Episode Six - The Complete Episode Six - The Roots Of Deep Purple (1991)

Živě si vzpomínám na ten den, kdy jsem si tohle album poprvé pustil. Není to dlouho, ale ještě se běžně chodívalo do videopůjčoven pro VHS kazety. V jedné takové si člověk mohl půjčit i CD nejrůznějších žánrů a náhodou moje oko zpozorovalo nadpis – „The Roots Of Deep Purple“. Deep Purple jsem v té době dobře znal a pokud tohle měli být „kořeny“ téhle kapely, musel jsem to slyšet. Uplynulo zhruba patnáct a já opět narazil na tuto nahrávku, kterou jsem měl kdysi zkopírovanou na běžnou kazetu, a musel jí jednoduše mít.

Episode Six za dobu svého působení vydávali pouze singly a na Discogs je jako jejich jediné album vedeno CD The Radio One Club Sessions Live 1968/69. Kompilace - The Complete Episode Six - The Roots Of Deep Purple však představuje vydání celé jejich tvorby, řekněme ve studiové kvalitě, a proto bych tuto kompilaci považoval za směrodatnou. Kdyby snad nebylo dvou jejich nejslavnějších členů, Rogera Glovera a Iana Gilana, které nakonec draftovali Deep Purple, jsem přesvědčen, že bych tuto recenzi snad nikdy nepsal a nejsem si ani jist tím, zda by něco víc než pár zaprášených SP vinylů vůbec existovalo. Nicméně by se dalo i říci, že svým potenciálem kapelu výrazně obohatili. Tvorba Episode Six byla vlastně plna především cover verzí známých hitů šedesátých let a obsahovala jen poskrovnu původní tvorby. Pochopitelně nehledě na typickou žánrovou nesourodost skladeb; lze jednoduše poznat, že se kolikrát ke kapele nehodí, jakoby hudbu psal pokaždé někdo jiný. Asi nejvíce mi u nich nesedí hned první „My Babe“, cover Willieho Dixona. Ale co je pro Episode Six typické je, že všechny cover verze v jejich podání se mi líbí mnohem více než originály. Nejmarkantnější to je u "Morning Dew“ Tima Rose, za jejíž originál předlohu můžeme považovat podání Jeff Beck Group. Je to snad nejvíce předělávaná píseň v dějinách hudby, dovolím si tvrdit, ale jak uslyšíte verzi Episode Six, nevyrovná se jí ani interpretace Nazareth či Roberta Planta.

Dalším příkladem je „I Hear Trumpets Blow“ původně od americké skupiny The Tokens od nichž má nádech jakési beach boystovštiny, kterou jsem nikdy nemusel. To samé platí pro „Baby, Baby, Baby“ cover verzi od Cliffa Benneta. Takto bychom mohli pokračovat stále dál a dál v podobném duchu. Ještě snad doporučím „I Wont Hurt You“, „Lucky Sunday“, „Jack D’Or“ a cover Beatles „Here There and Everywhere“; nebudu se opakovat, ale ani Beatles ho podle mě nepodali lépe.

Jistý zlom představuje „Love Hate Revenge“. V tomto případě by se mělo jednat o původní tvorbu Episode Six. Pokud bych měl nějak vyjádřit, jak by tato kapela zněla, kdyby vydávala desky jak na běžícím pásu, bylo by to právě takto. Zní to jednoduše jako esence hudby šedesátých let, alespoň tak, jak si jí představuji. Přesně stejně zní i „I Can See Throught You“ kterou má na triku basák Roger Glover. Opět ta hippies klasika s vynikající instrumentální pasáží. Stejně tak „Only Lonely People“ taktéž z Gloverovy výbavy. „Mr. Universe“ je Gilanova práce. Snad je škoda, že se tito dva velikáni rocku na stylu Episode Six nepodepsali trošku více, bylo by to znát. K té nejlepší instrumentální skladbě patří „Mozart Versus The Rest“. Jedná se v podstatě o reinterpretaci Mozartova „Rondo Alla Turca“ v podání sólové elektrické kytary Tonyho Landera, který byl s kapelou od jejího začátku až do úplného konce.

Je těžké přesně říci, čím mně jejich tvorba tak oslovila. Originalita to asi nebude. Nicméně jsem nějak pocitově přesvědčen, že celý tento projekt Episode Six má své čestné místo v hudbě šedesátých let stejně jako například The Mamas & the Papas, The Animals, Small Faces a mnoho dalších.

Datum vydání: 1991
Formát: CD
Vydavatelství: Sequel Records

Údaje o nosiči:
>> odkaz


Zdroj:
Booklet CD

reagovat

luk63 @ 04.02.2015 12:15:46
Já to mám obráceně, mě tahle kapela hudbou neoslovila vůbec. Ale zajímal jsem se o ni nejen kvůli dvěma budoucím párplům. Interesantní jména jsou i John Gustafson (dále The Big Three, Ian Gillan Band, Roxy Music a především má oblíbená a výborná skupina Quatermass) a Mick Underwood (také Ian Gillan Band a Quatermass).

Psychedelic Rider @ 04.02.2015 12:52:36
Bandy dávám na seznam :) Neoslovuje mě tak 1/3 skladem, ale ty zbývající mají něco do sebe na kapelu, která nikdy neprorazila.