Toto - XIV (2015)

Pokaždé, když staří psi začínající v 70 letech, nebo na začátku 80 vydají novou, další desku, mám z toho velkou radost. Většina z nich pořád dokáže produkovat velmi dobrý, vyrovnaný, ne však nijak revoluční (kdo by to taky od nich žádal) materiál. Je jich už jen hrstka, některé kapely se rozpadly, někteří členové jsou na pravdě boží a pár z nich karikaturují sebe sama. Nebudu jmenovat, každý si tam dosadí podle svého:)

A pak jsou tu Toto, na jejeichž nové dílo čekala obrovská fanouškovská základna rozeseta po celém světě víc než desetiletí. A já myslím že se povedlo, ještě jsem neslyšela názor, který by desku zatracoval, nebo snad nějak očerňoval.
Vyprodukovaný materiál běžící napříč styly a stále si zachovávající pečeť kapely, se snadno stane prudce návykovým, jako za starých časů.
A jestli jmenovat pár reprezentativních vzorků pro vás, kdo snad o kapelu, nebo desku ještě nezavadili, tady jsou: strhující rozjezd velkých melodií Running Out Of Time, stín Asie prosvítá skrze Holy War, Lukatherem procítěná 21st Century Blues, doslova orgastická bouře Orphan (hit jak blázen), Paichův mocný vokál v Chinatown a třeba hodně progresivním přístupem brázděná Great Expectations.

Toto jsou zkrátka Toto a Lukather je kytarový bůh. Neznají průměr a nepodlézají kvalitě, oni vždy byly art i když mnohokrát stravitelně zabalenej. Toto jsou zkrátka Toto a jejich velikost mě imponuje. 4,5

reagovat

horyna @ 30.08.2016 07:30:08
Prostě parádní deska, od mé recenze uplynulo nějakých pět měsíců, za tu dobu jsem ji poslouchal asi ještě 2x a řekl bych že vyrostla v těch skoro 5*

Toto jsou zpět,co víc si můžeme přát po tolika letech čekání,navíc ve formě která odzbrojuje.
Jednička mě nemůže nechat chladným,tempo,melodie a vokály navýsost originální s Toto-znaky a Williamsem ve formě,pokračuje se na podobné vlně a dobrá náklada z alba přímo vyzařuje.Ve čtvrté bluesovější přichází na řadu krásně klenutý vokál Steva Lukathera,tempo zpomalí a jeho kytara kouzlí jednu melodii za druhou.Osobní vrchol vidím v tracku č.5-v Sirotkovi se snoubí nepopsatelná nádhera kterou dokáží zprostředkovat jedině Toto.I zbytek alba stojí za poslech,žel přece jen trochu trpí pro značný příklon k baladickým motivům,je zde jich víc než by se slušelo,přesto deska boduje obzvlášť v Chinatown se sytým Paichovým hlasem,kde ho Steve L.zdatně doplňuje a výbuch temperamentu se umocní ještě jednou-s poslední Great Expectations-už jsem se krapet obával že se deska uzavře nudnou vycpávkou-podobnou tolika věcem na combeckových deskách Asie.Oproti nim z Toto čiší mnohem větší nadhled i um porvat se ještě na stará kolena s připraveným materiálem.Rohoduji se mezi 4/5,pro objektivitu,přeci jen jednu sdělám,třeba Seventh One,Mindfields,nebo Falling In Between mají ambice mnohem větší.

reagovat

Po deväťročnej pauze prichádza návrat kráľov melodického rocku a AOR – Toto. Kapela sa v podstate rozpadla a nebola funkčná, keďže David Paich mal aj zdravotné problémy a Steve Lukather to zase nemal záujem viesť osamote. Na základe silnej fanúšikovskej odozvy a prosieb sa nakoniec rozhodli, že to skúsia ešte raz a asi aj naposledy. Tomuto všetkému predchádzali vypredané koncerty a aj v samotných hudobníkoch vzplanul oheň pre tvorenie nových skladieb. Do zostavy prišiel na post hlavného speváka staronový Joseph Williams, ktorý je obľúbeným kvôli svojmu vysokému a pritom chlapčensky znejúcemu hlasu. Albumy ako Fahrenheit a Seventh One sú dôkazom jeho prvotriednych kvalít.

