Gilbert, Paul - Vibrato (2012)

Okouzlen tvorbou Mr. Big dlouhá léta, proč by mne nemohla oslovit i sólová tvorba kytaristů v kapele se vystřídajících, za zkoušku to přec stojí, řekl jsem si kdysi. S Ritchie Kotzenem, to nebylo vůbec těžké, má sice obrovské kvantum nahrávek, ale sehnatelných jich zase taková spousta není a tak rozhodování nebylo těžké a jejich esprit účinkoval dokonale. S tvorbou toho druhého, vlastně prvního, Paula Gilberta, bylo rozhodování těžší, po několika vzorcích napříč katalogem, sáhl jsem na zkoušku po albu Vibrato a jak se za nějakou dobu ukázalo, výběr to byl mistrný.
Nahrávka sice stojí na rockových základech, ale její záběr je mnohem širší a stylotvornější, často se tu operuje na poli fusion, jasné jazzové ozvěny, či prvky blues, složité instrumentální variace a svébytné používání vokální složky kytaristovy, který mezi velké pěvce patřit nikdy nebude, ani se o to nesnaží, ale jeho projev se k tvorbě dokonale hodí, to vše v silně pozitivním naboji, dávkuje pan skladatel ve své sbírce pro diváka ve velice přitažlivém balení.

Prostřednictvím Enemies (in Jail)- do toho vlítne Paul se svou kytarovou jízdou pěkně po hlavě, kolem zní ozvěny jeho tónů a teskné sólo skladbu pěkně dozdobí, na povrch se derou jazzové klávesy i řádně vytažená fusion basa, nevětším překvapením písně je pro mne kytaristův zpěv, na mnoha místech zdvojovaný, či podporovaný sbory.
Fusion nejvyšší ligy prostupuje instrumentálkou Rain and Thunder and Lightning- která je naplněna kreativními myšlenkami až k prasknutí, tempo se mění co chvíli a nejen kytarista exceluje, především LeMieuxova basa tu spřádá dokonale, klávesově jazzové vložky a silný tah na bránu píseň posouvají na piedestal Gilbertovi tvorby.
Trojka Vibrato- je opět zpívaná, vlastně se skladby na totmto albu pravidelně střídají, po vokální, opět přijde instrumentální a toto pořadí albu velmi sluší, kytarové kudrlinky neberou konce, vše je ale nanejvýš účelné a prostoduché exhibice zde neslyšíte, jazzová nálada nás neopouští ani tady.
Zmíním ještě pátou, moderním blues načichlou Bivalve Blues- v níž společná aranžmá stařičkých kláves, kytarových sól a silně svojského Paulova vokálu vytváří jakýsi propojovací most mezi blues staré školy a silně inovativním přístupem moderní doby.
V Atmosphere on the Moon- slyšíme kvalitní vokální podporu něžného pohlaví písní se proplétající, nanejvýš čitelný zvuk a rock jako staverbní kámen, na který se roubuje množství okolních vlivů, dodává tak písni na zdařilé přitažlivosti.

Tak vzálené tvorbě mateřské kapely, jak si jen divák může představit, přesto na většině míst nezkutečně poutavé a kreativní. Zvuk nahrávky je precizně vyvážený a nástrojově nanejvýš čitelný, na kvalitní aparatůře pak člověk slyší doslova divy.


reagovat