Becker, Jason - Perpetual Burn (1988)

Vskutku vynikající to deska!

Vzorem tohoto amerického instrumentalisty byl mimo jiné i švédský kytarový čaroděj Yngwie Malmsteen a z jeho hry je to více než patrné, dochází zde k výtečnému splynutí rockové kytary s klasickou hudbou a jejími postupy. Společně s Dragon´s Kiss Marty Friedmana a Time Odyssey Vinnie Moora představuje tahle placka moji svatou trojici nahrávek zlaté éry šrapnelu.

Album otevírá srdceryvná balada Altitudes. Tempo je jaksepatří vláčné a Jason ze svého nástroje (Hurricane?) doluje táhlé a tklivé tóny. Ovšem neskutečný je hlavně její závěr, kdy kytara sténá a naříká tak úpěnlivě, až člověka mrazí. To Perpetual Burn už je pořádný šrumec, klidně by mohla vyjít na debutovém albu Cacophony. Beckerova sóla jsou úchvatná, bleskurychlá, harmonická, melodická. Neoklasický metal se vší parádou. Podobně řízně se rozjíždí i následující Mabel´s Fatal Fable a Atma Anur za bicí soupravou musí řádně rozkmitat končetiny, celá kompozice pak zvolna přejde do krásně melodického neoklasického sóla. Překvapením a bonbónkem zároveń je křehoulinká Air, sólo pro kytaru se špetkou kláves vystavěné na bachovských postupech. Skutečná lahůdka, kterou končí první strana desky.

Pod praporcem metalové jízdy na scénu vtrhnou
Temple Of The Absurd s výtečným harmonickým dvojhlasem kytar v závěru a až do blues rocku přesahující Eleven Blue Egyptians. Dweller In The Cellar nastupuje pomaleji, kytara naříká v typicky beckerovsky melodickém sóle, leč závěr skladby již zní radostněji, tempo se rozeběhne a sóla tryskají, jak pramen živé vody. Na těchto třech skladbách zní z některých stop kytara dalšího virtuosa a tehdejšího Beckerova souputníka Marty Friedmana. Závěr alba by měl být trochu pompézní a to bezezbytku naplńuje kompozice Opus Pocus, ve které se pravidelně střídají dlouhé, lkavé tóny podepřené nepravidelným Anurovým tlukotem s melodickými výpady a jejíž závěr je patřičně okázalý.

Co dodat? Nechci se rozepisovat o zákeřné nemoci, se kterou Jason Becker statečně bojuje již od počátku devadesátých let. I tak je stopa, kterou po sobě zanechal velmi výrazná a tahle jeho první sólová deska mistrovským dílem.
Parádně zpracovaný profil tohoto kytaristy si můžete přečíst na >> odkaz
reagovat

honanek @ 12.12.2012 14:42:08
Milá recenze,autor má Beckera,stejně jako já v oblibě.
Malmsteena ale v něm neslyším,Becker ho na začátku kariéry hrával,ale podle mě na rozcvičení prstíků.Jakmile jsem Beckera slyšel v Cacophony,už jsem ho registroval.Ten příklon ke klasice je nepopiratelný.Do současné doby nemám kytaristu,který by splňoval a naplňoval mé představy jako Jason.Jen toto album dávám až za Perspective,které považuji za plnohodnotné a nepřekonatelné.Taky bubeník Atma Anur není to pravé ořechové,Friedman použil na sólovkách D.Castronovo a je to hned slyšet (dnes Journey).Album je cítit dobovými "osmdesátky".
Vrcholem je Air,skladba zcela v duchu věcí příštích...

alienshore @ 12.12.2012 17:22:46
ja len poviem, že Beckerove gitarové riffy a sóla sú kvalitou oveľa ďalej ako by to človek na prvý posluch povedal ..... jedinečným spôsobom rozumie klasickej hudbe a vie to implementovať do gitarovej formy bez zbytočne prehnaného egoizmu .... Snake vďaka za recenziu!

Snake @ 12.12.2012 22:12:27
alienshore,tobě patří díky za to,že sem tyhle
velikány dáváš.Mě to aspoń přinutilo k tomu,vytáhnout po čase cédéčka z regálu a připomenout si,jak
skvělá hudba to je.

Mohyla @ 09.10.2014 15:36:24
Pre milovníkov gitarových orgií jasná správa!