Angra - Rebirth (2001)

Při pohledu na b.wolfovu letitou recenzi na tento můj srdeční brazilský metalový klenot už nemohu dále odolat. Když jsem tvorbu této kapely poznal, výrazně to nabouralo moje osobní žebříčky oblíbenosti...

Klávesy odkazující k vážné hudbě a dramatické samply a tlumené zoufalé chorály - už tenhle nástup se povedl - klávesy mocní, nabírají hmotu a rychlost a už je tady speedový nástup Nova Era, do kterého se zpěvem zařadil sice tehdy nováček Edu Falaschi, ale svou roli tady zvládl dokonale, jako by v kapele byl odjakživa. Tohle je křišťálově nadýchaný rychlostní model, jsou využité i dramatické samply a parádní kytarové sólo, po volnější mezihře se navrací ke klusu s větrem o závod. Už je tu klavírní úvod, kde jakoby Falaschi byl temným šansoniérem, přichází temné cello a pak se už vyloupne metalová jízda, která je ale zcela jinak stavěná než úvod - důrazná střední tempa a nádherné hlasové přechody a monumentální refrén. Dvojice kytar má hlavní slovo, sekundují klasicky stylizované varhany (klávesové aranže alba dělal Loureiro), ve druhé půli ale přichází parádní progmetalový zlom se zdvojenými sóly. Dokonalá skladba a přesně ta poloha, kterou u Angry miluju nejvíc. Sto bodů! Acid Rain - důrazné, až syrové riffy s klávesovými ornamenty, temně-dramatický nádech, a Falaschiho hlas, který se pohybuje od temnot až po nádherně klenuté refrény suverénně a přirozeně. I když i zde jsou přímočaré bicí linie, i tahle věc si k progresu více než jen čichla - navíc přichází latinsky znějící perkuse, které jsem tak mocně chválil i u Ark a dalších progových uskupení. Závěr je ale metalově klasický s nádherně zpěvným sólem, které proráží ledové kovové krunýře... Heroes of Sand... co dodat k věci, která patří k mému absolutnímu topu všech metalových skladeb? Umírněný hlas v doprovodu čistých kytar a kláves, pak zlom do mocné progmetalové suity s krásně zaranžovanou orchestrální složkou. Falaschiho opakovaný náběh do refrénu je zcela neuvěřitelný a gradace závěru s jedním z nejlepších kytarových sól, které jsem kdy slyšel, mě pokaždé připraví o jakákoli slova... Přece jen se vzpamatovávám, k čemuž dokonale pomůže tribálně pojatý úvod Unholy Wars - tady jsme se ocitli v metalové verzi karnevalu v Riu, který se ale postupně přelije do rychlopalné kovové suity se vším všudy - krásné šroubované proplétané melodie kytar "jistí" Falaschi a rytmika, která dle potřeby zrychlí a zase zvolní - velký výkon Priestera, ani není znát, že to má přes osm minut - konec zase "taneční"... Tklivé, krásně zpracované akustické kytary i mírný Falaschi, tak začíná Rebirth, jsou tu klasicky orientované nálady, než si ale zase bere slovo kovově hřmící mašinérie. Způsob, jakým jsou na tomhle albu propojeny nálady, styly a motivy, mě prostě fascinuje. Tahle skladba je zase jiná - jsou tu temně znějící chorály, hlasy, klávesové zvuky... zase mě to upoutalo, ale zcela jinak - závěr je ale "kovaný". Judgement Day - to je záležitost pro příznivce žánru - rychlé kytary, klávesy, ultramelodické Falaschiho zpěvy... ale jsou tu zase drsnější mezihry a klavírní vsuvky, nic nestojí na místě, kapela si hraje s kontrasty a zase se mi chce mluvit o příběhu, který má mnoho podob a i tady nasává lehké progové inspirace, viz instrumentálně skvělá druhá půle. Jakoby pokračováním téhle suity je Running Alone - monumentální chorály odpálí další speedový kus - Falaschi zápasí s klávesovými ornamenty - příznivci rozumné, leč přesto jasné monumentality si přijdou na své, se zlomem k refrénu se zpěv skutečně překonává a uniká nám nekontrolovaně výše... jsou tu i nekončící kytarová i klávesová sóla. Závěr v podání Visions Prelude je temný a chladný, jako byl úvod, má ale větší prostor. Název věrně odráží klasicky pojaté téma, střídané metalovou polohou, která udržuje vážnou náladu, závěr patří klavírnímu reji. Falaschi se loučí důstojně a krásně, jinak to zde ani není možné.

Na ploše necelé hodiny se tady odehrávají velké, až neskutečné věci. Produkce se skutečně fantasticky trefila do vyznění alba, nedá se tady vytknout ani milimetr. Ačkoli kapela tehdy přišla o několik letitých členů včetně zpěváka Andre Matose, tohle je myslím víc než pádný důkaz její nové síly. Moje srdeční záležitost již mnoho let, tedy za pět.
reagovat

horyna @ 29.04.2016 11:56:20
Kdysi jsem poslouvhal jejich prvnmí tři desky a obzvlášť Holy Land byla perfektní, připadal jsem si jako někde v šamanským pralese :-)

Tak z Brazílie mimo Wizards se tu konečně objevila i Angra, díky za to. Album Rebirth mám od Angry nejvíce oblíbené, i když ty ostatní v žádném případě nezaostávají. Ovšem úvodní intro a následná fantastická metalová smršť Nova Era je jednoduše skvělá a není sama. Osmiminutová Unholy Wars, titulní Rebirth nebo Running Alone jsou skutečně výborné progmetalové skladby a nelze je pominout. Frontman Edu Falaschi je výborný zpěvák a ani jeho sólový projekt Almah jsem nevynechal, i když pouze první dvě alba, ty další už mě moc neberou. Těšil jsem si i na letošní novinku, leč tam už Edu neúčinkuje, což je velká škoda. Takže jestli má někdo v oblibě metal s progresivními prvky, rozhodně jej Angra nezklame. U tohoto alba s hodnocením vůbec neváhám, pro mě absolutní klasika Angry.
reagovat

EasyRocker @ 10.04.2015 06:35:30
Power a speed už neposlouchám tolik jako v minulosti, ale tohle je jasná pětka. Naprostá bomba power metalu, okořeněná trochou progrese.

b.wolf @ 10.04.2015 08:58:02
Fakt je, že to dobrého power/speedu prostě v současné době není a Angra je jedna z mála, která se dá; docela dobrý je i Iron Savior nebo některé fošny Primal Fear, jinak je to bída...

EasyRocker @ 10.04.2015 09:43:25
Zkusím, mám od nich ještě následující album Temple of Shadows, taky paráda, možná ještě trochu víc progrese... :)

b.wolf @ 10.04.2015 13:52:57
Od Angry mám ještě první dvě desky, ty jsou taky zdařilé. K Temple of shadows a Aurora consurgens jsem se ještě nedostal, ale časem určitě pořídím včetně Aqui. Letošní novinku ale zřejmě vypustím, slyšel jsem zatím jen pár skladeb, ale bez Edy to jaksi není ono, navíc Lioneho fakt nemusím. Od Rhapsody jsem měl jednu desku a nijak nezaujala.