Oboroh - Šel přes potok Cedron k hoře (2012)

Desku, která vyšla už vloni, jsem si koupil teprve před dvěma dny na koncertě Slávka Klecandra a moc mě potěšila. Vypadá to, že se sestava Oborohu na nějaký čas ustálila na kvartetu, které se našlo v rockovější poloze. Tak tomu je na předešlých dvou deskách a tak tomu je i na této.

Netajím se tím, že na Oborohu se mi nejvíc líbí jím zhudebněné a provedené starozákonní žalmy (těm byla věnována již tři cédéčka). Zde se skupina odvážila zpracovat téma strastiplné cesty, kterou prošel Kristus z Jeruzaléma přes v názvu alba zmíněný potok do zahrady Getsemane a poté až na jeruzalémské popraviště Golgotu. K tomu použila své zpracování tak rozdílných děl, jako jsou křesťanské písně anonymů ze 13. až 16. stol., tradicionály, písně současných autorů i své vlastní kompozice. Mohlo by se jevit, že to nemůže fungovat a dílo bude značně nesourodé, ale zdá se mi, že se to Oborohu docela povedlo.

Do poslechu nás krátce uvádí anonym ze 16. století "Pamatujme všichni věrní", kterému úprava Slávka Klecandra neubrala nic na atmosféře doby vzniku. Následuje další anonym "Kriste, jenž jsi smrt podstoupil" s textem Jana Augusty (1541), který už se díky aranžmá tváří současněji. Pomalé tempo, poklidná pinkfloydovská atmosféra. I třetí - titulní píseň, je předreformační anonym s textem Lukáše Pražského (také 1541). Zde už kapela přitlačí a jestli znáte progrockery Proto-kaw, tak si můžete trochu představit, jak zní. Na desce jsou ještě další anonymy, každý upraven trochu jinak - např. "Lásku Syna Božího" s textem Jana Augusty (1561) zpívá pouze za doprovodu své akustické kytary Slávek Klecandr, stejně jako současnou píseň "Jen se přiblížit" (Z. Čep/H. Kohoutová). Do této skupiny, tedy k důstojným duchovním skladbám, bych stylově přiřadil i věc lehce znepokojivou autora moderní vážné hudby Petra Ebena, který zhudebnil text Adama Šturma z roku 1541 "Pán Kristus, Syn Boží věčný".

Autorské věci tvoří druhou významnou část celku. "Getsemane" je důstojná a krásná věc. Moc se mi zde líbí zpěv Romana Dostála a závěrečné táhlé kytarové sólo by lépe nezahrál snad ani David Gilmour. "Velký pátek", "Teď" a "A" přináší oživení v podobě výborných skladeb řízného rockového formátu s povednými texty.

Dosud poslední deska Oborohu je dokladem toho, jak se na své dlouholeté cestě tato výborná křesťanská kapela z původně folkrockového seskupení vyprofilovala v poctivé rockové kombo, které umělecky nestojí na jednom místě. Zde povedeně skloubila několik století starou náboženskou důstojnost a vážnost s moderním hudebním zpracováním biblických témat. Úplného vyvrcholení svých snah sice nedosáhla (tam vidím předchozí počin Žalmy III (Pozvedám své oči k horám)), ale lepší **** jí dám.



reagovat

Voytus @ 09.10.2013 11:17:01
Dobrá deska, zajímavý výběr skladeb, dokonce tam zazní i jedno hutné blues (jen z hlavy nevím, která to je). Takový materiál vyžaduje dost citlivý přístup při aranžování, to se ale Oborohu povedlo na výbornou.

luk63 @ 09.10.2013 16:48:25
Asi tou bluesovkou myslíš "Velký pátek".