Pavlov's Dog - Echo & Boo (2010)

Jako obrovský fanoušek prvních dvou alb PD, opatřil jsem si i jejich poslední opus, i když jsem měl zvláštní pocit, že mne nic světoborného nečeká. Ostatně, podobné pocity jsem měl i u třetího a čtvrtého alba, za které jsem kdysi vyhodil slušné peníze... Ano, opět mně mé tušení nezradilo, ale o vyhozených penězích to ale zrovna nebylo.
Hned na úvod by se dalo říci, že Davidův hlas si pravděpodobně nespletete, alespoň pokud jste fanda PD. Někdo by to nazval mečákem, někdo "klecí plných mučených myší", já bych zůstal u "exaltované polohy", kterou zpěvák oplývá i v základní poloze u pomalých skladeb, a ty jsou vlastně na albu všechny. Bohužel, vrcholných tónů jako tomu bylo např. u "Song Dance" se už nedočkáme. Některé písně se snaží těžit z časem prověřených pecek a vzdáleně tak připomínají tvorbu "starých dobrých" PD. Alespň tak ne mne působí první dvě skladby Angeline a Angels Twillight Jump. Při troše tolerence si je můžete přidat k Best Of skupiny, abyste pořád nemuseli poslouchat písně z prvních dvou (tří) alb. And I love you still už mi připadá lepší na trojce, a to je co říct. V další písni I Dont Do So Good Without You zapěje i manželka Davida, což mne paradoxně na chvíli přeneslo zpět do doby, kdy jem při prvním poslechu PD na vojně řešil problém, jestli to zpívá chlap nebo ženská. Od této chvíle je pro mne, bohužel, na desce ale dál už jen vata, kde David sice prokazuje cit pro melodii, housle mu k tomu, spolu s piánem, pěkně přicmrndávají (jak jinak, jsou to přeci jenom PD),ale já se nemohu zbavit pocitu, že už se těším na konec. Deska přece jenom celkově neurazí a je docela zajímavým počinem pro zanícené obdivovatele PD, nic úchvatného mi však nepřinesla, a proto já dávám za 3.
reagovat