Sly & the Family Stone - Small Talk (1974)

Hudební persona a věrozvěst kalibru Milese Davise, Hendrixe, Boba Dylana... už od debutu z léta Páně 1967. Do kotle nalil r´n´b, taneční funky rytmy, soul i psychedelii. V nejlepší hodince zazářil jako supernova na Woodstocku - to už nikdo z paměti nevymaže. Pro ctitele blues, soulu, funku stejně zásadní, jako Clintonovi Parliament.


Už titulní skladba zve bez rozpaků k funkrockové hostině. S mr. Stewartem udeří z první celá Rodina. Ohebné trojhlasy a na nich další vokální patro, ufff... Tahle magie, polyrytmika, klavíry, dechy - to vše jest Say You Will. Mother Beautiful je bombastický nápřah. Na trojici hrdel mistrně nanesli doprovodný instrumentář. Blaho... Time For Livin více zdobí housličky Sida Pageho - no když to takhle rozjeli v létě lásky, neměl nikdo šanci. Can't Strain My Brain - tady máte Sly Stona s jeho mimořádným darem aranžéra a vizionáře. Silové hlasy s dechovou sekcí a klaviaturami jsou už samozřejmé. Hravá Loose Booty - tady se rodilo moderní funky a je nám ctí být u toho... Holdin' On je obdobně tvarována - skladby druhé půle mi občas zlehka splývají, proud invence zkrátka není nekonečný. Wishful Thinkin' ale všechny debaty utne. Luxusní vývozní artikl, krásné vokály nesou kabaretní, až zlehka šansonové aroma. Nabušená Better Thee Than Me je - tak se vyučuje Slyho geniální mozkovna. Po tanečním projektilu Livin' While I'm Livin uzavírá klasickou verzi opět šansonově výmluvná This is Love. Z bonusové verze nutno vypíchnout klávesový šturm Crossword Puzzle a rockově rašplující Positive, ale i informačně mimořádně vyvedený booklet.


Jasně, už tu nekypí hudební novostí a rytmickou svěžestí prvních alb. Píšu důstojnou čtyřku. Éra před rozpadem byla mnohými kritizována jako odklon ke komerční jednoduchosti. Pro mě je tu pořád hojně svěžích, skladatelsky silných momentů. Nehledě na ohromující vliv Sly´s napříč hudebními škatulkami.
reagovat