Caplan, Gadi - Look Back Step Forward (2013)

Když jsem si hledala informace o Gadi Caplanovi a našla jsem recenzi Davea Attrilla, který jej popisuje jako „neobjeveného génia“, samozřejmě se mě zmocnila obrovská vlna pochybností a skepse. Jak už to tak ale bývá, recenzenti takovými slovy příliš často neplýtvají... A album Look Back Step Forward je toho důkazem.

Gadi Caplan je velmi zajímavá persona, která má na hudebním poli poměrně nešťastné postavení. Bohužel, v dnešní době, kdy je hudební trh neuvěřitelně přesycený, se toto zkrátka stává. Caplan je absolventem veleznámé Berklee College of Music a na kontě má již dvě řadová alba (včetně Look Back Step Forward), úspěch nějakého širšího měřítka se však stále nedostavil. A to i přes nezpochybitelný fakt, že je jeho hudba pastvou pro uši náročnějších posluchačů, ale zároveň je i vstřícná k univerzálnímu hudebnímu publiku. Na Look Back Step Forward najdeme skladby v rozmezí circa tří až sedmi minut, které by se ve většině případů daly označit za art rockové. Vlivy fusion jsou však také velmi silné, a to ani nemluvím o world music, ke které měl Caplan vždy neobvykle blízko – už jen díky jeho studiu tradiční indické hudby.
K nejzajímavějším kompozicím patří už úvodní skladba s názvem It's All the Same. Jedná se o skladbu instrumentální, kde jasně vybočují zdvojené saxofony a pěkné najazzlé piano, které svým zvukem připomíná Fender Rhodes, jenž je v tomto žánru již naprostou klasikou. O klávesové party se zde zasloužil Christian Li, který odvedl výtečnou práci a velmi sofistikovaně sloužil skladbě jako takové. Vyzdvihnout musím i basové figury Nogy Shefiho. Skvělá práce.
Následující Charlotte je takovou posmutnělou milostnou skladbou, ve které neuslyšíme nic jiného než akustickou kytaru s nádherně cinkajícími kovovými strunami. Velmi pěkné odlehčení po vcelku náročném úvodu.
Z dalších skladeb by pak byla škoda nejmenovat Brother, citlivou kompozici s obrovským dynamickým rozsahem a pěknými harmoniemi, které tam perfektně nasazují klávesy s baskytarou. Gadi Caplan celé skladbě vévodí a svou kytarou ji posouvá do naprosto jiných dimenzí.
Třeba taková Frostbite je pak další z těch „více jazzových“ kompozicí, která je sice napsána v běžném 6/8 taktu, ale přesto posluchači dokáže docela dobře zamotat hlavu, a to tedy hlavně díky bubenickým breakům Alexe Santiaga. Rozhodně zajímavá věc, kterou bych, přestože není nijak složitě strukturovaná (jsou zde povětšinou unisonové party), rozhodně řadila k těm vůbec nejambicióznějším na albu.
Téma indické hudby – o které již řeč byla – Gadi později nakousne v příhodně pojmenované Indian Summer, která jen dokazuje, jaký je vlastně Gadi Caplan variabilní hudebník. Můžeme zde zaslechnout i dnes již celkem nezvyklý hudební nástroj, a sice al-úd, což je arabský předchůdce loutny. Zajímavá je zde i kooperace flétny a houslí. V podobně položené world music se Caplan zkrátka a dobře osvědčil.
Ještě bych ráda zmínila titulní skladbu, která je opravdu výborná. Ač je to docela nečekané, prim v ní tentokráte nehrají kytarové party. Ty spíše utvářejí ten nutný základ, a jsou tedy mírně upozaděny, aby daly dostatek prostoru houslím jistého Odeda Weinstocka. Look Back Step Forward de facto stojí na naprosto jednoduchém základu. To, co však dělá tuto skladbu tak geniální, je právě ta jednoduchost v doprovodu (ať už se jedná o zmíněné kytary, baskytaru nebo bicí) a nádherná pestrost a barevnost houslového projevu.

Gadi Caplan je všestranný muzikant, tedy hlavně kytarista, který je zároveň i nezvykle nadaným skladatelem. Dokáže totiž smysluplně skloubit neskutečné množství různých stylů, a to prosím tak, že to zní naprosto přirozeně a nenuceně. Z Caplana, zdá se, vše vychází naprosto samo, bez nutnosti jakéhokoli kalkulu. Jednoduše řečeno, je to skladatel, který dokáže velmi účelně, ale přirozeně fúzovat všechny své dosavadní vlivy.
Jeho deska Look Back Step Forward mě velmi zaujala a na její poslech jsem si vyhradila velké množství času. Inu, musím říct, že i s odstupem několika měsíců toto album zní neuvěřitelně svěže a přesto svérázně. Obrovské množství nápadů a instrumentální zdatnost přizvaných hudebníků z ní pak dělají naprostou lahůdku pro posluchače s citem pro vytříbený jazz fusion.
reagovat

alienshore @ 26.01.2014 18:45:06
áno zaujíma ma takáto hudba, len tých ukážok som akosi veľa nenašiel, no znie to samozrejme zaujímavo, pekne si to opísala len momentálne neviem porovnať svoj pohľad s tvojim keďže toto CD nevlastním, vyšlo to u vydavateľstva Musea Records a to už je čo povedať ..., vďaka za recenziu a propagáciu neznámych interpretov Kristýna

peelie @ 27.01.2014 14:42:28
Díky za peknú recenziu.Tento album je na Spotify.Určite si vypočujem.