Testament - The New Order (1988)

Rok po debutu vypálili Testament druhé album, kde vlastně ve všech směrech potvrdili svůj potenciál. Ještě víc se soustředili na instrumentální kvalitu, po téhle stránce je album našlapané až na půdu - poslouchejte hlavně ta lahůdková sóla.

Eerie Inhabitants - už povědomě známé postupy - krásně zvonící akustiky a pak mrazivě působící sólo jak z počátku Alone in the Dark - pak už nás ale zavalí dvojice nekompromisně thrashujících kytarových strojů a Chuckův řev - jsme na notoricky známé půdě a od počátku se pořádně topí pod kotlem, je tu nádherně vystavěné sólo. The New Order - hráčsky nabušený úvod s tlumeným sólem a pak přechod do technického thrashe, kde je vše přesné jak švýcarské hodinky. Vedle kytaristů, kteří tu vysochali sólové hody, se tu blýskne taky bubeník Louie Clemente. Thrashem v nejlepší formě je ovšem i klasika Trial by Fire - akustické entrée, Skolnickovo parádní sólo a pak technická přehlídka nejvyšší úrovně - málo vídaná je basová linka Grega Christiana, na kterou se nabalují kytarová monstra. Paráda! Co do hracího času je tu jakousi obdobou C.O.T.L.O.D. z debutu Into the Pit, ale už se tu projevuje instrumentální progres. I na malém prostoru se kapela vytasí s thrashovou top kvalitou, ani nemám pocit, že to má jen tři minuty. Hypnosis je působivým instrumentálním můstkem, kde pánové opět po svém propojili akustiky, a křišťálově čisté Skolnickovo sólo. Ten chlap je fakt persóna. Akustické pavučiny pokračují s krásným melodickým podkresem a už nás zavaluje thrashový úder Disciples of the Watch. Parádně vystavěná věc, natlakované sloky a nezničitelně sekané kytary v refrénu. Opět tady krásně vyplouvá Christianova basa a sólová práce je tu prostě nadzemská. The Preacher je nabitá strunnými melodiemi a Chuckův památný výkřik odstartuje ovšem hlavně další instrumentální mistrovský kousek. Neskutečně vrstvené kytary, parní válec, thrashový tank. Copak by asi Steven Tyler, Joe Perry a spol. řekli na pořádně pokovenou verzi letitého hitu Nobody´s Fault z prkna Rocks? I tohle se Testamentu povedlo, vůbec ničeho se nezalekli a Chuckův zpěv je tu zkrátka unikátní. Nejsem zarytým fanouškem Aerosmith, takže mírou škod na originálu se nejsem schopen až tak propitvat - pardon. A Day of Reckoning - nekompromisní sekající kytarový nástup od prvních vteřin, Chuckův propracovaný zpěvořev. Další položka, kde je znát znatelný instrumentální a skladatelský posun. Zase hlavně nejlepší vizitka dua Skolnick + Peterson. Na závěr tu pak máme instrumtálku Musical Death (a Dirge) - tóny akustik nás tentokrát provázejí celou skladbu a i tady se musíme přesvědčit o kvalitě těchto pánů. Svoje mrazivé sólo opět dává k službám mr. Skolnick. Nálada je pochmurná, ale závěr je to klidný, krásný a křehký. Nezklamali jste, pánové.

Dá se říct, že The New Order je instrumentálně pokročilejším dvojčetem debutu - desky jsou v podstatě totožné zvukově a kdyby je Testament vydali jako dvojalbum, asi by to mělo logiku. O něco málo jsem si ale oblíbil debut a také následující album, takže pálím čtyři.
reagovat