VARIOUS ARTISTS - Keyboards Triangle (1999)

CD Avalon, MICA-2004 /1999/

Keyboards Triangle (Keyboard Trio Tribute) je společným projektem dvou japonských neoprogresivních kapel - Ars Nova a Gerard - a při pohledu na futrál CD jistě zpozorněj všichni fanoušci Emerson, Lake & Palmer, protože ta podoba s obalem alba Tarkus je hodně okatá (netýká se na progboardu zveřejněné obálky evropské verze od Musea Records). Možná víc, než by bylo zdrávo a tak to na první pohled vypadá jako tribute album věnované právě této britské legendě. Ovšem není to tak docela pravda. Maj tu sice dvě skladby, ale je to spíš poklona stylu - rozuměj klávesově orientovanému art rocku - jako takovému. Těch interpretů, kterých se to týká je víc a ptáte se mě, co to má společného s italským progresivním rockem ? Víc, než by se zdálo, protože došlo aj na předělávky Banco del Mutuo Soccorso, Premiata Forneria Marconi a Il Balleto di Bronzo...

Skupina Gerard vznikla v roce 1983 a založila ji jedna z nejvýraznějších osobností japonské progresivní scény, klávesovej mág Toshio Egawa (*1959). Debutovala o rok později a v současné době už má na kontě nějakejch třináct alb, s Keyboards Triangle I a II včetně.

Začátky kapely Ars Nova (uvádí se i varianta Arsnova) sahají rovněž do roku 1983 a od svého založení fungovala jako - považte - dívčí trio. Což je věc v progresivním rocku ne tak úplně obvyklá. U jejích základů stály Kyoko Kanazawa (basa), Yumiko Saito ( buben) a Keiko Thubata (klapky), kterou však velmi brzy nahradila Keiko Kumagai. Během následujících let byla sestava skupiny značně proměnlivá a právě klávesistka Keiko Kumagai je jedinou, která zůstává a kolem které se to všechno točí. Arsnova působí prakticky dodnes a vydala - podle ofiko stránek kapely - sedm studiových alb.

A teď už k desce samotné : při celkové stopáži 55 minut obsahuje sedm položek a obě kapely se pravidelně střídaj. Při lichém počtu skladeb to vyšlo 4:3 pro Gerard a jako první je tu Toccata legendárních Emerson, Lake & Palmer. Cover od Gerard je zhruba o deset sekund delší, ale jinak se obě verze příliš neliší. Jasně, nepsal se rok 1973, ale 1999 a i když si Toshio Egawa libuje v analogovejch vintage nástrojích, ten zvuk je prostě modernější. Jinak je to úplně stejnej nářez a na konci skladby se cítím jako boxer, zahnanej do kouta ringu a čekající na ránu z milosti...

Naštěstí jsou tu divoženky z Ars Nova a Birds Medley ( Bourrée - First Avenue - King Bird) holandských Trace. Kapelu moc neznám, vím jen, že ji založil Rick Van Der Linden po odchodu z Ekseption a že hrála classical rock, ale doma nemám ani notu. Porovnal jsem tedy aspoň skladby Bourrée a ta podoba je takřka dokonalá jak provedením, tak zvukem. Celá osm minut dlouhá suita je pěkně uvolněná a poskytuje možnost oddychu po ELP a před následujícím náklepem, kterým je energická La conquista della posizione eretta italských Banco del Mutuo Soccorso. Možná se pletu, ale mám za to, že v Japonsku je italský progresivní rock velmi populární - což mi potvrzují úspěšná japonská turné italských prog rockových legend. To, že si Gerard vybrali skladbu právě od BMS mě sice překvapilo, ale na druhou stranu se tomu vůbec nedivím. Už v původní verzi jsou to pořádné klávesové orgie, ale Egawa tomu ještě trochu přidal a celej sound pěkně zahustil.

