Schenker, Michael - The Odd Trio (2000)

Jedno z mála cédeček, které jsem od tohoto kytarového génia neslyšel, je právě tento projekt s tajemným názvem The Odd Trio z roku 2000. Dle názvu to vypadá na nějaké jazz session, říkám si – ostatně u tak plodného a éterického autora, jako je Michael, bych se ani nedivil.

Dobrá, uvidíme. Zírám na přebal, ze kterého mě rovněž upřeně pozoruje modrá bulva oka v trojúhelníku. Jen ty paprsky kolem chybí. Že by tímto bylo naznačováno, že půjde o obsah s náboženskou tématikou? Je snad dílo pod ochranou nějaké vyšší moci? Otáčím obal a nevěřícně hledím na spoluhráče – jakýsi Harry Gobham vizáže rastamanského Hispánce a vysmátá bubenice Kathy Brown s úsměvem přes půlku fotografie. Proboha, co to je týpky? To bude nějaké netradiční fusion. Michael přesedlal na THC? Při vkládání CD do přehrávače mi hlavou vířilo mnoho takových otázek. Uvidíme, lépe řečeno uslyšíme.

Po několika protočeních doma, v autě i v práci a jednom malém prošťourání na síti je jasno. Poselství obalu je, jak se alespoň zdá, trochu rozklíčováno. Michael pravděpodobně tím symbolem trojúhelníku myslel na svatou Trojici, která v křesťanském dogmatu označuje Boha – Otce, Syna a Ducha Svatého. U Michaela tato trojjedinost znamená toto: Bůh Michael, Syn Michael a Duch Svatý Michael. Neboli za všemi imaginárními jmény hudebníků na desce se skrývá Mistr sám. Pěkně mi zamotal hlavu, darebák. S trochou nekorektní jízlivostí bych mohl napsat, že mezi hudebníky zafungovala ta správná chemie. O jaký konkrétní substrát se však jednalo, to nevím :-)

A jak je to s hudbou? Michael si na koleně vše vytvořil, složil a nahrál sám a sám si album vydal na svém labelu Michael Schenker Records. Jedná se o instrumentální hard rockovou hudbu ve stylu jeho souputníků Joe Satrianiho či Steva Vaie. V deseti písních uslyšíme Michaela vrstvit hutně ocelové riffy, na které je vždy posazená sólová kytara s pomalu se vyvíjejícím a pěkně melodickým motivem skladby - tak, jak to u něj mám rád. Někdy je slyšet i koncertní akustická kytara, která dodává nahrávkám zase další rozměr. Největší hity alba ale jsou pro mne songy Welcome, Searching a Hangin Out. Zaznamenal jsem i nápaditou basu, která tu není jen k zhutnění rytmiky, jak se někdy stává. Jen trochu chladný zvuk automatického bubeníka kazí výsledný dojem.

Během opakovaných poslechů jsem procházel několika fázemi. Od bezmezného nadšení, které časem opadlo, až po závěrečný stav spokojenosti. Pokud bych byl producent a měl bych odstranit nějakou skladbu pro nadbytečnost, byl bych v tomto případě bez práce. Žádná vata se tu nenachází. Album potěší všechny příznivce instrumentálního hard rocku a výše zmíněných kytarových hrdinů. Většina skladeb obsahuje rovněž i jasně rozpoznatelný styl chytlavých a melodických vyhrávek axemana Michaela, za které byl veleben již v UFO či MSG.

Jediným mínusem je ona DIY produkce - zde bych si představoval živé muzikanty a pořádné studio s kvalitním zvukem. Také ten zvuk bicích nahrávku hodně sráží dolů. Mnohé skladby by se i uplatnily i při přidání linky zpěvu. Vše bylo zaviněno tehdejší neexistencí smlouvy s nějakým labelem, z čehož vyplýval Michaelův nedostatek finančních prostředků na nahrávání. CD prý bylo k dostání jako příloha hudebních časopisů, což mi přijde jako určitá devalvace umělce jeho jména a velká škoda vzhledem ke kvalitě materiálu.

Tři a půl hvězdy.
reagovat