Iluvatar - A Story Two Days Wide (1999)

Krátce po pořízení desek Children a From the Silence jsem si vyhlédl i tuhle, třetí krásku z katalogu Iluvatar. A proč? Protože Iluvatar patří mezi stěžejní progresivní jednotku naší doby. Ať už jejich desky vyšli v letech devadesátých, nebo před pěti roky, svým muzikálním pojetím a vnitřní kvalitou dokázali vždy okupovat přední příčky v prog-rockovém sektoru. Iluvatar ladně a s přehlede definují své muzikantské pocity, které je staví vysoko nad okolní konkurenci. Nezanedbatelný je také velký talent, se kterým muzikanti dokážou velice efektivně pracovat. Jejich písně v sobě odráží vzdušnost, nenucenou lehkost, velkou technickou kvalitu i pozoruhodné aranžérské kouzlo. Iluvatar jsou pro mne něco jako Yes dnešní doby. Jak jim jednou podlehnete, už vás budou držet napořád. Stejně jako mě u Yes baví hlas Jona Andersona, tak na Iluvatar miluji projev jejich zpěváka Glenna McLaughlina. Je podobně pronikavý, vysoko položený a neskutečně něžný. Svým výrazem vás vlastně jen hladí a vy cítíte takřka s každým slovem ten známý pocit něčeho poslechově velmi příjemného. Kompoziční kouzlo a složitost jednotlivých čísel je podřízena velké melodice. Nic se vzájemně nebije, nic si nepřekáží. Kluci nemají zapotřebí předvádět své technické dovednosti a hecovat se. Iluvatar hrají čistě a inteligentně, jejich projev se dá přirovnat k průzračně bublající horské bystřině se svými decentními zákrutami a mírnými jezy.
Výsledný pocit z jejich hudby tak zůstává na pozitivní úrovni.

Běžný posluchač nemá často tendence zabývat se něčím, co příliš nezná a nikdy o tom neslyšel.
Iluvatar jsou pro mnohé novým a neznámým pojmem. Každý z nás má ve svém prog-rockovém šuplíku pevně dosazeny krále, které léta miluje a obdivuje. Občas ale přijede nový sošný princ na bílém koni, aby okouzlil okolí svým šarmem a taktem. Pro mne jsou právě takovými hrdiny dneška kluci z Iluvatar.

reagovat

Mayak @ 17.11.2019 09:18:11
Takéto recenzie či skôr vyznania milujem. Doplnil si spôsobom "one man show" recenzie na kapelu, ku ktorej aj mňa viaže len pocit niečoho krásneho ... a nostalgia. Veľká vďaka, Marku a vždy mám lepší pocit, keď píšeš svoje reporty z tohoto subžánru rockovej Hudby ...