Toto taktiež starnú a tentoraz revidujú svoju kariéru a tvorbu. Robia to však s noblesou sebe vlastnou a s takými skladateľmi ako je Paich a Lukather nemôže vyjsť na trh priemerná nahrávka. Zobrali si niečo z prvotiny z roku 1978, klasickej IV a samozrejme aj z modernejších 90-tých rokov. Väčšinu speváckych liniek má na starosti Joseph Williams, ale doplňujú ho osviežujúcim spôsobom aj Lukather s Paichom. Predovšetkým Steve Lukather je ako spevák nesmiernym prínosom pre tento projekt a som rád, že si tu zaspieval v skladbách ako "Holy War", "21st Century Blues", "Unknown Soldier" a "Chinatown". V poradí trinásta študiovka XIV sa teda vracia ku koreňom ich hudby a predkladá typické veľké melódie, naleštenú bombastickú produkciu a špičkové hráčske výkony.

V podstate ničím až tak neprekvapí, ale kvalitou sa rozhodne nemôže porovnávať s podobne zameranými (a veľmi priemernými) albumami, ktorými je poslucháč doslova zavalený. To, čo robí ich hudbou výnimočnou je tu aj prítomné a môžeme to nazvať celé aj ako “toto-sound“. Paich a Lukather sú samozrejme tí, ktorí miešajú správny pomer melodiky, tvrdosti, pop-rockových melódií a nenápadné art-rockové plochy. Čo mi však tentoraz prekáža je bubeník Keith Carlock. Jeho štýl je zameniteľný s hocikým iným a nedáva skladbám nadstavbu, ktorú dokázali tak výrazne zastrešiť Jeffrey Porcaro a Simon Phillips. Myslím si, že Paich a Lukather mohli prehovoriť Phillipsa aspoň na nahratie bubeníckych partov. Verím tomu, žeby celá nahrávka bola ešte lepšia. Kvalitný a hlavne osobitý bubeník dokáže hudbu vždy posunúť o level vyššie, čo sa už neraz potvrdilo.

Prvých päť skladieb má veľmi energický ťah. Úvodná "Running Out Of Time" je typickým ráznym kompilátom ich štýlu a melodiky. Nasleduje výborná a rytmicky gradujúca "Burn". Skladba "Holy War" je presne to, čo ich preslávilo a je to jedna z najlepších vecí na albume. Z ďalších by som určite vyzdvihol Lukatherovu "21st Century Blues", melodickú bombu "Orphan" a taktiež aj veľmi peknú poctu nebohému Jeffreymu Porcarovi s názvom "Unknown Soldier (For Jeffrey)". Toto však majú v arzenáli aj krásne milostné piesne. Tie sú tu zastúpené v dvoch prípadoch – "The Little Things" a "All The Tears That Shine". Hlavne "The Little Things" je skutočne nádherná a tu sa Steve Porcaro opäť prejavil ako pán skladateľ (a spevák), ktorý má nefalšovaný cit pre ozajstný love-song, čo dokázal už aj predtým. "Chinatown" pripomína tvorbu Toto z roku 1978 kvôli svojmu soulovému zafarbeniu. Za najslabšiu beriem Williamsovu pieseň "Fortune", ktorá má síce pekné verzie, ale v refréne neprichádza efekt ktorý očakávam. Album uzatvára art-rocková kompozícia "Great Expectations" s celkom inteligentne rozvrstvenými inštrumentálnymi plochami a viachlasými vokálmi.

Mňa osobne album uspokojil a teším sa, že Toto je späť aspoň na istý čas. Neskrývam obdiv k tejto partii muzikantov, ktorá drží pokope ako rodina. Majú najvyrovnanejšiu diskografiu, ktorú som vôbec počul a ich talent pre tvorbu silných melódií je niečo, čo sa jednoducho nedá kopírovať, pretože sa s týmto darom musíte narodiť. Toto majú na konte buď skvelé alebo geniálne albumy. XIV je tentoraz skvelý ...
reagovat

martin69 @ 23.03.2015 17:15:50
Toto, mají u mne veliký respekt. I přes fakt, že je nikdy do své sbírky nezařadím. Na mne jsou už moc uhlazený....

Pegas @ 11.04.2015 12:47:02
Podle mě tam nový bubeník zapadá dobře, ale nejsem muzikant, abych dokázal posoudit, jestli je lepší ten či onen. Celkově považuji XIV za velmi dobře odvedenou práci a líbí se mi. Toto se drží svého stylu, fanoušky nejspíš potěší, ostatní to budou mít za obyčejný poprock, jako předchozí desky... jejich chyba.

Mayak @ 18.05.2015 18:33:51
Nakoniec musím poďakovať Slavovi, že píše recenzie aj na takéto albumy. Je to síce AOR, ktoré už príliž (takmer vôbec) nepočúvam, sú to postarší páni ... ale stále s istou, nezanedbateľnou dávkou invencie a nepochybne zase (či stále) v skvelej forme!
Skutočne veľmi príjemný album, normálne ma to láka na ich júnový koncert do Budapešti ...

Mohyla @ 11.02.2019 06:36:29
S odstupom! Toto sa TOTO fakt podarilo!