Kotzen, Richie - Wave Of Emotion (1996)

Jak Ritchie Kotzen, tak Glenn Hughes patří mezi mé nejoblíbenější muzikoterapeuty. Styčných bodů v jejich hudebním cítění lze vystopovat hezkou řádku. Tak předně: Oba milují funky, oba jsou velkými bluesmany své doby, oba vzešli z rockové tradice sedmé dekády zakořeněné v minulosti a v řadě neposlední, jejich soulové cítění je velice vzrušující a aromatické. Oba dokáží svůj výraz solidně vyšponovat a když je potřeba, rockově přitlačit na pilu. Glenn komponuje sám nebo se svým týmem spoluhráčů, Ritchie spoléhá ne svůj talent a prostředky. Oba dva mají silně nabitý katalog a v zásobě nepřeberné množství různobarevných desek. Tu líznutých více funky, tu hard, nebo laděné do jazzu. Stačí jen poslouchat, vybírat a vychutnávat.

Na začátku kariéry se Ritchie často opíral o černého bicmana Atmu Anura, který k němu slušně zapadl a vytvářel pro něj to správné, rytmicko-vzdušné podnebí.

Album z devadesátého šestého, Wave Of Emotion, patří z úctyhodného zástupu desek mezi to nej, co tento kytarový mág vůbec kdy vyplodil. Svůj apetit tlačí do funky a tento styl zde Ritchie dovádí k dokonalosti. Jedenáct vzrušujících čísel se pne pod prsty brnkajícími o šest strun dynamikou řízeného, technicky brilantního muzicírování. Hned úvodní titulní funky hymna s dívčím doprovodem stojí za pozornost. Vytažená vzdušná baskytara a čitelná rytmika se podepisují pod živelnou dvojku Times Gonna Tell. Totální vymazlenost je pak třetí No Reason - smyslná funky baladička s erotizujícím podtextem. A jedeme dál, Breakdown opět nasadí do tempa, kytara se vlní a Kotzen tančí v našich uších nezvykle okázale. A ve stejném, rytmicko-funkovém tempu se provlníme i dalšími položkami desky. Vyčnívá určitě Hughesem podepřená Stoned, soulová World Affair a vláčný finiš Air.
reagovat