Spyro Gyra - Incognito (1982)

Spyro Gyra je náladovka, fúze lehounkých jazzových elementů se softrockovou instrumentací a určitým popovým pocitem. Podobné soubory bývají řazeny pod nálepku smooth jazz nebo pop jazz. I album Incognito patří právě sem. Není to úplně snadný obor, muzikanti musí umět hrát (a to nejen technicky), přitom se ale pohybují na nebezpečné hraně mezi měkkou procítěnou hudbou a kýčem.

Už "Last Exit" napoví, jak bude album vypadat, rytmika s funkem v duši, kapela drží doprovodné kopyto, někdy i podstatnou část skladby (tehdy to bývá nejobtížnější na poslech) a nad tím lehké melodie. Tady hraje sólo výborný Hiram Bullock, je jako vždy spíš přemýšlivý, nikam se nežene. Sólový saxofon je zajímavý, melodie se chvílemi příjemně vylévá z břehů, ke konci už je to ale dlouhé, základní figura zní pořád dokola.
Melodii v "Old San Juan" je silně synkopovaná a má spíš tvar ozdobného poryvu. Kapela i tady hraje doprovodnou šablonu pod sóla. Vše zní měkce a příjemně - možná až moc. Klavírní sólo je ale pěkné a představuje nejlepší pasáž.
Jemnou "Harbor Lights" napsal Jay Beckenstein a jeho saxofon tu má velký prostor. Doprovod je tady zdženlivý a i přes houpající se harmonie není moc co poslouchat.
Harmonika v "Stripes" znamená příjemné oživení; hraje ji starý harcovník Toots Thielemans, jehož kvalit využíval jazzový kouzelník Quincy Jones. Nadějná kompozice ale brzy získá oblíbenou cukrovou chuť a nezachrání ji ani další sólisté, i když saxofon hraje chvílemi příjemně "out" (opouští znějící harmonii k občasným melodickým odbočkám).
"Oasis" napsal Jeremy Wall a patří k nejlepším kusům na albu. Pracuje s neukotvenou melodií v hlavních vyhrávkách a je členitá, střední jazzrocková pasáž je výborná. Škoda, že v tomto duchu není větší část alba.
"Incognito" Toma Schumana je pro mě vrcholem alba, hraje si s rytmem, střídá atmosféru a melodie plynou pěkně rozmlženě. Sólové party kytary i saxofonu mají švih a krásně přesahují přes hrany harmonie.
"Sueno" - Beckensteinův saxofon s další měkkou a sladkou melodií, Dave Samuels s marimbou bohužel drží stopu a ani kytara tady moc nesvítí. Slabé.
Zavírací "Soho Mojo" je nadějná, Marcus Miller a Steve Gadd hrají tak, jak jsme u nich zvyklí: spolehlivě. V rámci pevných kompozic ale nemají moc prostoru, což je škoda. Této písni by slušel zpěv, pumpující rytmika si o to přímo říká.

Celkově zní skladby až moc placatě, větší dynamické rozdíly by jim slušely, stejně jako odvaha k členitějšímu řešení kompozic. Pár nápadů ale na albu je a občas si ho poslechnu. Často se tak ale neděje, na to bohužel není čas, ten raději věnuju přece jen zajímavější muzice.
reagovat

alienshore @ 11.02.2013 18:18:14
poňal si to ako recenzent prísne a nemám voči tvojmu postoju nejaké extra výhrady lebo niektoré výtvory Spyro Gyra sú naozaj dosť sladké .... ja osobne mám rád ich tvorbu, má to niečo do seba pretože ich jazz/fusion sa vie prihovoriť aj bežnému poslucháčovi, ja som začínal s objavovaním tohto štýlu práve u nich .... , je však pár albumov ktoré si vysoko cením ako napr. Breakout, Three Wishes, Dreams Beyond Control či Good To Go-Go a berú ma viac ich fusion počiny so zaujímavým melodickým vkladom, zatiaľ posledný A Foreign Affair je opäť v smooth jazze s príchuťou karibiku ... , Spyro Gyra má dve sorty poslucháčov na jednej strane milovníkov melodického smooth jazzu a na druhej strane je tu ich progresívnejšia tvár, ktorú obľubujú fusion maniaci, progresivisti alebo dokonca aj metalisti :-) ...

Danny @ 11.02.2013 20:42:40
Jsi velmi vnímavý posluchač a velmi skromný znalec hudby. Nikdy jsi nikomu nevnucoval svoje názory, jen jsi je nabízel - toho si na tobě velmi cením a tvůj názor je pro mě velmi důležitý! S hodnocením muziky je to složité, vždycky je to subjektivní pohled: každý v muzice hledáme "to svoje", každého z nás uspokojí a baví něco jiného. Já mám rád muziku, která mě překvapuje, která je harmonicko-rytmicky odvážná a nenabízí mi ověřené, i když bravurně zahrané postupy. Pro mě jsou smooth jazz a jazz rock (a fúze z něj odvozené) dva samostatné světy, které mám od sebe dost vzdálené. Pop jazz beru jako příjemnou kulisu a nemyslím to hanlivě - je spousta hudby, kterou bych si nepustil ani tak. S tím smooth jazzem to mám komplikované, jsou tam chvílemi zajímavé nápady a instrumentální party, ale je to oblečeno tak, aby to bylo trochu sladké, trochu vlezlé, a zároveň trochu komplikované... a vždycky, když se objeví slibný nápad, tak finálně to jako celek bezproblémově a bez nějakých dramatických odboček plyne. Zajímavé je, že na každém albu jsou jedna nebo dvě odvážnější věci, takže je to jakoby pro každého něco. Z toho, co jsi jmenoval, mám už jen Breakout (a nic dalšího pořizovat už asi nebudu) a vidím ho stejně jako Incognito. Díky za reakci - jsme asi jediní dva, které tato oblast hudby zajímá.

alienshore @ 11.02.2013 21:09:07
Danny vďaka ti za tie pozitívne slová :-) .... mne je osobne tvoj názor tiež blízky a vidno že si skúsený poslucháč a aj znalec hudby, vo svojich recenziách vieš názorovo detailne popísať čo sa ti páči a čo nie ...., to je dôležité lebo aj negatívna recenzia je pre danú kapelu v podstate reklamou a už len zo zvedavosti si to možno niekto aj prehrá :-) .... ono je tu fanúšikov jazz/fusion asi viac len sa veľmi nevyjadrujú k recenziám .....