Mr. Big - ...The Stories We Could Tell (2014)

Mr. Big jsem si zamiloval někdy kolem čtvrté desky, vždycky na mě působili normálním dojmem, žádné primadonny, pouze kámoši, přátelé hrající šťavnatej, komplexní a pohodovej big beat. Desku dokážou odpálit rázným nákopem Gotta Love The Ride nepostrádající kytarovej švih i exhibiční prostory, najdeme tu vrstvenou Fragil, Gilberta jako boha šesti strun představí 125 sól v Satisfied i kytarový proud The Monster In Me. Že je Sheehan krutej borec se svým nástrojem trávící společný chvíle snad i v noci, nám přijde s poslechem devítky The Light Of Day. Spojení Mr. Big a balada se skloňuje od nepaměti, tady je nejvíc povedená decentní kytarovka Just Let Your Heart Decide a k ráznýmu obratu se zavelí v následující živelné It’s Always About That Girl.

Gilbert už dlouho platí za kytarovýho hrdinu, kterej jde ve stopách Pageů a Blackmorů, ale po vlastní linii a v originálním stylu. A Martin, ten má i ve svých letech pořád v hrdle slušnou rozbušku. Dobře že jsou pořád tady.
reagovat

Proč? Proč tahle skvělá parta úžasných muzikantů má zde jen jednu recku,že by tak málo příznivců bylo mezi námi,tomu se mi nechce věřit,ale chápu jsme na místě kde se skloňují jiná jména s úctou,tohle sice nejsou King Crimson,Generátoři,ani Floydi.Přesto si myslím že tvoří svébytnou a zajímavou muziku.Absolutně mě nezajímají názory že je to kapela dvou balad(možná pro náctileté holky)a podobný blbosti.
Přistoupíme-li k poslechu jakéhokoliv alba z jejich bohaté discografie,slyším zcela něco jiného,tito pánové krom svého nástrojového umu,vždy stavěli na rockových základech pramenících ze 70 let,řízném otevíráku(a že je jich nespočet),na šlapajících středně tempých skladbách,na buesovém i najjazlém feelingu a hlavně originalitě,samozřejmě přidávali na každou desku nějakou tu baladu.
Mám rád desky kde hraje R.Kotzen,ale myslím že Paul Gilbert k nim sedne o poznání lépe,
kariéra těchto Amíků má u mě vzestupnou tendenci a za vrchol považuji jejich návrat v roce 2011 albem What If.

S posledním očinem ,jsem vůbec nevím proč dlouho bojoval,nějak jsem nedokázal najít něco čeho bych se chytil,chtělo to ale jen více času.Je tu opět album nakopávají otvírák,originální-Fragile,skvělá Satisfied prošpikovaná geniálními Gilbertovými sóly,,balady jsou tu zastoupeny hned třikrát,kde první The Man Who Has Everything plní fukci naprosté pohodovky,stejně tak-Just Let Your Heart Decide.
Šlapající hitovka-What If We Were New?,nakažlivá v tom nejlepším slova smyslu-The Light Of Day,kde Eric Martin pěje jak o život a obrátky se roztáčí pekelnou rychlostí.Kéž by dneska takhle hráli třeba Def Leppard,nebo Uriah Heep,potřebovali by k tomu ale originální nápady zpoza velké louže.V kontextu jejich alb 4-ka ale v měřítku scény si dovolím jít výše.


reagovat

alienshore @ 06.03.2016 10:42:12
napísať naozaj dobrú baladu je umenie :-), v tomto smere sú Mr. Big skvelí, ... mám rád ich diskografiu, ale posledný čas majú rovnaký problém ako aj ďalšie podobne zamerané kapelky, nedokážu už zložiť silné oslnivé hity, v minulosti prišli s takými peckami ako Daddy Brother Lover Little Boy, Just Take My Heart či Goin' Where The Wind Blows, konkrétne tento album je stále dosť dobrý len mi práveže chýba jeden či dva výraznejšie songy ktoré by to potiahli, u takejto kapely sa to naozaj žiada ...

horyna @ 06.03.2016 10:53:58
alienshore:souhlasím do puntíku,starší alba opravdu měla hity,mám ale zkušenost že při důkladném věnování se albu i zde se dají najít zapamatovatelné skoro-hity :-)