A aby toho nebylo málo, přicházejí Ars Nova a Epilogo z alba Ys dalších talijánů Il Balleto di Bronzo. Přiznávám, že originální nahrávka mi leží trochu v žaludku a může za to hlavně Gianni Leone - respektive jeho nervydrásající a hysterickej vokál. Ovšem ten tady pochopitelně chybí a holky z Ars Nova z toho udělali strhující exhibici. Byť o pět minut kratší. Přidaly aj několik "srandiček" a osobně mě velmi potěšila krátká připomínka Suspirie dalších slavných italů Goblin. Prostě paráda a z mého pohledu tahle verze tu originální s přehledem válcuje.

Sólového Ricka Wakemana prakticky neposlouchám a znám jen několik skladeb z kompilací Yes, Friends and Relatives. Gerard si vybrali Catharine Parr z úspěšného alba The Six Wives of Henry VIII a udělali dobře. Skladba je to pěkná a člověk se může nadechnout a nabrat sil před následující jízdou, kterou je Tarkus...

Co k tomu napsat ? Originální verzi Emerson, Lake & Palmer zná asi každej, kdo se aspoň trochu otřel o art rock sedmdesátých let. Těch coverů už jsem slyšel spoustu, ale málo komu se podařilo dostat této vysoce náročné a komplexní skladbě na kobylku. Většinou to sakra drhne, ale jezinkám z Ars Nova se to povedlo na výbornou. S těmi energickými laufy si poradily levou zadní a Lakeův vokál nahradily klávesami a dívčím zpěvem beze slov. Z původní verze ubraly asi osm minut, ale nijak jí to neublížilo. Právě naopak.

Poslední kus patří opět Gerard a je to předělávka skladby Four Holes In The Ground slavných Premiata Forneria Marconi. Originální verze se nachází na anglické verzi alba L´isola di niente (The World Became The World) a je to velmi pěkná, košatá a také tak trochu slavnostní stálice jejich koncertního programu. Proč po ni Gerard sáhli mi je docela záhadou, protože zrovna PFM jsem za vysloveně klávesovou kapelu nikdy nepovažoval a taky to tak podle toho dopadlo. Egawa ji hodně překopal, zrychlil a "zdrsněl". Její původní vzdušnost a hravost se někam vytratily a zůstaly jen hradby klávesových nástrojů. Prostě pořádnej mazec na rozloučenou...

CD od japonských Avalon vyšlo v roce 1999 a je v klasické plastové krabce. Booklet o osmi stránkách obsahuje tracklist, sestavy, dvě fotky a nějaké povídání v japonštině, komplet v japonštině je aj OBI. Je to výbornej klávesovej nářez a jsem rád, že ho mám.




reagovat

Mayak @ 03.05.2019 16:21:59
Veľmi interesantná recka, Snake.
Mal som obdobie (10 - 15 rokov spätne), keď som japonské kapely, s dominantnými klávesovými nástrojmi Gerard a Kenso skutočne hodne počúval ...
Paradoxne, dámy v kimonách Ars Nova som veľmi neregistroval, ale v roku 2010 som na NOTP v nemeckom Loreley videl ich asi 70 minútový koncert a bola to skutočne paráda (takmer bomba), vidieť a počuť ich na živo ...

Snake @ 03.05.2019 16:47:12
Mayak, díky za názor a koment. Víš, co mi přijde zvláštní ? Jak málo kvalitních fotek, nebo videozáznamů obou skupin se dá najít na google. Při psaní recenze jsem sháněl nějaké podklady a doprovodný materiál, ale byla to bída. Fotografií z přelomu století je málo, navíc v mizerné kvalitě. Ty lepší jsou teprve z nedávné minulosti, hodně jich tam má Keiko Kumagai a Ars Nova. Jenomže ty se mi nehodily. S videosnímky dostupnými na youtube je to taky na pytel. Japonsko považuji za technologickou velmoc a tak mě to docela překvapilo. Leda, že by tam nepoužívali google ?

Mohyla @ 04.05.2019 08:40:33
Skús to po japonsky!

Mohyla @ 04.05.2019 13:44:58
Skúsil som ja:
>> odkaz

Snake @ 04.05.2019 14:02:01
Jojo, to je furt to samé. Nic, co už bych neviděl. Fotek z ne tak dávné minulosti (především Ars Nova) jsou tu mraky, ale ty archivní - ze začátků kapely - chyběj.