Thieves’ Kitchen - One For Sorrow, Two For Joy (2013)

Zatím je toto dnes britsko – švédské uskupení Thieve ´s Kitchen (Žebrácká kuchyně z románu Oliver Twist) zde na Progboardu nepopsaným listem. To jsem se rozhodl změnit recenzí na jejich páté album, které vyšlo v roku 2013.

Tento soubor z Oxfordshire (ve kterém se dnes nachází jediný zakládající člen, kytarista Phil Mercy) letos slaví dvacetileté výročí své existence. Skupina prošla za tuto dobu několika personálními změnami, rovněž hudební směrování se určitým způsobem posunulo. V jakémkoliv bodu jejich existence však máme co do činění se zajímavou skupinou prog rockového žánru s retro zvukem, která do svého mixu progresivní muziky ovlivněné prvky Yes i Genesis volně vstřebávala jazz rockové, symfonické či folkové postupy. To vše kořenila chladivou severskou melodikou, mellotronem a flétnou hudebníků přišedších z Anglagard. Pro mě osobně nejpoutavější nahrávky vznikly někde v období 2008 – 13, dnes tedy ukazováčkem poklepávám na CD s výše zmíněným tajuplným názvem One For Sorrow, Two For Joy, což je také název pro staré dětské rozpočítávadlo s magickými kořeny.

Je to druhé album v pořadí nahrané stejnou sestavou - vedle kytary Phila Mercyho opět slyšíme působivý hlas zpěvačky Amy Darby a klávesy v mnoha podobách dodává bývalý člen Anglagard Thomas Johnson. Jako hostující rytmická sekce nastoupili členové ze spřátelených Sanguine Hum - výborní hráči Paul Mallyon a Brad Waisman. Zvuk flétny pochází od další akvizice Anglagard – Anny Holmgren a na cello válí další krásná seveřanka Tove Törngren.

Pokud vynechám úvodní několikasekundovou říkanku, tak na ploše necelé hodinky nacházím šest skladeb. Z toho vyplívá, že kapela pracuje spíše s většími plochami, ve kterých nechává vyznít rozsáhlé poetické příběhy étericky prozpěvující Amy. Jazzové prvky z předešlých desek jsou z převážné části zapomenuty, na desce objevuji krásná zákoutí plná středně tempých melodických prog rockových pasáží, které jsou ozvláštněny severskou melodikou v podobě mellotronu, nebo celými zasněnými symfonickými pasážemi (Deor, Germander Speedwell nebo zčásti Of Sparks and Spires). V každé písni najdeme krásné a melodické kytarové sólo Phila Mercyho, do dvou skladeb (A Fools Yourney a zčásti Of Sparks and Spires) použil tento hudebník kytary řádně, až hard rockově nabroušené, které společně s el. varhany nahrávku krásně zahušťují. Naproti tomu taková The Weaver je čistě folkovou lahůdkou.

Závěrem : na tomto albu Thieve´s Kitchen oproti předešlé tvorbě vykročili novým směrem. Z důvodu jiných preferencí nových členů svou hudbu oprostili od jazz rockových (nebo chcete li Canterbury) prvků a zmizely i výstřelky směrem k lidové hudbě východních národů. Vynikla více retro nálada skladeb, ve kterých cítím odkaz art rockových Yes i Genesis, který kapela zkombinovala s folkovými prvky, občas jako bych občas zaslechl Big Big Train či Kaprekars Constant. Výsledná produkce je lehce pocukrována severskou melancholií, která se tam prodrala s flétnou a klávesami bývalých členů Anglagard. Album náročné na poslech, plné poetických obratů a záhybů – žádné veršovánky, melodické refrény a jednoduché aranže nečekejte.

Pokud fanda náročnější muziky nechá album řádně vylouhovat, dá mu patřičný čas, tak nebude zklamán. Kapela také jako jedna z mála cílevědomě vyžaduje nekompromisně plný a dynamický zvuk, o který se stará zvukový technik a legenda anglické progové scény Rob Aubrey, takže i v tomto ohledu zklamáni jistě nebudete. V rámci diskografie TK jasné pětka.


reagovat

Mayak @ 17.11.2019 10:05:57
Skvelé, Jirko!
Sme v tejto dobe na jednej vlne, tiež mám obdobie, keď (zase) túto kapelu intenzívne počúvam. A spolu s novinkou "Genius Loci" je toto asi to najlepšie, čo Thieves’ Kitchen vyprodukovali.
Akurát by som doplnil, že hudobná orientácia kapely sa posunula posledných cca 10 rokov od štandardných prog-rockových klišé viac retrospektívne do Canterbury a cítiť tu skôr inšpiráciu rannými dielami Camel a Caravan, ako Yes, či Genesis.
Veľké díky !

>> odkaz

jirka 7200 @ 17.11.2019 10:19:12
to Mayak : s těmi inspiracemi je to hodně těžké, každý si tam projektuje ty kapely, které poslouchá. Mě Camel a Caravan nikdy neoslovily, takže jejich stopy jsem neměl šanci identifikovat :-)

Mayak @ 17.11.2019 10:33:48
Jirko: Canterbury Scene sa tiež vetví na odnož melodickejšiu a "straviteľnejšiu" (práve prvé albumy Caravan, či Camel) a ťažšiu - jazzrockovejšiu, až takmer avantgardnú (Soft Machine,Hatfield and The North, National Health, Gilgamesh, Gong), takže vplyvy Camel a Caravan v hudbe aktuálnych Thieves’ Kitchen sú celkom decentné a dramaticky zase nezmenili smerovanie kapely. Ale vyzerá to tak, že podstatné je to, kde chce smerovať hudobný výraz skupiny predovšetkým gitarista, skladateľ a ideový boss Phil Mercy ...

jirka 7200 @ 17.11.2019 10:53:19
to Mayak: ano, ta nálepka Canterbury je poměrně široký pojem, z čehož někdy vzniká trochu zmatení. Proto ji spíše nepoužívám.

Také jsem si všimnul,jak rozdílně je tato nahrávka mezi zdejšími členy přijímána. Chybí jedna ✨ a celá hodnotící škála by byla vyčerpána. :-)

Mayak @ 17.11.2019 11:24:51
Jirko: ... rešpektujem subjektívne hodnotenia členov Progboardu ... ale kapela, kde hrajú etablovaní muzikanti, ktorí pôsobili / pôsobia v Anglagard, či v Sanguine Hum, v žiadnom prípade nemôže byť špatná, ani priemerná ...

northman @ 17.11.2019 15:11:21
Přečetl jsem si recenzi a točím to již potřetí. Ten, komu se líbí Yes se to bude líbit, canterbury scéna tam je taky, sice ne Henry Cow, ale taková Cressida. Osobně tenhle typ moc nepreferuji, ale budiž. Díky za recenzi a pěkné čtení.