Cray, Robert - Shame + a Sin (1993)

Blues je zrádná disciplína, nejvíc mě baví (co se instrumentace týká), když stojí na hranici dur-moll, kdy durová doprovodná masa zápasí s "paličatými" melodiemi, ve kterých je jakoby omylem mollová tercie a další "nepatřičné" tóny. Pouhé mechanické používání těchto prvků přitom nefunguje a každý bluesman musí přinést i ono "něco navíc". Pro zpestření pak přidávají bluesmani na svá alba i čistě mollová blues, ta ale zpravidla postrádají typický bluesový tlak (harmonicky se v nich nic s ničím nepere) a proto bývá jejich zařazování velmi střídmé.

A teď k albu. "1040 Blues" je příjemný úvod, boogie šlape v chytlavém ostinátním riffu a Cray citlivě zpívá, kytarové sólo není dlouhé a jde o typickou bluesovou sólovou vyhrávku; ortodoxní figury tady slouží dotvoření bluesového "oparu".
Blues rock v "rozbitém" tečkovaném rytmu, to je "Some Pain, Some Shame"; svým pojetím ve mně evokuje B. B. Kinga. Trochu jí škodí, že je tvrdohlavě v moll, klasické bluesové dur-moll kolísání by jí prospělo víc, zejména vůči kytarovému sólu. To je tady rozmáchlejší a spletitější, z konzervativních bluesových cestiček se ale nevymaní, což je škoda.
"I Shiver" je opět čistě v moll a tady už mi to začíná vadit, skladba ("rovný" blues rock) má skladkobolnou příchuť a mollová tónina neumožní melodii ani kytarovému sólu "jiskřit" o bluesové hrany - chybí tu blue notes.
Naštěstí je tu cover Alberta Kinga "You're Gonna Need Me" a typická bluesová nálada, navíc tu na kytaru hostuje Albert Collins (podle zvuku své kytary je snadno k poznání) a píseň se i díky němu pěkně a příjemně "táhne".
A pozor, změna: v "Don't Break This Ring" se nám Cray představuje jako soulový interpret, píseň by klidně mohl zpívat třeba Otis Redding - nejde o nic převratného, ale dramaturgicky je to příjemné zpestření, jen mohla být kratší, téměř pět minut je tady moc.
Hybné boogie "Stay Go" je pro mě vrcholem alba, je dobře vystavěné, má nápaditou strukturu, příjemně bluesově kolísá mezi tónorody (což vytváří "hloubku" blues) a kytarové sólo k písni padne jak ušité - tady mi Crayova neochota k větší odvaze v sólech nevadí, je spíš důležité, že je v tomto případě jeho kytara náladotvorná.
"Leave Well Enough Alone" má zajímavé aranžmá a zpracováním mi připomíná způsob práce dalšího bluesového velikána: Alberta Kinga. Opět škoda, že jde o čisté moll a sólo klouže po mělkém mollovém povrchu a nemá potřebnou sytost blues, přestože z blues vychází.
"Passing By" je zase v moll a nebaví mě, jde o banální řešení bluesové "balady" a nevím kolikáté mollové sólo bez blue tlaku.
Pomalé boogie "I'm Just Lucky That Way" je příjemná věc a tady vše funguje, jak má: Cray není v sóle nějak uhrančivě nápaditý, ale skladba pěkně drží pohromadě.
Závěrečná pomalá "Up and Down" je důstojným zakončením alba a i když jí chybí kontrastnější pasáž, v každém okamžiku nabízí něco k poslechu.

Je to velmi slušné album.
reagovat

Som hlboko presvedčený, že Shame + a Sin patrí medzi Crayove top albumy. Už predný cover so šedými farbami čosi naznačuje. Zvukovo sa jedná o zaujímavú a precíznu prácu. Má to retro zvuk starých bluesových nahrávok, ale nástroje znejú veľmi hrejivo a zároveň súčasne.

Prvý song 1040 Blues si vykračuje v rezkom bluesovom tóne. Táto výrazná skladba so skresleným vokálom naznačuje akým smerom sa bude album odvíjať ďalej. Hneď po nej ide skvelá Some Pain, Some Shame so zaujímavým rytmickým bubnovaním a fantastickým gitarovým sólom. Ďalšia parádna bluesová pecka je určite I Shiver. Krásna melódia a neodolateľná bluesová atmosféra z nej robí výraznú skladbu na tomto počine. Album má aj netradičnejšiu nahrávku a tou je Don't Break This Ring. Skladba tiahne viac k melodickému soulu s náznakom blues a je to celkom príjemné spestrenie. Skladby ctia blues starých majstrov a Robert Cray pridáva samozrejme veľa zo svojej osobitosti a talentu. Neobvyklým spôsobom sa dá posunúť aj blues do zaujímavých sfér o čom svedčí kompozícia Leave Well Enough Alone s výraznou basovou figúrou. Krásne tu znie klavír a je to veľmi pekne naaranžovaný song. Pomalá Passing By je ďalším skvostom na albume a Cray tu predvedie krásne gitarové sólo. Na Shame + a Sin nie je vyslovene zlá vec a posledná výborná skladba Up & Down ma len utvrdzuje v jeho celkovej kvalite. Celé to končí opäť krásnym sólom od pána gitaristu Roberta Craya.

Pre mňa sú jeho nahrávky Strong Persuader a Shame + a Sin asi najlepšie z jeho diskografie. Samozrejme tých kvalitných albumov má viac, ale takú neopakovateľnú atmosféru ako Shame + a Sin nemá každý jeho album, takže tu sa to podarilo takmer dokonale. Hodnotím plným počtom, lebo kvalita sa tomuto dielu uprieť nedá.


reagovat

Danny @ 28.12.2012 20:19:17
S chutí jsem si přečetl tvou recenzi, je vidět, že máš tuto muziku rád. I já se ke Crayovi, i přes různé výhrady (což je vždycky otázka konkrétního alba) rád vracím: dá-li se to v souvislosti se čtyřmi alby, které mám, tak chápat. Je pro mě garantem určité jistoty, že nepůjde o vyložený průšvih. Pro mě stojí někde na pomezí mezi klasickým blues a fúzí z něj odvozených. Přiznám se - a nezlob se proto, prosím, na mě -, že je pro mě jeho blues chvílemi moc "navoněné" (jakoby barové). Pokud se ale potká se svou silnější chvilkou, je skvělý. Je proto dobře, že tu Robert Cray se svým Stratocasterem je, přináší jiný pohled na blues rock, případně na soul rock a hudební svět by byl bez něj chudší.

Rád bych k tomuto albu přispěl svými postřehy, ale nerad bych, aby to vypadalo jako cílená opozice. Asi bude rozumné, nechat tu zatím jen tvůj text a já to sem dám časem.

alienshore @ 28.12.2012 20:48:34
Zdravím Danny, s tou občasnou barovou atmosférou súhlasím :-) .... , Robert Cray je zaujímavý pre mňa aj práve kvôli tomu, že spája blues a soul .... je to také osviežujúce pre mňa, čo sa týka tvojej budúcej recenzie na tento album tak to určite napíš, ja si to rád prečítam :-) ....