Mona Lisa - Avant Qu'il Ne Soit Trop Tard (1978)

11.05.2019 horyna | #

Jak, nebo lépe řečeno proč jsem kdysi objevil tuto zvláštní francouzskou jednotku sedmdesátých let, si už dnes nevzpomenu. Předpokládám, že to bylo na popud nějaké recenze nebo dialogu připojeného ke kapelám z podobného regionu. Že se i v tak pro rockovou a prog hudbu netypické zemi, jakou Francie bezesporu je, zrodilo několik pozoruhodných uskupení v silné desetiletce hudební obrody před padesáti lety je celkem logické. Netuším, jestli byl právě soubor Mona Lisa jedním z vůdců tamější scény, ale odkaz, jaký nám svými nahrávkami zanechal, k podobné myšlence lehce svádí.

V jejich případě jde o velmi originální pojetí a náhled na progresivní atmosférický rock uchopený po svojom. V kombinaci s intonačně nesnadným francouzským jazykem tak vzniká něco specifického a těžko zařaditelného. Jakákoliv přirovnání jsou v tomto případě zhola nemožná. Navíc je projev jejich zpěváka slyšícího na jméno Dominique Le Guennec neskutečně teatrální a věřím, že pro některé i na hranici dobrého vkusu. Pokud ale chováte sympatie k zemi, ze které soubor pochází, stává se tento (pro některé) handicap ve vašich očích silnou zbraní a dominantním nástrojem celé plejády emočně vystupňovaných okamžiků provázejících soubor sofistikovaných a do detailu vypiplaných kompozic, které z prvních čtyř alb souboru sálají.

Pod uhrančivým pohledem kormidelníka (možná samotný Dominique Le Guennec) zahaleného do modré barvy na přebalu jejich čtvrtého a troufám si tvrdit že i vrcholného alba Avant Qu'il Ne Soit Trop Tard se ukrývá soubor šesti artrockových, jen těžko zaměnitelných skladeb. Silný přítlak na atmosféru nevychází jen z divadelního a často recitujícího Dominiquova hrdla, ale rovněž z neprodyšné klávesové stěny, která je hodně intenzivní a jasně slyšitelná. Do ní se občas přimotá kytarové sólo, vyhrávka nebo slušivý akustický tok.

Z této muziky je Francie cítit na sto honů. Podobně, jako cítíte z Italů jejich typické hudební fluidum, něco specifického vychází i od (těchto) Francouzů. Zkuste a uvidíte. 4,5*
reagovat

john l @ 11.05.2019 16:22:04
Francouzská muzika to je pro mě naprosté temno. Možná tak šansony a kabarety, ale že by šneci uměli hrát progrock? To slyším poprvé.
Ještě mimo téma-poslechl jsem si tebou nedávno představené Landmarq s Tracy a beru zpátky kritiku, kterou jsem na ně nakydal. Ta ženská pěje jako anděl. Fakt dobrý.

dan @ 11.05.2019 16:45:35
Johne tvé mezery v středoevropském hudebním vnímání beru s rezervou. Mladý člověk nemůže obsáhnout všechno, ale věř mě, že podobná muzika se v sedmdesátých letech praktikovala téměř v každé kulturně pokrokové zemi. Tudíž ani tak obrovská vlast jakou Francie je, nemohla být vyjímkou. To, že kapely z těchto oblastí nezaznamenali u široké veřejnosti podobný úspěch jako jiné spolky především z Británie, je věc druhá. Dobrý managment, vydavatelství, promotion, možnost koncertování za hranicemi své vlasti, nebo jen větší štěstí, to všechno jsou předpoklady, které potřebuješ abys byl podstatně úspěšný.

Mayak @ 12.05.2019 08:38:35
john I :
"Francouzská muzika to je pro mě naprosté temno. Možná tak šansony a kabarety, ale že by šneci uměli hrát progrock? To slyším poprvé." ...

Beriem to z istou mierou nadsázky, ale o.k.

Bolo by to na dlhú debatu, ale dám Ti zatiaľ dva (myslím že hodne dobré, ba skvelé) tipy:
1. MINIMUM VITAL - kultová kapela predovšetkým muzikou, čo hrali v 90. rokoch, originálny špecifický prog s prvkami fusion, ale decentne aj folku.
Osobne odporúčam skúsiť aspoň album "Sarabandes" (1990) ...
2. SAENS - úplne klasický neo-prog (nepochybne interesantný aj pre Braňa), s dlhými kompozíciami. albumy "Escaping from the Hands of God" (2002) a "Prophet in a Statistical World" sú vysoký európsky progrockový nadštandard a ani nemáš pocit, že počúvaš Frantíkov...
Obidve skupiny pozri na PA ...
... a je toho podstatne, podstatne viac ...

Mayak @ 12.05.2019 09:04:23
Minimum Vital - Sarabandes (1990) (celý album)

>> odkaz

Saens - Babel Lights

>> odkaz


Saens ~ Escaping From The Hands Of God Part 2

>> odkaz

pinkman @ 12.05.2019 09:11:08
V sedmdesátkách patřili mezi přední francouzské kapely soubory Pulsar a Ange. První zpívali anglicky, druzí v mateřském jazyku.

Mayak @ 12.05.2019 09:26:26
ANGE som videl vlani na NOTP v Loreley, aj keď z pôvodnej zostavy tam je už len spevák a boss Christian Décamps (s výzorom Rumcajza) ... ale bol to skutočne pozoruhodný koncert ...
V dnešnej dobe sú hodne úspešní a koncertne v Európe a na progrockové festivaly pozývaní LAZULI
Kapela bratov Leonetti-ovcov je v posledných rokoch na pomery toho, čo sa deje v progresívnom rocku celkove v podstate veľmi úspešná. Raz som ich už videl v Loreley a tohto roku tam budú zase, dokonca ako co-headliner druhého dňa (sobota) trojdňového festivalu ...

john l @ 12.05.2019 09:59:56
Díky za tipy, ale tohle u mě neprojde. Okusil jsem Da Vinciho Monu a ta fránina je příšerná. Vůbec to do rocku nepasuje.

Mayak @ 12.05.2019 10:11:13
john l:
... tak skús teraz Minimum Vital - Sarabandes (práve som to počúval zase po pár rokoch, čistá nostalgia a pritom zimomriavky / husí kůže ) a chuť si nepochybne napraviš ...

northman @ 12.05.2019 12:07:45
Skupinu Mona Lisa znám jen podle jména a když slyším francouzský bigbít, tak okamžitě mi vyskočí Magma, Eskaton, Potemkine prostě zeuhl a potom Art Zoyd a Etron Fou Leloublanc, to jsou jedni z nejlepších představitelů směru Rock In Opposition. Na území Francie působila jedna z mých nejoblíbenějších kapel s mezinárodním obsazením, a to byl Gong. V současné době jsou hodně zajímavé kapely z Lyonu Poil , Ni a Chromb, já mám mimo jiné hodně rád skupinu DDAA (Déficit Des Années Antérieures)česky "deficit loňského roku".

horyna @ 12.05.2019 14:09:53
Mou jedničkou mezi francouzsky zpívajícími kapelami, jsou frankofonní Kanaďané Harmonium.
à propos někde vám vypadli Carpe Diem