Puhdys - Frei wie die Geier (1997)

Třetí deska po změně režimu se Puhdys povedla. Odstranili jednotlivé rozdíly ve zvuku, způsobené tím, že nahrávky předchozích desek vznikaly převážně odděleně ve studiích Dietera Birra a Petera Meyera a nedošlo k řádnému masteringu. Nyní se veškerý materiál dovezl do Dierks studia u Pullheimu (jo tam, co vznikly veškeré zásadní desky Scorpions či Accept) a vše se mixovalo a vše potřebné dohrávalo. Čím déle se nahrávalo, tím se více se zapojovali do proesu vzniku písní věhlasní studioví hudebníci, proto jsem se zhrozil, že je na desce uvedeno spoluautorství u poloviny skladeb mě neznámých muzikantů.
Co se týče zvuku, určitě nejlépe vyprodukovaná deska Puhdys, sound světové úrovně. I obsahově je deska vyvážená, svěží pop rockově odsýpající songy se poctivě střídají s pomalejšími kousky v akustičtějším aranžmá. Řekl bych, že z 70% skladeb by šlo nasadit do rádia a byly by to hity. Já však cítím, že ta přemíra muzikantů naředila zvuk Puhdys a v několika písních ztrácí kapela svůj "ksicht". Přes všechny připomínky se tato deska stala jejich porevoluční nejprodávanější deskou.

Bohužel, tato deska byla labutí písní pro zakládajícího člena kapely, basistu a organizátora Harryho Jeske, kterého již dlouho trápila nemoc muzikantů - pískot v uchu.
Myslím si, že nemá čeho litovat - po neustálých šňůrách s kapelou se oženil s o 30 let mladší ženou a odstěhoval se na ostrov na Filipínách. Jeho prosluněné fotky pod palmami za každého ročního období v kraťasech mi vždy zvednou náladu. Takto bych si také představoval důchod. :-)
reagovat