Orme, Le - Live in Pennsylvania (2008)

Koncert natočený v rámci amerického prog rockového festivalu Nearfest byl původně určený jako dárek nejvěrnějším fanouškům a vyšel jen pro potřeby fanclubu, v limitované edici 1 000 očíslovaných kopií. Po nějaké době došlo naštěstí k jeho uvolnění i do běžné distribuce a tak se z něj můžeme radovat i my, sice zapálení, avšak nijak organizovaní příznivci této prog rockové legendy.

Luxusní, byť trochu nepraktická papírová obálka ukrývá hned tři disky. Dvě audio cd a pak dvd s naprosto totožným obsahem. Je tedy jen na vás, jaký formát zvolíte. Jestli se svalíte k televizi a hudbu budete si vychutnávat spolu s pohyblivými obrázky, nebo se oddáte civění do stropu u čistého audia. Ke kvalitě obrazu a střihu nemám námitek, zvuk na dvd je pouze ve formátu stereo, což by mohlo možná někomu vadit. Reakce a ohlasy vnímavého publika jsou tlumené a v žádném případě neruší zážitek z komorního koncertu.

Svá nejlepší léta a převážnou část kariéry Le Orme odehráli ve třech. Po tom, co v polovině devadesátých let na sólovou dráhu odešel klávesista Antonio Pagliuca nastoupila čerstvá krev a skupina zahrála v sestavě :

Aldo Tagliapietra - kytara, basová kytara, sitár a zpěv
Michi dei Rossi - bicí
Michele Bon - klávesy, kytarový simulátor, Hammond organ
Andrea Bassato - klávesy, housle

První čtyři skladby pochází z tehdy ještě docela čerstvého a aktuálního alba L´infinito. Po hudební stránce jsou to typičtí Le Orme a titulní symfonická pecka celý blok uzavírá.

Aldo Tagliapietra v letech 1994 - 98 studoval hru na sitár a že byl znamenitým žákem dokazuje v následující La ruota del cielo, kde si na housle střihne sólo i Andrea Bassato. I tato skladba je z alba L´infinito, ale potom už se pomaloučku vracíme proti proudu času do rockové historie. Následující art rocková pecka Una dolcezza nuova, ukolébavka Gioco di bimba i vytříbeně pompézní La porta chiusa mají svůj původ na LP Uomo di pezza (1972). Album Collage (1971) zastupuje legendární pecka Cemento armato, kde Le Orme pořádně popustili uzdu svým instrumentálním eskapádám. Natáhli ji na devět minut a v dlouhých sólech postupně se vystřídají Bassato na elektrické housle a Bon na kytarový simulátor a Hammond organ.

Druhá polovina koncertu je již vyhrazena kompletnímu albu Felona e Sorona (1973), které se v Itálii dodnes těší velké oblibě a výsostnému postavení. V úvodní skladbě ještě sólem na bicí zamachruje Michi dei Rossi, ale pak už to jede skladba za skladbou, přesně podle původního mustru. Díky nástrojovému vybavení je zvuk krásně hřejivý a hodně se přibližuje tomu z první poloviny sedmdesátých let. Tagliapietrův zpěv je originální a snadno rozpoznatelný, zpívá s bravurní noblesou a dokáže bez nejmenších potíží vystoupat i do vyšších poloh. Celý a jedním dechem dodávám i vynikající koncert končí, bez nějakých cirátů, instrumentální palbou Rittorno al nulla.

Celá akce trvá ideálních 90 minut. Při hodinové délce cítil bych se trochu ošizený a naopak, po více jak sto dvaceti minutách mohl bych začít ztrácet koncentraci, tlouct špačky a chytat lelky.

Ve své bohaté diskografii mají tito Italové několik, většinou však jen kompilačních dvd. Live in Pennsylvania je tak unikátním a mistrovským dílem, které má pro fanoušky Le Orme naprosto zásadní význam. Pět hvězd.


P.S. Koncert se uskutečnil v roce 2005, na nosičích vyšel o tři roky později a na konci roku 2009 opustil řady Le Orme zakladatel skupiny Aldo Tagliepietra a po něm i Andrea Bassato. Poslední koncepční album La via della seta, věnované historii tzv. Hedvábné stezky, vyšlo v roce 2011 a jako sólový zpěvák se na něm představuje Jimmy Spitaleri z Metamorfosi. Dvd Live in Pennsylvania je tedy nejspíš jedinou a poslední příležitostí, jak si vychutnat Le Orme v "téměř" původní sestavě.




reagovat