Psí Vojáci - Brutální lyrika (1995)

V roce 1995 je, jak se tehdy zmínili v Rock&Popu v rozhovoru s Filipem Topolem, přetopolováno ;-). Psím vojákům vychází výborné album Nechoď sama do tmy se skladbami z let 1983-87 nahranými živě v roce 1987 (jinak to tehdy ani nešlo, zaplaťpánbůh i když jsem ateista, že to někdo nahrál), dále vychází sólové album Filipa Sakramiláčku, dál Filip Topol účinkoval na albu vytvořeném seskupením kamarádů Vratislava Brabence Konec léta, no a konečně vychází nové studiové album Psích vojáků Brutální lyrika.
Ponurý přírodní obraz alba napovídá, že hudba, ač rockově divoká, nebude v žádném případě rozjuchaná. A také není… Album bylo nahrané v červnu a červenci 1995 v Brně. Skladatel, textař, klavírista a zpěvák Filip Topol hraje na albu na piano, je to taková rockově divoká hra často ale připomínající šanson, občas tam probleskne vliv klasicistní hudby, hlavně Mozarta. Topolovy zdatně sekundují bicí Davida Skály a basová kytara Luďka Horkého, dále je na albu hodně slyšet altsaxofon Jiřího Jelínka, který chvílemi opravdu připomíná Davida Jacksona z Van der Graaf Generator… takže se nemusíte bát žádných nudných jazzrockových instrumentálních exhibicí, nic takového se u Psích vojáků nekoná).
Album obsahuje přes hodinu a patnáct minut neveselé, nespoutané hudby s romantickým nádechem, s výbornými texty rozervaného básníka Filipa Topola, jehož projev se pohybuje někde mezi zpěvem a expresivní recitací… Mám silný pocit, že Filip Topol patřil mezi ty umělce silně cítící, že existence lidstva je neopodstatněná, že jeho osobní život je absurdní, ale musí se naučit s tím žít, musí s tím pocitem žít, musí se tím vším tady nějak protlouct. Flaška byla Filipovou často vítanou berličkou… Ale nechci tu dělat nějaké filozoficko/psychologické pseudorozbory. Jean-Paul Sartre nebo Charles Bukowski by tomu rozuměli. Já tomu rozumím také a jen chci zmínit, že v tom rozhodně nevidím nic pozérského – v případě Filipa Topola. Tak tomu v žádném případě není.
Hudba na tomto albu je natolik kvalitní a originální, že těžko uvěřit, že něco takového vůbec vzniklo v Čechách v devadesátých letech minulého století. Je to underground, ale přesto je v tom melodie (Filip Topol měl svého času koneckonců přezdívku Michal David undergroundu :-). I přes ten zpěv nezpěv (Filip deklamuje i křičí, ale také prostě „jen“ zpívá). Album je takovým Filipovým výkřikem do tmy (např. skladba Kruhy: „kruhy jak vzteklí psi… tak už mi pomož rozetnout ty nekonečný kruhy…“ ). Opravdu melancholické skladby, např. skladba Houpačka („tento život kape jako rezavá voda…“) jsou naštěstí vyváženy skladbou Prší 3, což je kupodivu veselá píseň, kde Topol ukazuje svůj smysl pro téměř zappovskou ironii. Je to vtipná píseň, i když v ní nelze přehlédnout sarkastický, misantropický podtón, píseň je v podstatě o tom, jaká je to komedie žít s lidmi a mezi lidmi… Závěrečná skladba Tak akorát dlouhá trvá dvacet čtyři minut, má úžasnou atmosféru, jako jediná je hudebně relativně monotónní, úplně z ní cítíte prach a slunce pražských Holešovic, všechno je dlouhé, dlouhé, dlouhé, každý řádek textu začíná slovem dlouhá (nebo dlouhý…) - skladba je v podstatě plná baudelairovské nudy, život je jen čekáním na konec…
Přesto… Kdo Psí vojáky nezná, doporučuji začít právě s tímto albem, nebo třeba s albem U sousedů vyje pes (2001), kde se Filip Topol představuje už ne v tak divoké poloze, dokonce často jako spíš vybouřený skladatel klavírní vážné hudby.
A všechno je samozřejmě jako vždycky na míle vzdálené jako máloco „originální hudbě“ komerčních rádií. Hudba Psích Vojáků je prostě psívojákovská.
P.S.
A snad nemusím dodávat, že Psí vojáci byli v roce 1995 již několik let perfektně sehranou skupinou, každý hru na svůj hudební nástroj ovládal a i kvalita záznamů porevolučních nahrávek je samozřejmě standardně kvalitní na svou dobu – takže klidně zapomeňte na vžité klišé zahořklých popařů, že undergoundoví umělci neuměli hrát.

reagovat

tykeww @ 11.03.2014 08:09:58
Ech, moc díky za recenzi. Tohle je podle mě totiž jedna z nejlepších českých desek.

