Bonamassa, Joe - Different Shades of Blue (2014)

První, plně autorská kolekce po 14 letech od albové prvotiny, první čistě Bonamassovy (nepočítaje v to krátký Hendrixovský úvod) písně, bez všudypřítomných, na každé z předchozích desíti desek se nalézajících cover verzí. Nejenom tyto údaje stačí k tomu, aby byl posluchač patřičně napnut a natěšen jak že to tentokrát dopadlo. Milovník jeho hudby rozhodně nemůže být nespokojen, nebo tvrdit, že ho deska snad nebaví, nezajímá. Je tu přesto určité novum a nemyslím pouze skladatelsko úsečné, leč především hudebně překvapující. Začnu tedy hned od začátku a předložím můj pohled na věc rozdělenou podle patřičných hudebních čísel a jejich motivů.

Tak tedy začátek dle mého skromného mínění vůbec nevyšel, ať se jedná o minutu trvajícího nevýrazného Hendrixe, nebo těžko uchopitelnou druhou až zmatečně vyhlížející Oh Beautiful!, není to úplně to pravé. Třetí Love Ain't A Love Song- už prezentuje klaisičtější tvář blues oděného do modernější podoby díky výrazným vpádům dechové sekce, živým perkusím i rázné mistrově kytaře. Plná spokojenost se dostavuje s hybnou, taneční a opět silně dechovou Living On The Moon v níž to Joe i prostřednictvím svého charizmatického hlasu vytáčí do značných obrátek. Mám pocit že typ písní jako je Heartache Follows Wherever I Go, Never Give All Your Heart, nebo klavírem doplněné I Gave Up Everything For You, 'Cept The Blues sedí Joeovi nejlépe, je to přesně ten typ písní s jasnou melodickou linkou, bohatou strukturou a citelně bluesovým zabarvením, které jemu nejlépe vyhovuje. Další velké okamžiky poskytuje píseň titulní s prvotřídní akustikou a sóly coby vytrženými z nejlepší bluesové doby, opravdová lahůdka. Na vlně euforie se pokračuje i v deváté v pořadí opět silně originální, zajímavě tempově pojatá Get Back My Tomorrow- plné bezbřehých kytarových melodií a vyhrávek, s atmosférou která baví. Srdcovku Trouble Town- přináší swingový rytmus podložený navýsost originální žesťovou sekcí, hravými bicími a opuletní klavírní melodií, stavba a drajv této písně útočí na všechny posluchačovy smysly a po celou dobu s ním vláčí a nenechá vydechnout, je to zcela uhrančivý a nevýsost famózní kousek. Zakouřeným barem se linou tóny poslední So, What Would I Do a člověk začíná bilancovat co vše se tentokrát Joeovi povedlo a co méně.

Opět s přispěním dlouholeté producentské opory Kevina Shirleyho, basisty Carmina Rojase i bubenické extra třídy Antona Figa vyznívá album na mnoho místech možná až příliš bombasticky a tak dechové sekce zde použité zprvu diváka patřičně navnadí, aby si s dalšími poslechy řekl, není jich až příliš. Přesto je tohle jen malá vada na kráse tak dost zajímavého alba, které v různých náladách a polohách lidské duše může sednout právě tak. Proto pro převážnou část svěžích a nápaditých melodií je mé hodnocení pohybující se mezi 4-5* dotaženo na nejvyšší metu.
reagovat

kamila @ 13.09.2016 09:17:15
Geniální muzika z pera geniálního skladatele i hráče, pět je málo, ještě se mě nestalo, že by mi jeho hudba někdy nesedla. Vybroušeno do zlatova.

horyna @ 27.09.2016 07:17:59
Pro osvěžení i dobrou náladu po ránu podávám Bonamassu. Ten začátek mi nesedí pořád, takhle kostrbatý úvod chlapec nějak neodhadl, naštěstí trojka už uvede vše do klasických blues kolejí.

Tentokrát jsou nej nej nej- Get Back My Tomorrow a swingující Trouble Town.