Goblin - Suspiria (1977)

CD Bella Casa - CASA12BOX /2012/
Box Set, CD 3

Mladá americká primabalerína přijíždí do Německa, aby se v prestižní baletní škole zdokonalila v tanečním umění. Brzy je konfrontována s všudypřítomným nadpozemským zlem a musí bojovat o holý život.

Suspiria je hudbou ke stejnojmennému hororu Daria Argenta a zároveň třetím zářezem v diskografii Goblin. Příběh je to poněkud kostrbatej, ale atmosféra, výtvarná stránka a hudba jsou fajn. Ta spolu s filmem funguje skvěle, ovšem bez pohyblivých obrázků už je to trochu horší. Ale pěkně popořádku :

Album otevírá titulní skladba - Suspiria - která je ústřední melodií filmu a zcela určitě patří k vrcholným okamžikům celého soundtracku. Claudio Simonetti využil netradičního sólového nástroje a právě zvonění Čelesty se zvonkohrou si budu už navždy spojovat s tímto filmem. Jednoduchá a monotóně opakující se melodie doprovázená tlukotem perkusních nástrojů mísí se se strašidelným skuhráním lidského hlasu. (patří Simonettimu, anžto jako jediný z kapely mluvil anglicky) Celé mi to připomíná primitivní šamanský obřad, nebo nějakou zvrácenou ukolébavku. Atmosférický úvod postupně graduje a když stává se téměř nesnesitelným, vynoří se bicí, připojí baskytara a hlavní téma převezme syntezátor. Zní to velmi symfonicky a vpřed žene to precizní rytmika Marangolo / Pignatelli. Po této svižné intenzivní vsuvce se hudba vrátí k původnímu tématu a celá skladba pomalu končí.

Následující kousek Witch se trochu zdráhám označit jako skladbu. Jeho cílem bylo vybudit divákovy emoce a tak je to spíš taková nervydrásající koláž složená z perkusí, lidských výkřiků a nějakých pazvuků, na kterou navazuje ještě sotva třicet vteřin dlouhá Opening To The Sighs. Bez filmu to moc nefunguje a líbit mohlo by se to milovníkům podivností typu Devil´s Triangle od King Crimson.

Podobně je na tom i "hlukovka" Sighs. Dlouhá jízda kamery potemnělou, do červena nasvícenou chodbou doprovázená nervním drnkáním etnických strunných nástrojů a směsicí lidského šepotu, skřeků a zaříkávání nahání strach. Ale jen u sledování bijáku, jinak mě to spíš znervózňuje...

Markos je založena na jednom pořád dokola se opakujícím motivu kláves a art rockové parametry tak splňuje až teprve následující dvojskladba Black Forrest / Blind Concert. Volnější najazzlý úvod kolorovaný saxofonem vygraduje do houpavé pasáže s chrochtající baskytarou a instrumentálními kouzly obou klávesistů.

Původní album končí valčíkem Death Valzer, ale nebyla by to Bella Casa, aby se nevytasila s nějakými těmi bonusy. Je jich pět, ale krom původních skladeb v různých úpravách nepřinášejí nic zásadního.

Deska vyšla v celé řadě zemí a téměř pokaždé s jinou obálkou. Jenom všechny je poshánět by vydalo na slušnou sbírku. Reedice od Bella Casa má obal podle původního vydání od Cinevox - Siluetu tanečnice v typickém baletním postoji, s proříznutým hrdlem a zbrocenou krví spolu s obrovskými bílými nápisy Suspiria a Goblin - a je opravdu efektní.

Řada fanoušků považuje "Suspirii" za masterpiece, ale já bych byl trochu zdrženlivější. Je tu pár skvělých kousků, ale zbytek považuji za průměr, který bez filmu prostě nefunguje. Deska je to dobrá, však nikoliv zásadní a moc často se k ní asi vracet nebudu. Tedy za tři.

-----------------------------------------------

Na rok 2017 je naplánovaný remake, který bude režírovat Luca Guadagnino. Počítám, že Goblin už v něm hrát bohužel nebudou...


reagovat