Goblin - Tenebre (1982)

CD Bella Casa - CASA12BOX /2012/
Box Set, CD 6

Album Tenebre je hudbou ke stejnojmennému filmu a zároveň dalším produktem velice plodné spolupráce Dario Argento - Goblin, která se však tentokrát nerodila lehce. Pošramocené vztahy mezi členy skupiny v té době byly na bodě mrazu a Argentovi dalo spoustu práce a přemlouvání, aby se dala aspoň ze tří čtvrtin dohromady. Bubeník Marangolo na něčem takovém odmítl participovat a protože zbytek kapely tak přišel o práva vydávat jako Goblin, je na plakátech k filmu i obalu alba namísto názvu skupiny uvedena jen trojice jmen Simonetti - Pignatelli - Morante.

Film je to relativně napínavej a drsnej. Sériovej vrah, celá řada brutálních mordů - napočítal jsem jich asi jedenáct - nechybí polonahá děvčata a kbelíky krve. Typické giallo. Milovníci tohoto filmového žánru budou spokojeni, ale těm ostatním bude spíš divně od žaludku...

...a teď k hudbě samotné : art rock už je definitivně minulostí, jsou tady syntetická osmdesátá léta. A v plné parádě. Při poslechu syntezátorů a dalších elektronických udělátek mě napadají jména jako J.M.Jarre, Manfred Mann´s Earth Band, Harold Faltermeyer, nebo Jan Hammer. Je těžké rozeznat, co hrají klávesy a co basista Pignatelli. Kytara nemá téměř žádný prostor, ale je vždy ve správný čas na správném místě a pěkně dobarvuje atmosféru.

Těžištěm alba je první skladba a ústřední melodie filmu, tedy Tenebre. Musím přiznat, že byť je to čistá syntetika v diskotékovém tanečním rytmu, nemohu jí upřít jistou chytlavost. Hlavní téma je opravdu silné a při každém poslechu mi zůstane trčet v hlavě jako dobře naostřené kopí. Následující a trochu nervní Gemini je spíš znepokojivou vsuvkou, zvedající adrenalin už tak vyšťaveného diváka. "Uklidnění" nabízí trojka Slow Circus, která se ve filmu objeví hned v několika šokujících retrospektivách. Klapot kovově znějících kláves v melodii připomínající dětskou ukolébavku už je takovým Simonettiho trademarkem, protože něco podobného použil i na starších nahrávkách. První stranu původní LP uzavírá jediná v podstatě "normální" skladba, Lesbo. Je to prakticky jediná věc, kde dostal více prostoru i kytarista Morante a je to takový ten typický osmdesátkový pop rock s trochu protivným zvukem naprogramovaných bicích.

Flashing je tvrdá elektronika ve stylu Kraftwerk ? a tedy nic, v čem bych si nějak zvlášť liboval. Být epileptik, tak se bojím záchvatu, ale dá se to - byť se zaťatými zuby - vydržet. Tenebre (Reprise) i následující Waiting Death jsou celkem zajímavými remixy úvodního tracku a celý soundrack končí sotva dvě minutky dlouhá Jane Mirror Theme.

Bonusů je celkem jedenáct, ale všechno jsou to úpravy výše uvedených skladeb, nenabízí nic podstatného a klidně bych se bez nich obešel.

S hodnocením je to těžké. Faktem je, že k filmu ta muzika pasuje jako nočník na prdel, ale samotná mě moc nebaví. Vlastně by mi stačil singl se skladbami Tenebre a Lesbo...

Nahrávka by měla udělat radost především sběratelům, fanouškům soundtracků a Goblin. Tedy za dvě.




reagovat