Gotthard - G. (1996)

Start kariéry v devadesátém druhém se Švýcarům Gotthard povedl na výbornou. První deska a slušný odpich do hitparádových žebříčků nejen s výbornou předělávkou od Joe Southa Hush. Zasloužený úspěch (zatím především ve své domovině) a druhá deska se jede točit za oceán. Vyznívá přehledněji, pevněji a zlepšení o dobrých 50% je cítit v každém songu této zemitě tvrdé nahrávky z devadesátého čtvrtého. Dva roky uplynou jak voda a s vajíčky na obale a názvem G. se pánové už už dotýkají hard rokového nebe. Vyprodaná turné po celé Evropě, řada ocenění a postavení hvězd první velikosti v rodné zemi, to všechno v době, kdy je podobná hudba na úbytě, tomu se říká hudební zázrak. Géčko pochopitelně leží na vrcholu tohoto řetězce, ze kterého následuje většinou pád dolů. Aneb nebude hůř, aby nemohlo být ještě mnohem hůř, zpátky ale do roku 1996.

Ten, komu se líbí začátek desky, mi dá určitě za pravdu, že po pomalejším středu alba přijde to nejlepší v jeho druhé půli. Ale popořadě. Foukací harmonikou nakopnutá zemitejší věc Sister Moon s naprosto excelentním Stevem Lee a jízda do pekel Make My Day patří mezi top skladby gotthardovské produkce. Spanilou jízdu sice bohužel utne ošoupaná Dylanovská omílačka Mighty Quinn, ale hned následující Movin' On s Habeggerovými přesně usazenými údery nás vrací zpátky do hry.

Poté následuje shluk jemnějších a volněji přístupných písní, které už kapela v dnešní době nahrazuje přeceděnými rychlokvaškami s rádoby popově pocukrovanou produkcí. Tenkrát se mikrofonu chopila charismatická osobnost a jak Let It Be, tak Father Is That Enough? a nakonec i pulzní bluesovka Sweet Little Rock 'n' Roller vyznívají naprosto v pořádku.

A teď prosím namasírovat!!! K tomu je určena dynamická metalová nátlakovka Fist In Your Face - jedna z vůbec nejtvrdších věcí kapely, stejně jako následující Ride On s podtitulem "kupte si jízdenku do peklíčka" a další spalující návykovka s temnou aurou nazvaná In the Name (a zase ten božský Steve). Že Švýcaři nehodlají ustoupit z nasazeného tempa a energie ani o píď se máme možnost přesvědčit díky Lay Down the Law a další Hole In One. Desku uzavře obligátní baladička One Life, One Soul, ale pozor - přijde ještě nanejvýš povedený cover z dílny Boba Russella He Ain't Heavy, He's My Brother. Jižanštější a countryovější než verze původní, a co se týče atmosféry, tak do té tu Steve pasuje jako nikdo.

V případě desky G se jedná o jednu z nejdotaženějších a nejvzdušnějších kolekcí švýcarských rockerů. Jasných pět a slza lítosti v oku, kde že ty doby jsou.
reagovat

john l @ 09.04.2017 06:29:12
Věru fantastické album a dost možná i jejich opus magnum. Gotthard tu jedou na plný plyn a dokáží sestavit vyváženou a zajímavou kolekci. Dokonce se dá vystopovat i nějaký ten hit. Pamatuju, když deska vyšla odpuzoval mě ten obal (kterej mě dnes samozřejmě vůbec nava) a nějak jsem jí nedokázal přijít na chuť. Oproti Dial Hard to bylo jiný. Horyno díky za připomenutí, ty jako rytíř v hard-rockové zbroji tu často zastupuješ práva "obyčejných/pravých" rockových kapel. To je dobře, z vyjímkou Metalforever se o nich dnes prakticky na českých stránkách nedočteš.

horyna @ 10.04.2017 06:27:11
Johne a co mám dělat? Co naplat, když jsou podobné kapely/chuděrky :-) utiskované a ve zdejším artovém moři jim záchraný kruh nikdo nehodí. Ale teď vážně, mám několik jednotek (možná desítek) hodně oblíbených partiček a rád je sem občas zatáhnu.