Du Cann, John - The World's Not Big Enough (1999)
1. Don't Be a Dummy 3:05
2. You Didn't Know Any Better 3:22
3. Fashion Fantasy 2:33
4. When I Was Old 2:34
5. Only One Night 2:59
6. Where's the Show! 2:25
7. She's My Woman 2:30
8. Throw Him in Jail 2:28
9. Evil You, Pt. 1 2:41
10. Don't Talk 2:24
11. Your Application Failed 2:51
12. If I'm Makin' 2:58
13. Street Strutter 2:22
14. Evil You, Pt. 2 2:41
15. Hesitation 2:25
bonusy:
16. Exodus 2:40
17. Moody Child 3:23
18. Truck Stop 2:47
19. Well Let's Go 3:55
20. Paradise 2:47
21. I Want to Be Alone 2:28
22. Ode to Mai Wes 2:30
23. Wise Man 2:56
24. Ooh Be Doo 3:38
25. Thanx for Nothing 3:58
26. Who Cares? 2:06
27. The Door 0:20
Album bylo natočeno už v roce 1977, k jeho vydání však došlo až v roce 1999
Obsazení:
John Du Cann - Bass (16-25), Guitar, Vocals
Andy Bown - Keyboards (1-15, 26)
Francis Rossi - Guitar (1-15, 26)
John McCoy - Bass (1-15, 26)
Pete Kircher – Drums (1-15, 26)
Paul Hammond - drums (13, 16-25)
Jediné sólové album významného kytaristy, kterého mám rád především z nahrávek s Atomic Rooster a Hard Stuff, bylo připraveno už v roce 1977, ale vyšlo až o 22 let později na CD firmy Angel Air doplněné o řadu bonusů. Podílela se na něm trojice muzikantů více či méně a dříve či později spjata se Status Quo (Francis Rossi - kytara, Andy Bown - klávesy, Pete Kircher - bicí) a basák John McCoy. Stylově však vůbec nejde o zemitý hard rock, jak by se u kytaristy Du Cannova formátu dalo logicky očekávat.
Nebudu se podrobně věnovat každé písni zvlášť, některým však přece. Otvírák "Don't Be a Dummy" připomíná Davida Bowieho z doby, kdy měl v kapele výborného kytaristu Micka Ronsona - tedy z počátku 70. let. V asi nejlepší věci "You Didn't Know Any Better" je slyšet silný vliv Francise Rossiho - podobnost se Status Quo je až zarážející. A nemůžu si pomoci, ale z "Fashion Fantasy" zase trochu proznívá německý novovlnný Nina Hagen Band. A tak bych mohl pokračovat... Spoluautorem "Hesitation" je Peter Hammill, ale moc to nepomohlo.
CD je pro mě spíše zklamáním. Když znám výborné Hard Stuff, tak jsem očekával více, než nepůvodní a celkem neinvenční mix glam rocku (toho asi nejvíce), power popu a nové vlny směřující do hodně mainstreamových vod. Až bonusové věci, nahrané s bývalým parťákem z Hard Stuff bubeníkem Paulem Hammondem, vykazují příklon k hardrocku. Z tohoto pohledu se od těch předchozích dost liší a až při nich jako by to byl zase ten starý John Cann. Ale jenom trochu.
Na této desce ne zrovna dvakrát přesvědčivý kytarista a autor není ani jako zpěvák nijak oslňující, rockovější bonusy mu čest také nezachránily. A tak tři hvězdičky musí bohatě stačit!
reagovat
- hodnoceno 0x
- hodnoceno 0x
- hodnoceno 1x
- hodnoceno 0x
- hodnoceno 0x
- hodnoceno 0x