Holdsworth, Allan - Road Games (EP) (1983)

Allan Holdsworth byl mimořádný kytarista i hudební tvůrce. Když před třemi roky opustil tento svět, bylo to nečekané, protože měl svou hudbou stále co říct. U velkých osobností to tak ale bývá vždy. Ve svých kompozicích neodděluje kytarové party od hudebního základu, neupadá do klišé jazzových kytaristů, kteří se ve svých sólech pohybují vedle ostatních struktur, aniž by do nich vstupovali a souzněli s nimi. Holdsworthova kytarová hra vyrůstá z kompaktního vnímání hudebního celku, je jeho součástí, odpoutává se od něj a zase do něj vstupuje. Jeho přístup je zcela multižánrový a nabízená fúze velmi široká. Na minialbu Road Games nám předkládá plošné harmonické tahy, ze kterých vyrůstají riffy a licky – i neobvyklé postupy fungují přirozeně a nenuceně. Úvodní Three Sheets to the Wind nabídne nejdříve pohled odkudsi z dálky, vymodeluje siluetu a ve správném okamžiku nám umožní prostřednictvím sólové kytary, která jako by plnila roli poutavého vypravěče, nahlédnout dovnitř. Kytarové sólo je barevné, kapela hraje to, co je potřeba a až na krátké instrumentální záblesky se nepředvádí. Je to taky práce s detailem, se zdánlivě nenápadnými změnami rytmu a nálady. Je potřeba být v pozornosti. Titulní Road Games je víc rocková a je zpívaná. V základním riffu nabízí přehlednou vazbu, ta ovšem co chvíli padá do nezvyklých akordických předělů a jemnějších odstínů. Než si to celé stačíte v hlavě poskládat a užít, je konec. A to má skladba přes čtyři minuty. Velmi působivé.

U následující Water on the Brain Pt. II jako by Holdsworth předpokládal, že jsme poslechově-smyslovou rozcvičku už zvládli a kapela na nás vtrhne energickou a ve všech složkách nepravidelnou hudební substancí. Harmonie se vzpínají ukotvení k jasnému středobodu, rytmika je neklidná a rozvířená, oba její muzikanti se tady ve svých krkolomných sólových výstupech stávají určujícím elementem skladby, Chad Wackerman i Jeff Berlin se tu představí jako mimořádní instrumentalisté. Skladba je poměrně krátká a je to tak dobře. Vrcholem tohoto EP je pro mě kompozice Tokyo Dream s krásným a i přes určitou dráždivou neforemnost taky srozumitelným ústředním motivem. A opět i v posluchačsky složitějších úsecích je skladba vstřícná a nesnaží se nás zahnat do kouta, i spletité a ne zrovna běžné harmonické provázání tady působí měkce a nenuceně, stejně jako melodické kostry motivů. Kapela si hraje s náladou a tu a tam nám už zřetelně vymodelovaný tvar rošťácky posune tak, abychom na něj přece jen ještě nedosáhli.

Druhým zpívaným kouskem je předposlední Was There? Tady je zpěv součástí aranže jako jedna z jeho součástek, nestojí nad ní, ale funguje jako další z nástrojů. I přes rytmické nepravidelnosti a sólové plochy vyznívá skladba soudržně a plynule. Jen mi tady malinko chybí výraznější motivy a členitost, je to trochu ploché a i kytarovému sólu tady chybí barevnost. Není to vůbec špatná věc, jen na mě nepůsobí tak přirozeně jako zbytek alba. I závěrečná Material Real je zpívaná a přestože má tah, je zadumaná a nechá se dobývat, musíte se jí doslova proposlouchat a pak vám nabídne svou celou krásu.

Opět není možné tuto hudbu poslouchat jako kulisu, protože byla by škoda ji takto znehodnotit a nic byste z ní neměli. Ona by tak ani nedávala smysl. Stejně jako následující už plnohodnotné album Metal Fatigue, i toto EP stojí za to si poslechnout, Holdsworth byl osobitý a originální a ovlivnil celou řadu muzikantů a hudebních tvůrců. Myslím, že mezi v dobách raných Stromboli byl i Michal Pavlíček.
reagovat

Moje prvé stretnutie s Allanom Holdsworthom prebehlo v mladosti práve na tomto mini-albume. Gitarový expert na jazz/fusion sa na tomto výtvore trochu odklonil od svojho abstraktnejšieho štýlu smerom k rockovému fusion s náznakmi silnejších melodických motívov.
Album má krásny zvuk. Úvodná inštrumentálka Three Sheets To The Wind je prešpikovaná skvelou gitarou. Holdsworth hrá na gitare tak, že počujem klávesy v pozadí. V skladbe sú jasne počuteľné melodické nápady v spojení s jemnejšími jazz gitarami.
V rockovo ladenej titulnej Road Games si zaspieva Paul Williams. Celkom spevná melódia je podložená fusion rytmikou a hlavne skvelou basou Jeffa Berlina. Nechýbajú samozrejme Allanove skvelé sóla.
Water On The Brain - Pt. II je poriadna jazz/fusion skladba. Náročné bubenícke vývrtky skvelo vypĺňajú Holdsworthove atmosférické sóla. Za zmienku stojí aj parádne basové sólo.
Lyrickejšia hudobná forma v inštrumentálnej Tokyo Dream je krásnym melodickým kúskom. V skladbe opäť počujem úžasné "gitarové klávesy", no zároveň si song udržiava aj abstraktnú formu.
Ďalší rock v podobe Was There? je spievaná skladba so samotným Jackom Bruceom. V tejto veci sa mi hlavne páčia gitarové sóla, kde Holdsworth behá po celom hmatníku.
Jack Bruce si zaspieva aj v poslednej Material Real s veľmi podarenou melódiou. Výborne aranžérske finty Holdswortha, Berlina a Wackermana sú samozrejmosťou.
Jedinou chybou tohto EP je, že to proste není full album. Výkony takých jazzových expertov akými sú Berlin s Wackermanom je radosť počúvať a aj vďaka nim má tento výtvor svoju kvalitu. Melodickejšie smerovanie mi nevadí, lebo napriek tomu prináša tento album hodnotnú hudbu.
reagovat

Danny @ 26.01.2013 13:21:17
alienshore: překvapil jsi mě a potěšil... Díval jsem se, že i úvodní Holdsworthův profil jsi psal ty, takže jsi sem tohoto skvělého kytaristu s originální technikou hry přidal ty - za to ti patří velký dík. Nemám, co bych k tvé recenzi dodal, vlastně jedno ano: souhlasím. Všichni zúčastnění hrají bezvadně, Chad Wackerman zvládá bravurně všechny vývrtky (vtipné) a Jeff Berlin si s Holdsworthem v rychlých laufem nezadá, sólo v "Water on the Brain Pt. II" je úžasné. Skladba "Tokyo Dream" patří mezi mé od Allana vůbec nejoblíbenější. Co se zvuku kytary týká, jak píšeš: "kytarové klávesy", Holdsworth hrál přes kytarový syntezátor, díky kterému se jeho výraz stal ještě barevnější.

alienshore @ 26.01.2013 15:57:36
Danny nemáš zač a snáď si od teba časom prečítam nejakú recenziu na album Allana Holdswortha :-) .... ja osobne mám rád aj The Sixteen Men Of Tain, to je taká kľudnejšia vec od neho .....