Horisont - Odyssey (2015)

"The story has been writen, the stage has all been set. Here upon this dark world, they would meet their fate." Těmito slovy začíná úvodní desetiminutový song. Horisont jsou zpět se svým čtvrtým, tentokrát konceptuální, albem - Odyssey. Sami ho nazývají vesmírnou ságou těžící z prostředí science and fiction. Na obalu vidíme kosmonauty a za nimi jakési mimozemšťany. Na příběh skrývající se za tímto výjevem jsem nikde nenarazil a komiks ukrytý uprostřed rozevírajícího se LP vypraví pouze ve zkratce dobrodružtví kosmonautů, jež byli vytrénováni k osidlování cizích planet, mezi nimiž osídlili také planetu Zemi. Obálku navrhl Henrik Jacobson. Sound starých Horisont zůstal bezpochyby zachován i s charakteristickým zpěvem Axela Söderberga. Album je trochu šmrncnuté sedmdesátkovým space rockem, což ve mě mírně navozovalo atmosféru soundtracku skupiny Queen ke scifi filmu Flash Gordon.

Personální změny neminuly ani tuhle švédskou stálici a tak na albu už nenajdeme jméno kytaristy Kristofera Möllera. Zde ho v plné šíři zastoupil Australan Tom Sutton, kterého můžete znát z kapel Church of Misery, Night Viper nebo The Order Of Israfel. Společně s druhým kytaristou Charliem Van Loo tvoří synchronní kytarový tandem po celou stopáž desky.

Retro hard rock je stále u svého kormidla, nicméně délku šedesáti dvou minut nedokáží ukočírovat ani ostřílení vesmířané s kníry. Zpočátku nasadí tu nejvyšší laťku v podobě stejnojmenné skladby "Odyssey", ale u konečné dvanácté již se budete mírně nudit. Z celkového počtu skladeb nejvíce ještě vynikají chytlavé "Break The Limit", kterou můžete znát ze singlu, "Bad News" a vynikající "The Night Stalker" či "Red Light". Čtvrtina alba je nazpívaná v rodném jazyce a musím se přiznat, že mne tyto party vůbec nezaujaly. Závěrem desce není co vytknout. Je to stejně vynikající album jako například Nucleus od Witchcraft a pokud se pokusíte ještě vžít do samotné koncepce, stane se z toho srdeční záležitost.


Psychedelic Rider
>> odkaz
reagovat