Winery Dogs, The - Hot streak (2015)

Několik důvodů proč využít pošťáka (raděj pošťačku) k tomu, aby použil váš zvonek v případě, že bude v ruce držet balíček s tímto pokladem:

1)kouknete do booklítu a seznam jmen vám musí našeptat že tady půjde o těžkou profesionalitu.

2)Richie Kotzen-zpěv, kytara: tenhle chlápek neuvěřitelně vokálně dospěl a profesně i kytarově vyrostl. Možná že dokonce i předrostl většinu svých suputníků, kterým dnes ukazuje záda. Umělecky se na svých asi dvaceti sólovkách parádně vyprofiloval, v posledních letech hraje jako pán bůh a krom klasického hard-rocku v pohodě zvládá i blues (hlavně na svejch sólovkách), funky, nebo jazz. Jeho charismatický hlas poznáte mezi stovkama jinejch, pracuje s ním, střídá polohy a barvy a dokáže jím své skladby slastně provonět.

3)Billy Sheehan-basa: kdo by nechtěl mít v kapele takového pohodáře a zároveň absolutního profesionála zpoza tlustých strun. Chlápek co perfektně ovládá nazvučení svého nástroje, je slyšet vždycky a všude, vlastně supluje druhou kytaru a odvádí mistrovskou práci.

4)Mike Portnoy-bicí: připadne mi, že Mikeovi víc sedne rock, než prog. Úplně se tu rozzářil, kapelu žene nezkrotnou energií kupředu, jeho hra je emotivní a stále vynalézavá. Vidím americkou highway jak po ní běží malinkatý Mangini a za ním chvátá obr Portnoy s velikananánskýma botama posetýma patnácti centimetrovýma hřebama a krutě ho nakopává do zadní části těla. Kdysi jsem ho na Labrieho sólovkách hodně obdivoval, kdysi. Jo jo, měli divadelníci Portnoye poslechnout a dát si pauzu, mohli se vyvarovat nuzným dílům z přítomnosti.

5)***- jen a pouze skladba Captain Love

6)****-Hot Streak, The Bridge, War Machine

7)*****- zbytek alba je hard-rocková smetana současnosti, vypichnu jen dvojičku a to hitovou singlovku Oblivion

>> odkaz

a mou nejoblíbenější Devil You Know, kde to Kotzen žene do výšek a zpívá tak, že se mě podlamujou kolena a euforie dosahuje za horizont

>> odkaz

Včerejší večer a do něho buráceli The Winery Dogs svou druhou peckou Hot Streak, to byla pořádná jazda. Ještě teď se mě ježí...

reagovat

Snake @ 17.01.2017 09:14:24
Pěkná recka, oba odkazy jsem si hned pustil a zvlášť Oblivion mě dostala :) Parádní, živelný a doslova živočišný náklep. Sheehan s Portnoyem jsou k poznání a tak mi to pořád "něco" připomíná, ale to je jedno. Vím, že přijít v dnešní době s něčím zcela originálním je prakticky nemožné a tak mi úplně stačí, když mě to chytí za srdce. A "Oblivion" chytila...

john l @ 17.01.2017 09:36:29
Snake: dík za zkoušku a pochvalu, mě ta deska včera úplně smetla. Může ti to lehce připomínat divočejčí tvář Mr.Big, ale T.W.D jsou akademici jen v určité poloze a v Kotzenově hlase je blues navždy zabudovaný.

horyna @ 17.01.2017 11:55:51
Čau johne: výborná recenze, ta se ti povedla. Má oblíbená fošna, kdysi jedna z prvních recek, kterou jsem tu publikoval a ani dnes bych nehodnotil méně. Nakažlivá muzika každým coulem, výborní muzikanti, Portnoy versus Mangini- krutě řečeno, ale pravdivě, chlapec tu do toho pěkně řeže a na techniku nezapomíná. No a Kotzen, toho obdivuji. Mám některé sólovky z pozdější doby a to je šťavnaté blues vysoké kvality. Tady pěje jako skutečně výrazná a vyspělá osobnost.

john l @ 19.01.2017 10:17:35
Od Kotzena znám jen něco málo, není v běžné distribuci, ale poslední výběrovka je dost dobrá.

horyna @ 19.01.2017 11:29:56
johne: mě ta výběrovka příliš nesedí, na to kolik desek vydal je to nic, navíc jsou zastoupený většinou desky poslední, asi proto, že jsou nejlepší.

Začnu krapet netradičně a ze široka,začnu od Portnoje :-)
V mládí jsem jeho hru opavdu zbožňoval,tehdy jsem neznal žádné Pearty,Brufordy,nebo třeba Collinsy,obzvlášť po objevení Rush a dalších art rockových velikánů začaly D.T.i s Mikem ustupovat do pozadí.Jeho hra ale vždy vykazovala vysokou kvalitu,nápaditost,hravost a chuť se do skladeb ponořit.Tyto aspekty mě v dnešním Divedle Snů prostě chybí...,ale o tom raději jinde...naštěstí pro diváky tento muž je i nadále uplatňuje ve svých ostatních projektech/skupinách,obzvlášť v Transatlantic a teď i ve Winery Dogs.I když svůj styl samozřejmě pro tento druh muziky zjednodušuje,pořád hudbu neuvěřitelně nakopává a posouvá kupředu,obohacuje,hlavně však nepřeplácává.A co ještě tento člověk dokáže na výbornou,svou soupravu si kvalitně nazvučit,jeho nástupce na březích Hudsonu by mu mohl obzlášť letos závidět.To tedy pro začátek a k němu samotnému.Sheehan na basu-koho více si zde přát,je to mist nad mistry,no a Ritchie,kdo zná jeho hru od Mr.Big,Poison a hlavně sólovek ví že je to nanejvýš zdatný hráč i skladatel,v neposlední řadě také výborný spěvák se silným bluesovým zabarvením a citem pro melodie.Jeho poslední sólovky se vyznačují bezpočtem skvělých motivů s až hitovými ambicemi,které rozvíjí i na tomto albu(první nevyjímaje).Deska má parádní dynamický otevírák-Oblivion,ale pro mne až od čtvrté skladby začínají ty pravé hody pro sluchovody.Napětí,drajv,skvělé melodie a originalita do konce desky nepolevují a proto procházíte jednotlivými položkami alba s lehkostí a nenuceností.Deska vyloženě baví a nutí se sama poslouchat,je to hard rock té nejvyšší kvality a hlavně,hlavně je neskutečně cítit jak samotné hráče jamování a nahrávání muselo motivovat,jsou alba kde se to prostě okamžitě pozná,tohle je jedno z nich.Proto neváhejte a pokud jste k nim ještě cestu nenašli,hledejte ji,ono se to tentokrát opravdu vyplatí a několikanásobně vrátí při dostavení těch magických pocitů,které jistě všichni milovníci své hudby dobře znají.
reagovat

alienshore @ 05.03.2016 19:59:50
The Winery Dogs je rozhodne zaujímavá kapela, avšak na ich hudbe mi trošilinku vadia tie virtuózne vývrtky, narúša to hard-rockový koncept, Portnoy a Sheehan sa niekedy odmietajú podriadiť skladbe a predvádzajú čo všetko dokážu zahrať, zameral by som sa viac na feeling a hranie v prospech celku, pomohlo by to ich hudbe veľmi, každopádne zatiaľ sú obe albumy slušné ...