Black Keys - Turn Blue (2014)

01.08.2014 tykeww | #

Po úspěšném albu Brothers a ještě úspěšnějším (a ještě lepším) El Camino se letos v květnu americké rockové duo Black Keys ukázalo s dalším řadovým albem, které dostalo název Turn Blue. Z obalu se vám málem roztočí hlava, ne tak z hudby (v pozitivním slova smyslu).

Je trochu překvapivé (a nebo naopak zcela očekávané), že Dan Auerbach s Patrickem Carneym opustili jižanské bluesové bažiny a z garáže se hudebně vypravili do komerčněji laděných vod. To se jim však daří dobře a nikoliv s nějakou extrémní podbízivostí dnešnímu hitparádovému posluchači. Celkově je nálada desky podstatně lyričtější a tesknější, než tomu bylo na dvou hity nabitých albových předchůdcích. Dan Auerbach tu loudí bloudivé tóny elektrické kytary, tu zpívá svým jemným falzetem a onehde zase pořádně rockově. Patrick Carney pořád z bicích vytlouká život svými hypnoticky přesnými rytmy a údery. Dohromady jim to jde prostě skvěle, obzvlášť, když jim vypomůže slavný producent Danger Mouse, který je už s duem nadobro spjatý.

Album je celistvé a zapadá do sebe, což oceňuji. Z jednotlivých skladeb bych však vyzdvihl úvodní sedmiminutovou lyrickou jízdu Weight of Love, následující In Time, titulní Turn Blue nebo tesknou Waiting On Words s jen těžko zapomenutelným refrénem. Z alba trochu vyčnívají singlová Fever, která patrně měla navázat na megahit Lonely Boy, avšak je zcela jiná nejen svým hypnotickým rytmem, ale zejména mnohem menším použitím kytar (a větší přístupností pro rádiového posluchače). Dále bych vyzdvil především závěrečnou Gotta Get Away, krásně pozitivní píseň v tradičním rockovém pojetí.

Black Keys se za svou letošní novinkou nemusí stydět. Můžeme jim vyčítat komerčnější přístup, v podstatě také odloučení od svých bluesových kořenů, ale Turn Blue je pořád skvěle zvládnutá muzika a mně osobně udělala hudba na albu velkou radost (a dělá mi ji stále).
reagovat

zdenek2512 @ 01.08.2014 16:31:34
Ahoj Michale, skvele napsana recenze na kapelu, ktera tady neni moc v kursu. Mne na ne nalakala kdysi slova v Rock & Popu " jejich alba zni tak jak desky z padesatych let na kterych jeste nekdo na chodniku slapal". Ta autenticita tam je,taky je mam rad. Diky za recenzi. :)

tykeww @ 01.08.2014 17:01:24
Ahoj Zdeňku, děkuji. Tu větu jsem neslyšel, ale je opravdu výstižná :)

adam @ 01.08.2014 18:54:36
Suhlasim so vsetkym snad okrem prvej vety. El Camino je podla mna krok vzad. Inac niet o com. Vdaka

tykeww @ 03.08.2014 17:12:54
Zajímavé, upřímně řečeno ještě jsem od nikoho neslyšel, že by El Camino byl krok vzad, díky za pohled.

adam @ 04.08.2014 07:22:00
skusim vysvetlit. Brothers bol v kontexte tvorby vyrazny posun, kdezto el camino pokracuje v linii brothers. Preto mi to pride ako krok vzad, hoci lepsie slovo je statie na mieste.

tykeww @ 04.08.2014 09:25:13
Aha, v tom ti rozumím. Je pravda, že skladby z El Camino si dovedu představit
i na Brothers a naopak. Vlastně to tedy vidím stejně jako ty.

Akana @ 04.08.2014 12:30:08
Já bych zase řekl, že Brothers a El Camino se dost liší. První je celkově pomalejší, zamyšlenější, zatímco El Camino, to je hudba na rozjetou party, odvazová, hitová deska. Takže já tam posun vidím, ale jestli je vpřed nebo vzad, to už si musí určit každý podle vlastní nátury. Mě se líbí obě strany mince, i když dojem z Brothers je možná o něco trvanlivější.

tykeww @ 04.08.2014 14:57:54
Takhle jsem o tom nepřemýšlel. Ale podle mě jsou i na Brothers nějaké ty rozjetější hiťárny (Howlin' For You), stejně tak na El Camino bychom našli melancholii (Little Black Submarines). Ale v zásadě to, co jsi napsal, platí.