Tygers Of Pan Tang - Crazy Nights (1981)
1. Do It Good
2. Love Don't Stay
3. Never Satisfied
4. Running Out Of Time
5. Crazy Nights
6. Down And Out
7. Lonely Man
8. Make a Stand
9. Raised On Rock
Obsazení:
Robb Weir - kytara
John Sykes - kytara
Brian Dick - bicí
Ricky Laws - baskytara
Jon Deverill - zpěv
Po albu Spellbound byla Tygrům předpovídána hvězdná budoucnost. V té době byli na roztrhání, turné prokládali sety na prestižních festivalech s návštěvností 60 000 fandů po boku Iron Maiden, Saxon a dalších hrdinů oné doby. Ačkoliv Spellbound vyšel v dubnu ´81, tak firma MCA ve vidině násobících se zisků kapelu tlačila do skladání a nahrání nové desky. Muzikanti se podvolili a v září ´81 nastoupili do londýnského Trident studia. Tam za dva měsíce nahráli devět písní a v listopadu byla deska s názvem Crazy Nights na trhu. To byl fofr!
Někde se však něco zadřelo. Dnes muzikanti uvádí, že písně tehdy ušili rychlou jehlou. Možná bylo chybou výměna producenta Chrise Tsangaridese, s kterým natočili předešlé dvě alba. Novic Dennis Mackay měl s podobným stylem méně zkušeností, měl blíže třeba k prog rockovým Kayak a z těžkotonážní muzikou přišel do styku jen na albu Judas Priest a jejich Stained Class.
Výsledek byl obdobný. Tygers of Pan Tang jako by spadl řemen. Jako bychom se při poslechu mávnutím kouzelného proutku přenesli nejméně o čtyři roky zpět. Kapela z rukávu vysypala hutné songy v přísně hard rockovém hávu, jako třeba v Love Don't Stay s mohutným riffem jak od Deep Purple a povedenou kytarovou výšivkou stylu kolegů z UFO. Další, namátkou třeba Down And Out mi připomněla Judas Priest z období jejich začátků. Úvodní Do It Good inspiraci čerpala u AC/DC i Thin Lizzy.
V té době se však kapely předháněly, která zahraje rychleji a expresivněji. Tyto parametry plnily dravé Running Out Of Time, Raised On Rock nebo hard rocková Never Satisfied s jedovatým a zrychleným refrénem. V kontextu doby byl celek krokem zpět a i John Sykes vyjadřoval nespokojenost.
Shrnuto : Existují názory, že třetí deska ukáže pravý potenciál souboru. Ač Crazy Nights v žádném případě rozhodně není špatnou deskou, kapela jakoby se zalekla rychlosti a vklouzla do hard rockového království s jen občasným úletem k heavy metalu. Tady dle mého selhal producent, který je měl donutit k větší dravosti a rychlosti. Větší štěstí tehdy měli třeba Judas Priest či Motorhead, kde je až zásah zvenčí donutil akcelerovat plyn.
reagovat
- hodnoceno 0x
- hodnoceno 0x