Matouš @ 12.03.2014 13:47:52
Inu, recenze je to pěkná, což o to! Člověk by po jejím přečtení hned dostal chuť na PV. Recenze je tedy nakažlivá jak má být a pěkně napsaná. Ale bohužel rozhodně není nestranná. Samozřejmě, o kapelách, které mám rád, taky nepíšu nestranně, i když se o to třeba snažím. Protože recenzi můžu psát se záměrem chytit jejího čitatele, navnadit ho a přesvědčit - a nebo tak, že i přes svou lásku ke kapele se snažím vidět i kritické body, abych čtenáři zprostředkoval nějaký nevyznavačský ale o to ucelenější náhled na recenzované dílo. Tahle recenze chce jednoznačně verbovat další posluchače pro PV. Tahle recenze mě chce přesvědčit. Ryback dokonce v recenzi polemizuje s tím, co už jsem pod jiné album o PV napsal, ale neříká to otevřeně. Takže to jen tak na okraj.

A říkám znovu: Poslouchal jsem alba "Nalej čistýho vína pokrytče" a "Leitmotiv". A z toho, co jsem slyšel, usuzuju, že buď byla úroveň studiové techniky mizerná anebo si to hoši prostě neuměli nahrát. Projevuje se to hlavně v nevyrovnanosti zvuku mezi jednotlivými nástroji a zpěvákem. To je jedna věc. Topol zpívat nikdy neuměl. Kdo má uši, tak to slyší - to je druhá věc. Topol myslím nikdy nebyl schopen zahrát jednu skladbu stejně. Usuzuju podle způsobu jakým hraje na piáno - nechává se ovládnout svým nástrojem, ale sám ho neovládá. Občas, zvlášť na "Nalej čistýho..." mu to příšerně ujede a když úlet zkombinuje s poměrně častými hlasovými excesy, je to až nesnesitelný. Přirovnal bych to místy ke kňourání Tobiáše Jirouse na jednom jeho albu, kde zpívá text: "Proč je svět tak zkurvenej!" a zní to jak hysterický fňukání pubertálního smrada někde v koutě dětskýho pokojíčku. Příšerný! Pokud je tahle citová poloha autentická, tak hodně prozrazuje o člověku - narcistní sebeublíženectví, sebelítost, deprese ze strachu před žitým životem. Otřesnější ovšem je, že někdo jiný je takovou polohu schopen považovat za něco hlubokého a vidět v tom málem světovou záležitost. A poslední věc: PV jsou v rámci českého undergroundu velmi výraznou kapelou, která se nedá obejít! Přes všechno co jsem řekl, představují prostě jistou undergroundovou klasiku a patří podle mě i hudebně k undergroundové špičce. Co to ale říká o celkové hudební úrovni českého undergroundu? Minimálně to, že s tím světovým se prostě nikdy srovnávat nemohl.

vdeck @ 12.03.2014 18:58:23
Matous:
Diky za fundovane reakce, a nejenom na PV... nabizim kontaktni email vdeck@email.cz. Bude mi cti si s tebou vymenit par radku o hudbe, ktera nas oba, zajima.

Matouš @ 18.03.2014 14:15:18
vdeck: Díky! Napíšu.

Ryback @ 03.04.2015 21:52:06
Vím, že reaguju trochu pozdě, ale… Nedávno jsem totiž přečetl knihu básní od Antonína Sovy, přes 600 stran, pět jeho básnických sbírek sebraných do jedné knihy. A vzpomněl jsem si na Matoušův rýpanec: „Otřesnější ovšem je, že někdo jiný je takovou polohu schopen považovat za něco hlubokého a vidět v tom málem světovou záležitost.“ No a uvědomil jsem si, že přece potom bychom ale nemohli vůbec obdivovat např. řadu básníků včetně těch, co se dostali do čítanek, protože to také byli často v jistém smyslu přecitlivělí „labilové“ s rozdrápanými dušemi. A že takových bylo! A co dokázali vytvořit!
Jinak samozřejmě respektuju jiný názor a náhled na Psí vojáky. Názory se prostě liší a tak to chodí.