Hardline - II (2002)

Především tuto a následující Leaving the End Open, mám z kataogu Hardline nejraději. Hudba nacházející se na pomezí A.O.R. a tvrdého hard rocku s jasnými odkazy ke spřízněným Journey, ale i lehounký dotek metalu, to vše podepřené výpravným stylem ramosovi kreativní kytarové hry a hlavně vévodícím, dokonale klenutým a sametově barevným silovým vokálním projevem Johnnyho Gioeliho, na mne působí hodně pozitivně.

Z dodaných skladem mne baví naprostá většína, třeba hned druhou v pořadí řadím na samotný vrchol, krásné akustické tóny a famózně vedený vokál písně Y- mne vždy zaručeně strhnou, atmosféra je tu prostě kouzelná. Šlapavá Paralysed- s decentní kytarovou nevtíravou melodií a dunivými bicími. První, kvalitní baladou je Face The Night- a stojí opravdu za to. Zajímavá melodie startuje pátou Do Or Die- ve které opět především Gioeli ukazuje kdo že tu vládne pevným charismatem. Balada číslo dva Hey Girl- značně niterné klima doputuje k divákovi prostřednictvím perkusí, španělek a opět intonačně fantastického Johnnyho. Stejně jako u desky následující, i zde mne dostává do ještě většího varu druhá strana alba. S jasnými reminiscencemi na tvorbu Mr. Big, je to skladba Only A Night- pohoda a obrovský nadhled z písně voní jako kvalitní káva. Energická Your Eyes- uzavřena do metalového krunýře, jakoby se chtěla mermo mocí vymanit a prorazit svým hutným feelingem vně. Naprostá pecka Weight- mne totálně sráží do kolen, neutuchající riffy, štěrchavé rumba koule a obrovské nasazení celého souboru korunuje Gioeli v refrénu, když za sebou několikrát řve slovo Weight, elektrizuje mi pak celé tělo. Vrchol alba pokračuje v nasezeném tempu, kytaristé sypou skvělá sóla a píseň Way It Is, Way It Goes- pochoduje a duní kolem nás přehlídkou toho nejlepšího hard rocku jaký si jen šťastlivec vyžívající se v podobně orientované hudbě může přát. Balada třetí, to je This Gift- pod dozorem Neala Schona se rodí velkolepé finále tříštících se emocí dokonale silově působícího celku.

Energie a zase energie, člověk ji cítí po celou hrací dobu desky, navíc skvostný Gioeli za mikrofonem je zatraceně silná zbraň a posluchač si je toho zde plně vědom.
reagovat

alienshore @ 11.06.2016 18:51:58
toto je podľa mňa veľmi priemerná kolekcia AOR/glam-metalových skladieb, ktorá debutu a ani Leaving The End Open nesiaha ani po kolená, tvári sa síce o čosi lepšie než tie konkurenčné, no nie je tu žiaden poriadny hit, nič také čo by sa nedalo počuť aj inde ...