Hammill, Peter - Consequences (2012)

V roce 2012 (resp. na rozhraní let 2011/2012) Peter Hammill vydává své zhruba čtyřicáté sólové album Consequences. V překladu Následky. Další celé album „produced, played and sung by Peter Hammill“.
Všechny skladby měl Peter Hammill kompletně napsané už předtím, než začal s jejich nahráváním. Jako první nahrál svůj zpěv, poté ostatní nástroje, včetně svých podpůrných hlasů v pozadí v rozličných modulacích. Album Consequences tak bylo za sedm týdnů hotové.
CD otevírá skladba Eat my words, bite my tongue, s na sebe navrstvenými (ale ne divoce) kytarami. Následuje That wasn´t what i said, skladba založená na klávesách, kytary se následně přidají, úvod je ponurý jako kdyby vypadl z Hammillovy desky Black box. Třetí skladba se jmenuje Constantly overheard, je podporovaná akustickou kytarou za lehounké podpory elektrické. Následuje New Pen-pal, píseň, kde Hammill hraje na kytaru (a opět jich uslyšíme několik navrstvených) a dokonce Peter nahrál i bicí, ne nějak rockově dravé. Jsou spíš takovou ozdobou na vánočním stromečku. Pátá skladba Close to me je příjemný, klasický Peter Hammill s klavírem. Hammillův hlas, který nejen touto skladbou, ale celým albem proplouvá a ne vždy slovně zpívá, tak vytváří další zvukomalebný hudební nástroj. Následuje All the tiredness, skladba podporovaná kytarou, Hammillův zpěv je výrazně v popředí. Sedmá skladba Perfect pose je skladbou asi hudebně nejpropracovanější, uslyšíme v ní klávesy, decentní bicí, pro Čechy je zajímavá hlavně tím, že textově je o Karlově mostě (ano, o tom našem Karlově mostě v Praze). Osmá skladba se jmenuje Scissors, Nůžky, Hammill v ní opět na chvíli vyměnil klávesy za kytaru. V předposlední skladbě Bravest face uslyšíme pro změnu jak klávesy, tak kytaru. Poslední skladba, A run of luck, je překrásná klavírní věc, podtrhává průzračně čistý zvuk linoucí se celým albem. V úvodu skladby je to textově (i hudebně) klasicky neveselý Hammill jak ze sedmdesátých let (je to fakt mazec), např.: „life ´s cheap, there´s no doubt“, ale v závěru obrátí a mrkne na nás s „life´s still great…“ Rošťák jeden.

Osobně jsem přesvědčen, že Peter Hammill je veskrze pozitivní člověk, nehovoří jen „ke květinám a psům, protože všechen lidský kontakt je bolestivý“, jak zpívá na VdGG albu World record; ono také nelze texty psané v 1. osobě jednotného čísla automaticky zaměňovat s autobiografií. Nedávno jsem četl rozhovor s Peterem Hammillem z roku 2013, ve kterém mimo jiné uvádí, cituji:
„…Then there is the stuff of life, like my middle daughter getting married last year. It’s something where you go ‚This is happening and it is not going to happen again‘—or at least one hopes it’s not going to happen again…“ a následuje Peterův smích…
Album Consequences se mě celé moc líbí (a Hammillova tvorba mě celoživotně baví), není to album, které se zalíbí na první poslech, ale co skladba, to silná melodie zrající s každým dalším poslechem. Album také není „watersovsky přetextované“ jako zatím Hammillova poslední sólovka All that might have been. Je to taková… alternativní (nezní ani nijak moderně-současně), žánrově dost těžko zařaditelná hudba bez kalkulu; koneckonců ne malé hodnocení na progarchives.com 3,63 také o něčem vypovídá.

reagovat