Psí Vojáci - Slečna Kristýna (2002)
1. Na statku, pokoj slečny Kristýny. Obraz 1 – 01:36
2. Večeře na statku. Obraz 2 – 01:35
3. První strach. Obraz 3 – 02:32
4. Setkání v salónu. Obraz 4 – 01:57
5. U obrazu. Obraz 5 – 01:13
6. Odchod ze salónu. Obraz 5a – 00:14
7. Zase strach. Obraz 6 – 00:19
8. Zase strach – variace. Obraz 6a – 00:59
9. Ženy v domě. Obraz 7 – 01:15
10. Ten dům je blázinec. Obraz 8 – 01:24
11. První vrchol. Obraz 9 – 02:02
12. Nemoc. Obraz 10 – 01:47
13. Prsten. Obraz 11 – 01:08
14. O slečně Kristýně se Simonou. Obraz 12 – 01:39
15. Příjezd doktora. Obraz 13 – 01:01
16. Sanda jde za slečnou Kristýnou. Obraz 13a – 01:05
17. Záchrana. Obraz 14 – 01:04
18. Další šílený sen. Obraz 15 – 01:14
19. Simina je Kristýna? Obraz 16 – 01:16
20. Simina je Kristýna? – variace. Obraz 16a – 00:41
21. Není úniku. Obraz 17 – 01:47
22. Kristýna potřetí. Obraz 18 – 02:03
23. Nazarie a Simona. Obraz 19 – 01:59
24. Sanda v okně. Obraz 20 – 01:03
25. Srdce. Obraz 21 – 02:13
26. Úplně sám. Obraz 22 – 01:48
27. Činel – 00:35
Obsazení:
Filip Topol – klavír, klarinety, smyčce
David Skála – bicí nástroje
Luděk Horký – basová kytara
Méně známá strana Filipa Topola, soustředěného umělce ve stínu. Energie netryská ven, ale kumuluje se uvnitř. Filip má za sebou x čistě varhanních koncertů, odehrál jich jen necelých deset (na youtube je alespoň třeba kousek záznamu z Mikulova) a také spoustu divadelní/scénické hudby. Hra Racek od A. P. Čechova; 14. 10. 1999 měla premiéru inscenace Strýček Váňa také od Čechova, s hudbou koho jiného než Filipa Topola… Klavírní doprovody starých němých filmů Poslední štace, Kabinet doktora Caligariho, Faust, Upír Nosferatu a tak dál a tak dál… Za honorář, jehož výši se lze jen shovívavě pousmát.
V roce 2002 jsme se přeci jen dočkali určité záplaty – firma Indies vydala zajímavé album Slečna Kristýna, obsahující skladby ke stejnojmennému divadelnímu představení. Vzniklo na motivy knihy ne moc známého rumunského spisovatele Mircei Eliada. Toto instrumentální album nahrál Filip Topol s Davidem Skálou (bicí) a Luďkem Horkým (basa) v lednu 2002. Klasický klavír je v popředí, není to vůbec undergroundově nestravitelné, spíš… především hudebně filmové/divadelní + mozartovské + topolovsky procítěné/ melancholické. V několika málo okamžicích to připomene Psí vojáky, chvílemi je to jen takové mazlení s klavírem podřízené obrazu, chvílemi to dostává až symfonický rozměr hodný Čajkovského. Některé klavírní motivy jsou úžasné… Napadá mě Schumann, Chopin, Rachmaninov – všem těmto velikánům tak trochu… nepřímo dýchá Filip Topol na záda. Filip složil hudbu ke všem divadelním obrazům této… hororové novely, jehož vlastní hudební zpracování okomentoval: „Má to novou dimenzi. Posluchač si může představit vlastní divadelní hru.“ Tu citaci zde uvádím proto, že vůbec nemusíte znát knihu/dané divadelní představení, abyste si tu hudbu mohli vychutnat.
Filip Topol byla velice zajímavá postava československé hudebně-kulturní scény; když jsem četl, jak na něj vzpomínala Iva Janžurová, nevycházel jsem téměř z dojatého údivu…
Mohlo ale být takovýchto hudebně dobrodružných výletů zaznamenáno víc… V únoru 2001 mně Filip Topol napsal, snad nevadí, že odcituji malou část: „Je mi líto, mé doprovody k němým filmům, ať už z Archy, nebo z Uh. Hradiště, se rozplynuly někde nad klavíry. Občas mne to taky zamrzí, ale pak si říkám, co, že jo.“
reagovat
- hodnoceno 0x
- hodnoceno 1x
- hodnoceno 0x
- hodnoceno 0x
- hodnoceno 0x
- hodnoceno 0x