Stano - Content To Write In I Dine Weathercraft (1983)

Co napsat k albu, které je pro mne jedním ze zásadních v mé sbírce a u kterého se musím smířit pouze s variantou velmi ohrané LP a téměř 30 let staré kazety (album zatím nevyšlo a asi ani nevyjde na CD) ? V době vydání tohoto debutního alba (1983) měl už Stano za sebou singl s dublinskou post punkovou kapelou The Threat i vlastní sólovou singlovou nahrávku "Room/Town" (1982). K nahrávání si pozval několik svých hudebních přátel, např. Rogera Doyleho, Michaela 0´Shea, Daniela Figgise, nebo vokalistku Suzanne Rattigan. Album vydala nezávislá značka Scoff a o import se postarala firma Rough Trade. V roce 1986 bylo album znovuvydáno firmou Magnet pro celou Velkou Británii, s odlišným, více barevným, obalem.
I když se jedná o experimentální práci se zvukem, nástroji i hlasem, má album přísný písňový řád. Nečekejte ale nějaké sloky, či refrény. Jde spíše o zvláštní písňové zvukomalebné obrazy. Stano používá zpěv pouze občas a pokud, tak různě modulovaný a upravovaný. Spíše však deklamuje a přednáší svoji zvláštní poezii. Pokud bych měl volit nějaké přirovnání, napadá mě Anne Clark, Danielle Dax, Snakefinger a okrajově i Laurie Anderson.

Album začíná skladbou White Field (In Isis) postavenou na různě echovaných bicích a modulovaném zpěvu s výbornou basou Jerome Rimsona, pokračuje orientálně znějící Seance Of A Kondalike, která je protkána sitárem Michaela O´Shea, následuje hodně zvukově agresivní a tajemná Blue Glide s deklamovaným textem, dále pomalá a efekty vyzdobená Out Of The Dark, Into The Dawn se zajímavými vyhrávkami na piano (Roger Doyle) a ženským vokálem v pozadí (Suzanne Rattigan), na modulovaném zpěvu a foukací harmonice založená Young Colatik Child, jako z lunaparku znějící Fox, opět s dominujícím zvukem, až kabaretního piána a destruktivními bicími, naprosto úchvatná Melting Grey s echovanými údery bubnů, elektronickými zvuky a ruchy v pozadí a opět modulovaným přednesem hlavního protagonisty, krátká Whale, pojednávající o nesmyslném zabíjení zvířat a opírající se o neotřelou kytarovou melodii, hybná a svěží Emma Wild s výraznou basou, bicími a expresivním zpěvem/křikem, opět sitárová a hodně intimní A Dead Rose, dále na žertovném pianu postavená Vixen, ozdobená navíc sborovým zpěvem a závěrečná, singlová Room s dominujícím pianem a echovanými bubny.

Z celé kolekce bych určitě vyzdvihl skladby Blue Glide, Out Of The Dark, Into The Dawn, Young Colatik Child a Melting Grey. Za pozornost ale stojí celá deska. Máte-li rádi hudební experiment a občasné výlety do menšinových a okrajových žánrů, mohu toto album plně doporučit.
Osobně doufám, že se dočkám i CD verze a budu si ho moci vychutnat v dokonalejší zvukové podobě.

Zásadní alba si zaslouží i zásadní hodnocení. Zde nemohu jinak, než udělit plný počet.
reagovat