Winery Dogs, The - Winery Dogs (2013)

Jelikož nemám s penězi co na práci, doma se v nich koupu a když se chci dostat do spížky, musím je přehazovat vidlema na druhou stranu, proč si teda za pár stováků nepořídit i první album Vinnejch psů. Dva roky od dvojky a čtyři od vyplutí debutu z pásů výrobní linky přistál blýštivý kotouč o velikosti většího mexického dolaru do mojí sbírky. Jaký tedy je? Pěkný, pěkňoučký, voněl novotou zabalenec jeden, knížka obstojná, zvuk výborný, muzikantské výkony excelentní a hudba taky dost dobrá.

Tečka, za pět a je vymalováno.
Jsou tu ale určitá ALE a ty mě mrzí. A tak se ptám, proč musí kapela na desku nastrkat 13, 15 skladeb a tím ji množstevně devalvovat? V případě Winery Dogs vidím album oloupané jako pomeranč o tři skladby a rovnice líbivosti se v tu ránu řeší mnohem snadněji. Takže když vykrojím Not Hopeless, One More Time a Six Feet Deeper, získám krásně vyzrálý a čerstvý plod bezvadné chuti, plný rockových vitamínů, kytarové erudice, exhibující basy, bicích přesných jako dělostřelci u Stalingradu a deliciózní bluesový vokál navíc.

Zbyteček o desíti drobcích, to už je nějaký pošušňáníčko. Elevate, Desire a We Are One startují s ohromnou chutí z ranvejí číslo jedna, dva a tři. Několikrát se zpomalí, taková Damaged, nebo The Dying jsou skvostné. Netypický, sabbatovský riff produkuje skladba Time Machine, která vnáší zajímavou pochmuru mezi pozitivní rockovou metalízu.

Suma sumárum, 4 stars. Dvojka je o nějaký ten zajímavější hitík přeci jen bohatší.
reagovat