Chick Corea Elektric Band - The Chick Corea Elektric Band (1986)

Hvězdná formace Chick Corea Elektric Band nabídla v roce 1986 milovníkům neotřelé hudby svou podobu smooth jazzu. Dobrodružství debutového alba má ale své meze a je - řečeno slovy klasika - progresivní v mezích zákona. Uhlazená hudba jen těžko upomíná starší Coreovu tvorbu a žádné stylotvorné kompozice tady nečekejte. Ani explozivní hudbu, kterou znáte z Light as a Feather nebo Hymn of the Seventh Galaxy. Debutové album Chick Corea Elektric Band je s Coreovou tvorbou ze 70. let těžko srovnatelné. Odvaha k objevování nových postupů rozhodně nepatří k přednostem alba. Přesto pod hlavičkou této skupiny natočí Corea pozoruhodné album, jedno ze svých nejlepších, na kterém se vrátí ke svébytné podobě modal jazzu, na to si ale ještě musíme dva roky počkat.

Přestože nejde o žádný průšvih, je pro mě toto album jedno z nejhorších, pod kterým je Corea podepsán. Zjednodušení hudby souvisí s dobovými postupy, fragmenty nápadů byly roztaženy do větší plochy a opatřeny instrumentací, která mohla vzniknout jen v této dekádě. Oblíbený koncept přinesl hudbu srozumitelnou a dobře přístupnou. Corea se tímto albem asi nejvíce vzdálil od přístupu, který uplatňoval pod hlavičkou Return To Forever nebo od alb z konce sedmdesátek. Podstatným tvarem jazzově laděné hudby 80. let byl smooth jazz, hudba postavená na přehledných strukturách a snadném uchopení. Zjednodušeně řečeno: pop jazz. Corea je kreativní tvůrce a i takto pojatá hudba je v jeho případě dobře poslouchatelná, sílu starších děl ale postrádá.

Album nabízí směs syntezátorového jazz pop/rocku a silného odéru 80's. Směs Coreovy svébytné muzikálnosti a jednoduchých tvarů, ve kterých se smooth jazz pohybuje. Album Chick Corea Elektric Band je medley všeho popsaného. Chvílemi si připadáte jak na diskotéce, v jiných okamžicích hudba zní jak z hollywoodského trháku o policajtech, kterým dominuje Eddie Murphy. Není to špatně, má to své plusy a je potřeba Coreovi přiznat určité kouzlo imaginace. Velkou jízdu pak představuje Got a Match?, nečekaná bopová pecka, která kompozičně nenabízí netušené pevniny, v sólových partech je ale zajímavá. Blýsknou se tu všichni zúčastnění a vedle Corei je výborný zejména basista John Patitucci. Na druhou stranu položky jako Side Walk, Elektric City nebo India Town nabízejí vlastně totéž: jednoduchý riff a nad ním prostou melodicko-harmonickou nadstavbu. Muzika se točí pořád dokola a za chvilku vás přestane bavit, a to jsou okamžiky, kdy mám s hudbou na albu problém. Uposlouchat ten jazzový popík, který by v dobách Return To Forever byl nemyslitelný, je chvílemi obtížné. Opravdu zajímavým kouskem je tu King Cockroach, skladba v odvážnějším střihu s výborným (a mým oblíbeným) Scottem Hendersonen. Vrchol alba.

Debut kapely, kterou Chick Corea pro druhou polovinu 80. let poskládal, představuje zvláštní položku v jeho diskografii. Určitý závan svěžesti je kompenzován transparentními strukturami a snadněji uchopitelnými skladbami, ve kterých na mnoha místech hraje podstatnou roli parfémovaný pop jazz. Hladinu cukru v krvi své muziky si ale Corea úzkostlivě hlídá a album vesměs mizerné by nikdy nevydal.
reagovat

Chick Corea patrí medzi najvýznamnejších jazzových pianistov spoločne s Herbie Hancockom a načrel do mnohých hudobných žánrov, pričom fusion bol jedným z nich. Kapela Return To Forever bola v 70-tých rokoch regulárna Coreova fusion kapela, ktorá si získala sympatie aj progresívneho publika. V 80-tých rokoch pokračuje v tejto myšlienke s prozaickým názvom Chick Corea Elektric Band. Zlanáril do kapely mladé talenty, teda to najlepšie čo sa v Amerike v tej dobe nachádzalo a s novou krvou začína tvoriť inštrumentálne náročný jazz/fusion s vysokým stupňom kreativity a zároveň aj melodiky. Hlavné jadro tvorí trojica Corea, Weckl a Patitucci. Spoločne napísali len skladbu Side Walk, ostatné zložil Corea sám. Hosťujúci gitaristi Carlos Rios a Scott Henderson prispeli brilantnými sólami. Debutový album je zaujímavý aj tým, že ako jediný z ich diskografie neobsahuje saxofón. Produkcia je tak trochu poplatná svojej dobe, ale jedná sa o prvotriednu klasiku jazz/fusion štýlu. Nielen hráčske výkony, ale aj samotné kompozície majú mimoriadne prepracovaný charakter.

Krátka predohra City Gate predstaví zvukovú polohu albumu s prieraznými bicími. Rumble je ťažký rytmický kúsok s výraznými prechodmi Davea Weckla a náročné syntetizátorové plochy majú hlavné slovo. Silné melodické motívy v Side Walk majú charakteristický lesk 80-tých rokov, skladbu sprevádza aj Carlos Rios na gitare. Cool Weasel Boogie je už pomalšia, ale vynikajú v nej rôzne muzikantské lahôdky. Gitarové sóla od Riosa majú krásny blues/jazzový feeling. Piata v poradí Got A Match? má klasický improvizačno-jazzový ťah, akurát sóla majú svojský zvuk a sú odohraté na syntetizátore. John Patitucci v nej ukáže tiež svoje šikovné prsty a pridá sa k nemu aj Weckl. Elektric City je ďalšia melodická bomba s trochu funkovým rytmom a parádnymi gitarami od Riosa. Lyrická No Zone má kvalitné klávesové aranžmány a dramatický podtext. Výraznejšie sa presadí aj druhý gitarista Scott Henderson v King Cockroach. Skladba má celkom harmonickú náladu a popri príjemných melodických postupoch sa objavia aj progresívnejšie ladené klávesové motívy. India Town sa kolíše na atmosférických klávesových vlnách. Podobne je tomu aj v All Love s tým rozdielom, že je ešte precítenejšia. Patitucciova basa je v tomto songu úžasná. Silver Temple je už oveľa ťažšia a ako najdlhšia skladba ponúka zaujímavé hudobné výkony a napr. Scott Henderson opäť odohrá niekoľko technických gitarových sól.

Coreov skladateľský formát je jasne rozpoznateľný a jeho umelecké cítenie sa snaží priblížiť túto hudbu aj rockovému poslucháčovi. Skladby však nie sú jednoduché na počúvanie, ale nie však natoľko aby sa nedali pochopiť. Hráči ako Dave Weckl a John Patitucci patria medzi svetovú špičku a ich spôsob hry a myslenia je vrcholnou ozdobou všetkých albumov pod hlavičkou Chick Corea Elektric Band. Táto kapela tvorí, hľadá a objavuje fusion v každom jednom tóne. Hlavným elementom sú tu klávesy a jeho rôzne elektronické odtiene. Práca so sólami a motívmi je dielom absolútnej virtuozity Chicka Coreu. Je to dôležitý počin nielen Elektric Band-u, ale aj 80-tých rokov z hľadiska implementovania jazzu a fusion širšiemu poslucháčskemu publiku.
reagovat