Morphine - Yes (1995)

Nikdo se tu zatím nezmínil o partě Amíků z Cambridge, kapele Morphine, jež byla příjemným zpestřením rockové scény na počátku devadesátek. Tehdy nejen v muzice došlo k poměrně velkému uvolnění a rockeři se otevírali různým žánrům – kapely z hudebního undergroundu najednou prodávaly miliony desek – rojilo se mnoho alternativních, grunge a noise partiček. Mezi nimi si svou vlastní cestou kráčeli Morphine, bez jakékoliv snahy někoho kopírovat. Zpěvák a Mark Sandman s barvou hlasu někde mezi Tomem Waitsem a Nikem Cavem sundal z baskytary dvě struny, místo v rocku všeobecně používané kytary Dana Colley zavěsil na krk hutný baryton saxofon a rytmus udával jazzový laděný bubeník Billy Conway.

Jelikož se rád nechávám inspirovat a čerpat nepoznané z mnohých jiných žánrů, od world music počínaje a industriálem konče, muselo k interakci mezi mnou a Morphine časem dojít. Z počátku to byly kontakty jen letmé, v toku času se náš vztah stále upevňoval.
Jako mnohý posluchač neseznámený s jejich tvorbou jsem i já byl po pár prvních posleších zmaten. Hlavou mi rotovaly otázky – „Co to vlastně poslouchám ?“ Je to jazz, swing, rock, blues, pop, alternativa ? Ano – od všeho kousek. Ve spojení s razantní, mnohdy rockově přímou rytmikou a chytrými, někdy poněkud chmurnými ale velmi kvalitními texty nesporně originální počin.

Zmíním se nyní o třetím studiovém albu pojmenovaným prostě Yes. Na něm se pro inspiraci kapela rozeběhla do mnoha stran a i pro hodně lidí je toto album nejbarevnějším počinem zohoto spolku. Různorodé songy lehkou črtou neuměle a těžkopádně nastíním :

01.Honey White rozhýbe ve skočném rockabilly rytmu i mne, nehledě na bolestivá kolena

02.Scratch – juchalo se, tak je třeba zklidnit mysl i tělo v klidnějším ploužáku

03.Radar - rockově úderná s hypnotický rytmem, všichni křepčí a třepou hlavami

04.Whisper – pomalá barově jazzová vsuvka s klouzavými tóny baskytary opět klidní atmosféru

05.Yes – rock ´n´ roll v akustickém hávu přehraný na poloviční rychlost

06.All Your Way - soft rocková písnička mi vzdáleně připomněla The Cure bez napětí

07.Super Sex – opět rockově přímá, ale zároveň i smyslná píseň

08.I Had My Chance - temný a pomalý song s noirovou atmosférou, jeden z mých nejoblíbenějších na tomto albu

09.The Jury - zpěvák deklamuje text na pozadí preludujících saxofonů znějících jak z uzavřené hrobky

10.Sharks - rock n rollová jízda nabitá energií válcuje vše kolem

11.Free Love - pokud nemáte extremně rozvinutou představivost a chtěli by jste slyšet, jak by asi zněli Black Sabbath se ságem, tak zde máte příležitost – temnota sama :-)

12.Gone For Good – naprostá rarita v kariéře Morphine – Mark sám sebe doprovází na ! akustickou kytaru v křehké tečce na albu

První deska, co málem prorazila do Billboard 100 hitparády (chyběla ji jedna příčka). Pro přátele jasného zvuku naprostá lahůdka, všechny desky jsou nadstandartně zvukově vyvedené, proto některé písně Morphine objevíte i na různých audiophile samplerech.

Závěrem : nepochybně progresivní muzika počátku devadesátek, ovšem ne ve stylu prog rocku, tak jak je zde chápán, ale ve smyslu novátorského přístupu k zdatné fůzi různých stylů a neobvyklého spojení nástrojů. Pod povrchem jejich staromilského projevu cítím odezvu na tehdejší hudební dění, takže není problém se tu setkat s odkazy na Sonic Youth , Prodigy či Cure.
Kdo není geneticky fixován na klávesy a elektrickou kytaru, budiž vítán v podmanivém a opojném světě Morphine!

reagovat

tykeww @ 26.07.2019 20:13:26
Neznám od Morphine celou diskografii, nicméně tuhle desku jsem si dřív velmi rád pouštěl opakovaně. To nástrojové složení funguje skutečně skvěle.

jirka 7200 @ 27.07.2019 06:19:57
První tři desky jsou prostě skvělé, chybu neuděláš s žádnou z nich.