Osage Tribe - Hypnosis (2013)

AMS 223 CD /2013/

Skupina Osage Tribe je italskou legendou, která po sobě zanechala jediné, zato velmi ceněné album - "Arrow Head", z roku 1972. "Hypnosis" je takovou malou (a trochu nečekanou) připomínkou skupiny i onoho alba a teprve druhým zápisem do diskografie po dlouhých jedenačtyřiceti letech. Z původní sestavy zbyli basák s bubeníkem, kteří k sobě přibrali mladého kytaristu a do studia pak aj celou řadu hostů. Cédéčko obsahuje několik předělávek vlastních skladeb ze sedmdesátých let, pár coververzí (např. "We're an American Band", bo "Fireball"), něco nového materiálu a také osm minut dlouhé sólo na buben.

První třetina alba je vyhrazena původní tvorbě - respektive starým kouskům v novém aranžmá - kterou zastupují pecky Arrow Head (ve vokální, aj inštrumentální verzi) a Soffici bianchi veli. Nutno říct, že se hodně přibližují originálním předlohám a je to stejně živelnej bugr, jako tenkrát. Zásadní rozdíl je jen ve šťavnatějším zvuku a jak rašple nabroušeném zpěvu v angličtině. Zvlášť Soffici bianchi veli je opravdu strhující exhibicí všech zúčastněných a krapet předčasným vyvrcholením celého alba.

Svoji aktuální formu kapela prezentuje v instrumentálce Hypnosis a plynule navazující Dellito erotico. Obě obsahují prvky arabské hudby a druhá jmenovaná aj dráždivě přitažlivej refrén v italštině. Drum Solo je výše uvedenou bubenickou machrovačkou a Nunzio "Cucciolo" Favia (nar. 1953) do toho mydlí s entuziasmem dvacetiletého mladíka. Blok vyhrazený novinkám končí další svižnou, především kytarovou instrumentálkou - Notte di cristallo - která je zároveň posledním kouskem na vinylové verzi.

Cédéčko obsahuje ještě tři skladby navíc a všechno jsou to coververze hard rockových legend. We're an American Band od Grand Funk Railroad, Fireball britských Deep Purple a Can't Find My Way Home veteránů Blind Faith. Líbí se mi především Fireball, ještě o něco rychlejší a metalově nařachlejší, než její předobraz...

Mám dojem, že to celé zpunktoval bubeník - protože co kompozice, to malá přehlídka parádně sejmutých bicích. Radost poslouchat. Ovšem s celkovým zvukem to zas taková sláva není a skladby hrajou podle toho kdy a v jakých podmínkách vznikly. Výhrady bych měl především k vysloveně nepříjemnému a mým uším nelahodícímu zvuku doprovodné kytary v inštrumentálce Hypnosis (v čase 2:20) a výrazně nižší hlasitosti obou variant řachandy Arrow Head.

Tradičně velmi pěkně zpracovanou rozkládací vinyl repliku od AMS zdobí obálka od italského umělce a hudebníka Herberta Paganiho. Vnitřek a zadní strana futrálu obsahuje tracklist, obsazení a několik barevných fotek. Celý osmistránkový booklet je věnovaný dnes už pradávné historii Osage Tribe. Jazyky ovládajícího jedince potěší pár článků v italštině a nás ostatní aspoň celá řada raritních vobrázků.

Cedlo mám sotva pár týdnů, ale líbí se mi a tak ho točím docela často. Srdce by dalo klíďo píďo čtyřku, ale říkám si - uber. Z deseti položek jsou jen čtyři nové a z těch čtyř hnedle tři instrumentální. Trojka holt musí stačit...

reagovat

jirka 7200 @ 20.07.2018 22:39:02
Líbí se mi Hypnosis a navazující Dellito erotico svými zapracovanými etno prvky. Jinak jako celek to na mě působí dost roztříštěně.

Snake @ 21.07.2018 10:10:34
Může být, je to spíš jednorázová připomínka polozapomenuté legendy a nebral bych ji jako řadové album. Ale podrobnosti kolem jeho vzniku jsem nestudoval...

Obě tebou zmíněné skladby jsou výborné, ovšem já si považuji především pecek Arrow Head, Soffici bianchi veli a Fireball. A jako obdivovateli bicích nástrojů aj toho sóla.