Hodgson, Roger - In The Eye Of The Storm (1984)

Roger Hodgson, narozený v roce 1950 v anglickém Portsmouthu, je skvělým zpěvákem s nezaměnitelnou vysokou polohou hlasu a všestranně nadaný hudebník, který zvládá hru na kytaru, klávesy i na bicí nástroje. V roce 1969 byl jedním ze zakládajících členů kapely Supertramp, se kterou se postupně propracoval na špičku světové rockové scény. S Rickem Daviesem tvořil dlouhá léta dokonale sehranou skladatelskou dvojici, která napsala mnoho skvělých hitů.

Tak jako v jiných souborech, v osmdesátých letech došlo mezi členy Supertramp k tvůrčí krizi, oba hlavní protagonisté měli na umělecké a stylové pokračovaní kapely jiný náhled a nastalo nevyhnutelné. Na vrcholu slávy, po stadionovém turné k desce Famous Last Words Roger Hodgson odešel v roce 1983 z kapely a vzdal se užívání názvu Supertramp s podmínkou, že kapela nebude hrát jím složené písně. Nabit energií ještě téhož roku nahrál album In The Eye Of The Storm, které se na pultech obchodů objevilo v roce 1984.

Deska je vyváženou kolekcí hitů pro MTV a rádia, kam se dá zařadit úvodní, energická Had A Dream (Sleeping With The Enemy), jejíž cca devítiminutová stopáž byla pro potřeby rádií zkrácena na polovinu, taneční Give Me Love, Give Me Life a pomalejší, valčíkovým rytmem opatřená Hooked On A Problem. Na Supertramp jsem v jejich dobách největší slávy obdivoval cit pro jejich vyvážený mix a skloubení art rocku s popem v takovém poměru, který jsem byl schopen bez problému akceptovat. Tuto recepturu Roger jednoznačně použil i na tomto svém sólovém albu. Jsou tu však i skladby, kdy se jazýček vah překlápí do art rockových poloh – ty zastupuje jedna z nejkrásnějších a nejvíce procítěných balad, jakou jsem kdy slyšel – Lovers in the Wind. Jednoznačně vrchol alba. Na další místo stavím rockovou I'm Not Afraid, která mi vzdáleně připomněla tvorbu Petera Gabriela. Jak z nejlepších alb Supertramp ukradené působí další skvělá In Jeopardy nebo pomalejší a závěrečná Only Because Of You.

Pokud ještě připomenu, že si Roger pomalu celé album nahrál ve studiu sám – kytary, klávesy,basu (v některých skladbách i bicí!), tak v konečném součtu musím poznamenat, že se jedná o výjimečnou sbírku skladeb, která, pokud by vyšla pod hlavičkou Supertramp, řadila by se dnes mezi největší klenoty jejich diskografie. Osobně bych ji zařadil někam mezi "Even.." a "Breakfast...".

Kromě Kanady, (kde se stalo album záhy platinovým) se do první TOP 20 dostalo jen v několika zemích Evropy a v USA obsadilo jen 46. místo. Vyjevil se fakt, se kterým zkrátka Roger nepočítal - desku prodává název kapely a mnoho fandů ani muzikanty jmény nezná či nevědělo, že někdo Supertramp vůbec opustil. Prodaly se tak "jen" dva miliony kopií.

Ti rozumní, kteří nepoměřují kvalitu alb podle umístění v žebříčcích prodejních hitparád, by si v případě obliby Supertuláků neměli nechat tuto desku ujít, neboť s přehledem válcuje vše, co Rick Davies a spol. od roku 1982 natočili.
reagovat