Psí Vojáci - Těžko říct (2003)

Těžko říct je poslední studiové (a vlastně vůbec poslední) album Psích vojáků v jejich kariéře. Zklidnělý a nemocemi sužovaný leader už v té době nesypal silné melodie z rukávu jako dříve a tato kolekce je poslední várkou nových písní.
Každé album Psích vojáků zní jinak. Písním na tomto albu rozhodně prospěl především hostující Michal Gera (dlouholetý spoluhráč Jana Spáleného) na trubku a křídlovku, kterou obohatil sound řady písní. V pozadí je slyšet i violoncello Tomáše Schilly, hudebníka, který prošel řadou spřízněných kapel (Půlnoc,DG 307,Krch-off Band,PPU,Echt!).Hosté, kteří s kapelou jinak neměli nikdy co do činění, byli v diskografii Vojáků úplné novum. Na kytaru a krátkou recitací v jedné písni (Holičky) se připomněl ztracený syn Jan Hazuka (zakládající člen odešel v roce 1993, na poslední půl rok existence se na sklonku roku 2012 po letech do kapely vrátil). Jinak zůstalo základní trio Topol a oddaní spoluhráči David Skála a Luděk Horký.
Určité počátky autorské krize, která se v plné míře projevila v dalším období, nese už otvírák alba s názvem "Napsal jsem píseň". Osobně jí řadím k tomu nejslabšímu, co kdy Topol splodil, zejména textově. Hudebně se jedná o standardní vojákovský styl, ostatně jako celé album - ovšem tak silných melodií, na jaké jsme bývali zvyklí, se tentokrát nedočkáme a to vidím jako základní problém vyznění alba. V tomto ohledu boduje poslední část série Prší, tedy Prší 5, asi nejzapamatovatelnější věc alba, se silným hudebním,textovým i interpretačním momentem v mezihře. Skvělá je také titulní věc Těžko říct, díky Gerovi hodně plující v jazzových vodách s klasickou topolovskou vokální gradací a naléhavostí v závěru. Nechybí takřka skočná instrumentálka Kozlík na louce (kvalit Malé zimní hudby ovšem nedosahuje), pár dalších typických vojákovštin Možná moc čaje (Filip málem divoký jak zamlada), Musantet (Filip se opět vrací k milované francouzštině), Kabátky děravý a dvě delší skladby, postavené především na textu - On Šíp a Ježura. Smysl skladbiček Tón jsem příliš nepobral.
Poslední album Psích vojáků rozhodně neurazí, ale ani zdaleka nezanechává tak silný dojem jako předchozí U sousedů vyje pes.
Filip měl poté touhu ještě jednou zvolat "bingo", jak pár let poté přiznal, přijít s dalším novým materiálem, ale zůstalo bohužel jen u přání.
reagovat

Ryback @ 20.02.2015 19:54:35
Abych Psí vojáky jen nechválil:
Souhlasím, i když musím napsat ´bohužel´, s recenzí (taky bych dal tři body). Zejména s odkrytým tématem: texty. Mám z alba Těžko říct podobný pocit. Psí vojáci jsou česká kapela, takže u nich člověk vnímá texty logicky mnohem více než třeba u anglických kapel, neřku-li jiných.
Na tomto albu je jedna věc, která mně hodně vadí, a to jsou právě texty. Když to řeknu natvrdo, tak rýmování jenom proto, aby se to rýmovalo. Můj stručný názor je ten, že Filip Topol je dokonce nejlepší ve volném verši (stačí si poslechnout Filipovu sólovku Střepy nebo skupinové album U sousedů vyje pes, tomu říkám Poezie!).
Ale tady příliš cítím ten nepříjemný pocit, že se tu rýmuje jen proto, aby to bylo rýmované. Je to vidět už v úvodní písni, ale nejen v ní. Asi největší zklamání přichází ve třetí skladbě Holičky, kde je např. strofa:
„a že prej by nepohrd
i ňákým miminkem
rudla mi holička
vrčela přístrojkem“
No… Vůbec to není o tom, že všechno musí být vážné nebo složité, ale… Chce se mi říct ústy Bohuše z Dědictví: „Irenko PROČ? Já se ptám PROČ?“
Závěrem bych ale rád přece jen dodal/podtrhl, že naštěstí je tohle album, co se úrovně textů týče, Výjimkou. Naštěstí.