Gathering, The - Souvenirs (2003)

Já osobně před neustálým uctíváním pomníků velikánů světového rocku (i když je pořád neposloucháme, tak je přeci všichni máme v srdci) dávám přednost prozkoumáváním neprobádaných oblastí, vědom si rizika, že ne vždy ta zpočátku neschůdná cestička povede k vysněnému cíli.

Jednou z takových neznámých veličin bylo i náhodně objevené CD Holanďanů The Gathering pojmenované Souvenirs z roku 2003, které jsem kdysi dostal darem. Kdesi hluboku v jedné z rýh v šedé kůře mozkové jsem našel zprávu o tom, že tato kapela kdysi na počátku devadesátek hrála fádní doom metal. To se pořalo měnit s příchodem famózní Anneke van Giersbergen, kterou dnes řadím mezi jednu z nejvšestranějších a nejosobitějších evropských rockových zpěvaček. Za její účasti se kapela pozvolna vymanila z metalového krunýře a počala experimentovat s elektronikou, post rockem a psychedelickými postupy. Jak jsem zpětným výzkumem vtipně zjistil, tak z tohoto tvořivého období mi nejvíce vyhovovala nahrávka, co jsem doma objevil :-) Kruh se uzavřel.

Producent z Bosny Zlaya Hadzich z amsterdamského studia s kapelou pracoval již na předchozím albu "if_then_else". Nyní přímo vstoupil do tvůrčího procesu a křehké, melancholické skladby zahalil do lehce trip rockových nálad, atmosféra potemněla a čas jako se by při poslechu občas zpomaloval. Vzdušné zkreslené kytary na pozadí post rockové vazbí, rytmickou sekci lehce dobarvily vkusně a zvuky kláves a nenásilně použité industriální ruchy. Někdy se rytmika vytratí, aniž by jste to postřehli (We Just Stopped Breathing), jindy ve skladbě dominuje (Monsters). Někdy máte pocit, že kapelu inspiroval Brendan Perry z Dead Can Dance (Broken Glass), jinde kytary vazbí skoro jako u Sonic Youth (Even The Spirits Are Afraid). V závěrečné A Life All Mine se v roli hosta objevil zpěvák z podobně stylově neuchopitelných Ulver – Trickster G. Velkou pozornost si však svým nenuceným zpěvem ukousla sama Anekke.

Závěrem : Přestože jde jen o zdatné aranžérské pohrávání si s výslednou podobou skladeb, halucinogenní songy jako celek drží tvar, nejde o desku s neujasněnou koncepcí. Jako by někdo na kmen Gathering zdatně narouboval zvukovou informaci mých oblíbených Young Gods společně s výživnou mízou trip hopových Portishead.

Pro mě jednoznačně nejlepší deska Gathering s Anekke, pominu li žánrově odlišnou, ale také velmi slušnou Mandylion. Jedenáct intimně komorních songů v elektronickém hávu mi nabídlo hluboký posluchačský zážitek. Ten můžete zakusit i vy - vnímaví návštěvníci Progboardu !

reagovat

horyna @ 30.01.2020 06:32:23
Jiří díky za pozvání do "starých" časů. Gathering jsem kdysi poslouchal, ale zvlášť v oblibě u mne nikdy nebyli. Nebaštil jsem toliko protěžovaný Mandylion, ani Night.... Naopak velmi interesantní mi přešel až projekt 2cd How to Measure a Planet? To byl dle mého progres jako hrom. Ale úplně nejvíc jsem si rochnil s deskou Home. Ta pro mne představovala to nejlepší s Anneke (kterou jsem nikdy neobdivoval tak, jako mí vrstevníci).

jirka 7200 @ 30.01.2020 09:39:39
to horyna : Ač pro mne také nejsou Gathering nějakou popřední kapelou, tak si na nich cením odvahu jít si svou cestou, kdy se i po úspěšných albech nezastavili a posouvali svoji hudbu dál i proti nelibosti části fanouškovské základny.

Pro mě jedním vrcholem bylo Mandylion s neuvěřitelně éterickým a vzdušným projevem Anneke - to bylo to období s metalickými kytarami. Z jejich elektronického období mi nejvíce sedlou Souvenirs. A k hudbě na Home jsem si nikdy nenašel cestu, ač jsem to za ty léta několikrát zkoušel.

Pravděpodobně nejkontrovérznější album The Gathering s Anneke za mikrofonem. Pro někoho album nepochopitelné, pro druhého naprosto geniální. Osobně spadám do druhé skupiny. Dle mého skromného názoru The Gathering vystoupali v roce 2003 na svůj druhý vrchol (první představuje Mandylion).

Souvenirs je velmi elektronická, éterická a vzdušná deska. Jak je už u kapely zvykem, je plná emocí, krásných melodií a neustálé gradace. Samozřejmě se již nehraje na metalovou strunu, ale nevadí, typické rysy The Gathering zůstaly zachovány. Jsou zkrátka jen podány jinou formou.

Už úvodní These Good People je neuvěřitelnou záležitostí. Nádherný refrén způsobuje mrazení v zádech... Skutečný skvost, ostatně jako celá deska.

Souvenirs je velmi odvážné album. The Gathering opustili jistoty a vydali se ještě experimentálnější cestou, než tomu bylo na deskách předešlých. Svým způsobem si zlomili vaz, protože řada fanoušků od nich odvrátila pozornost. Je to škoda, avšak nejspíš se takový vývoj dal čekat...
reagovat