Dragoun, Roman - Stín mý krve (1995)

Je pro mě neuvěřitelné, že od vydání této první Romanovy sólovky uplynulo už čtvrtstoletí. Od té doby uteklo už hodně času, Roman vydal (už jen) další 4 tituly a za sebe si dovolím říct, že je to velká škoda, že zůstalo u celkového počtu s číslem pět, protože nejen Roman, ale hlavně my, jeho posluchači, bychom si zasloužili aspoň dvojnásobek. Roman je totiž člověkem, který nejen svým zpěvem a vrozeným muzikantstvím, ale i tím, jaký on sám je, má dar druhé lidi zasáhnout přímo na komoru. Srdeční komoru.
Stín mý krve je v mém žebříčku jeho nahrávek No.1 nejen proto, že je první, ale především pestrostí a šíří hudebního záběru. Ten se sice stále odehrává na poli inteligentního pop rocku, ale tu si vypůjčí něco z jazzu (často jen v takových náznacích, kdy se na pár taktů uvolní dechová sekce k mírnému zajamování, aby se zase pokorně vrátila k písni samotné, občas skladbu občerství krátké kytarové zajjazování Romana Pokorného...), tu někdy zabrousí víc řízne do bigbítu; úsporná a přesto spolehlivá rytmika (Jan Seidl na bicí a Libor Dunovský na basu) si občas lehce zafunkuje, zatímco Michal Pavlíček jen zpovzdálí beglajtuje a jeho občasná nenápadná sólíčka slouží hudbě samotné a nikdy neperlí tak, jako na jeho sólových deskách. Nemůžu opomenout ani Karla Růžičku a jeho sopránsax... Vlastně všichni, kdo na desce hráli, si zaslouží maximální pochvalu, protože odvedli kus poctivé a výtečné práce. Neméně si zaslouží ocenění i Michal Pavlíček, který celou desku produkoval, a jehož hudební vklad do výsledného zvuku je nepřeslechnutelný: zvuk desky je šťavnatý, barevný, každá skladba má akcent přesně tam, kde to má být, stejně jako umí občas zmírnit, odlehčit, zprůzračnit, když si to ta která skladba žádá.
No a je tu ještě Roman Dragoun - expresivní, čerstvý, jazzující, v plné síle. Jen rok od vydání Stínu (1995) se stal Ježíšem v českém muzikálovém Ježíšovi a dovolím si říct, že tento vrchol už nikdy nemohl překonat - jak rolí v muzikálu, věkem, zaslouženou popularitou a i s tím spojeným okruhem lidí, kteří se tehdy kolem něj míhali a pomáhali mu na této desce. Následující deska Slunci blíž (2000) sice byla taky výborná, Otlučená srdce (2009) rovněž, ale přece jen už je v jeho dalších dvou deskách poznat, že se s věkem stáhl k intimitě čistě sólového projevu (Piano z r. 2012 a Samota z r. 2016). Jasně, i to má svou sílu, ale přece jen bohatost aranží, která se nejvíc skví právě na Stínu, umí celkové vyznění jinak výtečných písní dostat ještě o level výš, než když se Roman doprovází jen sám na piano.
A abych nezapomněl - Roman má neskutečnou kliku na texty, které mu píše Milan Princ: to jsou perly, které nejsou určeny sviním. Nebýt jich, tak ať by Roman zpíval sebelíp, bylo by to jen hraní (si)... To se ale naštěstí nestalo. Bohu díky za to!
A Romanovi taky. Nejen za tuto desku, ale hlavně za to, že tu s námi je a dělí se s námi o sebe.
reagovat

Sajgon3 @ 13.09.2020 09:25:05
Jedna zujímavosť ktorá sa u mňa stáva už akýmsi pravidlom. Toto CD dom si kúpil niekde v antikvariáte za " pár šupú " len preto že Romana som už poznal samozrejme z Progresu. A tak ako u iných " desek za púr šupú " - je to silná vec. A dokonca si dovolím povedať že takýchto albumov nie je v množine českého progrocku veľa. Tento album Vás prinúti sa veľmi veľmi zamyslieť, pretože absolútnym bonusom albumy sú texty autorov zďaleka nie hocijakých. Moje TOP skladby albumu sú KRONIKÁŘ, OSTNATEJ DRÁT a LEDY NAŠICH VZPOMÍNEK. Bravó mistře -))

Někdy v roce 96 jsem v televizi zaslechl posledních pár taktů úvodní písně tohoto alba, a protože se mi to docela líbilo, když jsem uviděl kazetu ve výprodeji naproti Rozvařilům, zakoupil jsem za 30 Kč. I když poslouchám převážně zahraniční hudbu, musím uznat, že toto album (stejně jako další dvě) patří k tomu absolutně nejlepšímu, co jsem mohl za 50 let svého života v češtině slyšet. Jsem dost překvapen, že to na Progboardu dosud není, protože třeba Kronikář je majstrštyk neskutečné síly, nejenom díky muzice a provedení, ale především vynikajícímu textu Romanova otce. Všechny písně mají skvělou úroveň, je opravdu těžké jednotlivě něco vyzdvihovat. Posloucháte s otevřenou pusou, vynikající rytmiku, kytarová sóla (ta Pavlíčkova jsou jasná), opravdu skvělé texty - a když je konec, dáte to znovu a ptáte se, jestli se vám to nezdá. Opravdu doporučuji všem, nebudete litovat.
reagovat

alienshore @ 10.01.2013 19:21:07
Michálek veľmi príjemný album .... , nepoznal som tohto umelca ale musím uznať, že hudba je skvelá .... výborne skombinovaný rock-pop s jazzovými náladami a také ja mám rád :-) ....

Michálek @ 10.01.2013 23:40:27
Jsem rád, že se ti to líbilo! Ještě se máš na co těšit, až si poslechneš zbývající dvě desky + T4.

@ 05.02.2013 13:36:54
Souhlasím, tento umělec je v Čechách nedoceněný. Viděl jsem ho poprvé naživo zhruba před 25 lety, bohužel až se skupinou FUTURUM, nestihl jsem ho s PROGRES 2 ve Třetí knize džunglí, a jezdím na jeho koncerty dodnes, je to zážitek!