Flying Colors - Second Nature (2014)

Druhou desku rockově progresivních Flying Colors jsem nejprve s rozpaky přijal, abych ji poté za nějakou dobu odvrhl a nakonec, díky stále častějšímu poslechu dílu prvního, ji vzal zpátky na milost, dal druhou šanci a ta už se své příležitosti nepustila. Čekal jsem hlavně rock, tak jak jsem si ho zamiloval napoprvé a po artu (kterého je tu oproti prvotině přeci jen více) jsem tolik netoužil. Chyba lávky, tohle nejsou škatulky a styly, tohle je dokonale prokomponovaná chytrá muzika, kterou těší se posluchačům předvádět a dostát za svou snahu patřičné ocenění.

1. Open Up Your Eyes- přehledná kompozice pohybující se na hraně progres/šťavnatý rock, otevře ji dojemná klavírní melodie, do které na jejím pozadí probleskují letmé bubenické přechody Mike Portnoye. V melodii cítit spojnici N. Morse-S. Morse, když přijde na řadu basová exhibice Dave LaRueho, jsem nadmíru spokojen. Artové schizma s rockovým feelinegem se pne pod úžasným hlasem Steva McPhersona a pod rukama je cítit, že raší mimořádná, strukturově laděná parádička.
2. Mask Machine- nás přivítá rockovým nábojem v riffovaném soukolí "efekty utopeného" vokálu, který do refrénu krásně exploduje, tyhle nápadité protichůdné pasáže se mi hodně zamlouvají. Do kytarového sóla vyšívá Mike svoje parádičky, které mě zřejmě nikdy nepřestanou bavit.
3. Bombs Away- trápí těžká tempa (Steva nepoznávám), vyseknutá basa i vzletný refrén, nástroje soupeří v dojemně drsném souboji, kde každý z nich nepostrádá ve svých tónech emoce.
4. The Fury of My Love- nás zavádí do klidných klavírních vod, kde hlasově exceluje Casey.
5. A Place in Your World- si pohrává s každým tónem, zvukem i melodií, zpívá Neal, ale deja vu jeho desek nehrozí, tempově velice dobře zvládnutá skladba.
6. Lost Without You- decentní progresivní vlna pohupující skladbou ze strany na stranu dokáže svou něhou kráně pohladit, platí tu výborná souhra celého comba.
7. One Love Forever- trocha té skotské vysočiny v juchající melodii, kterou by jste na tomhle albu zřejmě nečekali, osvěžující a nápadité.
8. Peaceful Harbor- gospelový faktor smutečního charakteru disponující silnou emoční vzpruhou, sebejistě napomáhá albu v jeho značně širokém variabilním záběru.
9. Cosmic Symphony- progem to začalo, progem to končí, vokálně se blízknou pánové obaja, kompozice se posouvá, vyvýjí a dospívá, instrumentálně precizní výtvor, při jehož náčrtu každý zůčastněný dodával potřebné nápady a zkušenosti, ty se posléze taví do organického celku z nějž v jednu chvíli probleskne celkem nečekaná pasáž laborující ve vodách jižanského country.


Poklona pánové:
Steve Morse: Lead and Rhythm Guitar
Casey McPherson: Vocals, Keyboards, Rhythm Guitar
Neal Morse: Keyboard, Vocals
Dave LaRue: Bass Guitar
Mike Portnoy: Drums, Percussion, Vocals

A jelikož srdcovou, rockově laděnou jedničku mám za plný počet, tady mi častější kompoziční Nealův rukopis občas písně krapet rozmělňuje, proto dávám 4-4,5*

reagovat

Profesionálni aj amatérski recenzenti na celom svete sa potýkajú s problémom, či hodnotiť albumy podľa originality alebo momentálnych pocitov. K podobnej úvahe som dospel pri diele Second Nature od amerických Flying Colors. Je to jednoznačne komerčne ladený produkt a stojí za ním celkom inteligentná promotion, ktorá dáva logicky do popredia zostavu zloženú z veľmi známych hudobníkov. Počiatočná silná skepsa sa neskôr pretavila do celkom pekného poslucháčskeho zážitku. Na pomoc prišla tradične vinylová edícia a pri nič nerušenom počúvaní som si mohol všímať rôzne detaily.

Album otvára výborne prepracovaná Open Up Your Eyes, ktorá má naozaj art-rockový feeling. Nič komplikované sa nedeje a tak je inštrumentácia aj melodická fazóna veľmi ľahká a stráviteľná. Aj to je zásadná črta tvorby Flying Colors. K tým slabším článkom radím určite Mask Machine, v kontexte celej dosky sa ale vstrebáva relatívne bez problémov. Čo som si však všimol je, že Steve Morse začal konečne hrať ako Steve Morse. Práve jeho gitarové sóla sa skvele hodia do celkom pôsobivých klávesových plôch. Jeho menovec Neal Morse, známy to novodobý kazateľ progresívneho rocku, sa asi najviac podpísal pod jednotlivé skladby. Mená autorov však nie sú uvedené, ale akosi je to cítiť vo vzduchu (alebo presnejšie v hudbe). Treba však povedať, že určitý priestor dostali aj ostatní spoluhráči, čo sa prejavilo na uvoľnenosti celého počinu.

Všetky skladby sú starostlivo zložené aj nahraté a produkčne taktiež spĺňajú štandardné kritéria. V niektorých momentoch budete istotne počuť dozvuky (hlavne vo vokálnych partiách) The Beatles, čo nepovažujem za závažné faux pas. Práve modernejší spôsob vedenia nástrojov aj kompozičný rukopis vyznie v tomto kontexte celkom sviežo. Kompilát melodického rocku s prvkami art-rocku sa tentoraz naozaj vydaril hlavne vďaka silným osobnostiam, ktoré vniesli do hudby to, čo ich najviac charakterizuje. Dokonca aj nesmierne sentimentálna Peaceful Harbor má svoje čaro a gitarista Steve Morse tu prejavil svoj povestný cit pre harmóniu. Posledná suita Cosmic Symphony prináša košatejšie aranžmány, krásny zvuk elektrického klavíra a opäť nápadité melódie.

Najväčšou devízou albumu sú jeho pozitívne vibrácie. Práve tu nastal zlom a preto som ho začal brať vážne s jeho plusmi aj mínusmi. Second Nature je vo viacerých rovinách vyrovnanejším a lepším dielom než rozháraný debut. Jeho jednoliata konzistencia má svoje odtiene a farby, takže poteší vo vhodnej chvíli myseľ aj ducha. V konečnom hodnotení sa prikláňam viac k pocitom, o nič iné v hudbe totižto ani nejde ...
reagovat