Mišík, Vladimír & ETC... - Václav Hrabě, Miroslav Kovářík, Vladimír Mišík & Etc...: Pár tónů, které přebývají (1989)
1. Reduta blues (Miroslav Kovářík)
2. Stop-time (Miroslav Kovářík)
3. Ospalé něžnosti (Miroslav Kovářík)
4. Chvíle (Miroslav Kovářík)
5. Jam session s Františkem Gellnerem (Vladimír Mišík & Etc...)
6. Blues pro bláznivou holku (Miroslav Kovářík)
7. Zavři oči (Miroslav Kovářík)
8. Romance (Miroslav Kovářík)
9. Sedm růží s přísadou antibiotik (Miroslav Kovářík)
10. Ty II (Vladimír Mišík & Etc...)
11. Pár tónů (Miroslav Kovářík)
12. Variace na renesanční téma (Vladimír Mišík & Etc...)
13. Blues za Vladimíra Majakovského (Miroslav Kovářík)
14. Špejchar blues (Vladimír Mišík & Etc...)
Obsazení:
Miroslav Kovářík - recitace
Vladimír Mišík - zpěv, akustická kytara
Jan Hrubý - housle
Petr Pokorný - elektrická kytara
Jiří Šustera - bicí
Jiří Veselý - basová kytara
Václav Hrabě - texty (1-13)
Jan Ivan Wünsch - text (14)
Tak tohle je velmi zajímavé album. Vyšlo koncem osmdesátých let na vinylu, ale na CD dosud nevyšlo a obávám se, že asi těžko vyjde. Vzhledem k tomu že jak nejprve Bonton, tak později Supraphon vydal mišíkovskou produkci jednotlivě na CD a později rozdělenou na kompletů s remasterovaných zvukem, ani v jednom případě se na tohle album nepamatovalo.
Etc... tady hrají ve velké pohodě a řekl bych, že tady znějí opravdu asi nejryzeji ze všech období a jsou tvůrci toho svého "klasického" soundu. Housle Honzy Hrubého určují mimořádnost kapely, jeden z nepřesvědčivějších rytmických tandemů - bubeník Šustera a baskytarista Veselý, se stylově vynikajícím Kulichem Pokorným. Velmi silná sestava, výtečně sehraná a muzikantsky precizní.
Album je ovšem oslavou poezie, ve které má vedle Vládi a Etc... významnou roli známý recitátor, znalec poezie a milovník blues Miroslav Kovářík. Je tady akcentována tvorba, anebo nepřímá přítomnost významných českých básníků Josefa Kainara, Františka Gellnera a Václava Hraběte - básníků, se kterými si často nevěděl totalitní režim rady, zda je úplně zakázat, nebo cenzurovat. Obraceli se totiž často k západním modelům existencionální poezie a nijak dvakrát nesouzněli s budováním lepších zítřků. U Hrabětě vadil jeho intelektualismus a sebevražda, Gellner byl sice levicový, ale anarchista tvořící za "zpuchřelé" monarchie a Kainar byl sice komunista, ale vyrůstal na jazzu a swingu třicátých let a nebyl to žádný promoskevský model.....
Tohle album vlastní ukazuje, jak bylo a je ústrojné a jaksi vnitřně propojitelné blues (bigbít) s poezií
a pokud si někdo s rockerů "neobjevil" poezii prostřednictvím Stříhali dohola malého chlapečka (vyjmu-li z ještě ranějších dob Kuře v hodinkách, nebo ještě předtím Město Er), tak na tomto albu dostal možnost.
Sugestivní už sám o sobě byl obal alba, ktrerý hodně souzněl s tou zakouřenou hudbou a zpívaným obsahem. Neprávem zapomínané album.
Pokud na něj narazíte ve vinylové podobě v antikvariátu, seznáte, že není poškrabané (za předpokladu že máte doma klasický gramofon)neváhejte a za pár korun zakupte. Když už nic, ta atmosféra na albu stojí zato.
Nedávám sice plný počet hvězdiček, ale to neznamená, že bych si o to méně aba a vydavatelského počinu vážil....
Pro všechny mišíkology ještě připomenu, že existuje ještě jedno vinylové album - je podepsané básníkem Pelcem a jmenuje se POŽÁR NA OBLOZE. Na albu vedle recitací básní jsou vloženy víceméně akustické písničky Vládi Mišíka a komorního doprovodu.
Pamatuji se, že jedna se jmenovala Francouzská, další Milují se protože se milují a Šém...
Pochopitelně nevyšla na CD a řekl bych, že asi také nevyjde....
reagovat
tykeww @ 20.01.2013 21:26:28
Tohle album jsem nikdy neslyšel v celistvé podobě, nicméně na YouTube jsou některé skladby k dohledání. Jedinou výtku mám ke konci alba - když po skvělé básni Blues pro Vladimíra Majakovského začne Špejchar blues, to se tam podle mě vůbec nehodí a zbytečně to kazí dojem ze všech těch skvělých básní. Děkuji za recenzi!
- hodnoceno 1x
- hodnoceno 2x
- hodnoceno 0x