Panzerpappa - Pestrottedans (2016)

Norsko mám rád. Jeho divokou přírodu s nádhernými fjordy, výborné jazzové kapely a interprety (nyní večer u dobré kávy poslouchám Silje Nergaard) a také specifická prog rocková tělesa, která jsou vždy trochu odlišná od klasické středoevropské produkce. Nejinak je to u partičky z Osla s neotřelým názvem Panzerpappa. Jejich starší tvorbu jsem bohužel neslyšel, kapelu jsem objevil až s albem Pestrottedans (Tanec krysy postižené morem) z roku 2016 a byl jsem příjemně překvapen.

Kapela je zběžně a poněkud nepřesně žánrově označena jako představitelka RIO/Avantgrade prog, což může běžného posluchače melodických žánrů poněkud zastrašit při představě fúze třeba takových Univers Zero kombinovaných třeba s King Crimson. Obavy stranou a směle si nějakou ukázku pusťte! Ten příměr neodpovídá realitě, i když kdysi jeden člen Univers Zero s tímto tělesem hostoval a prvky King Crimson v rytmice jistě také objevíte. Ale Panzerpappa do výsledného koktejlu přihodí i další ingredience – melodické jazz fusion se všudypřítomnou saxofonovou linkou klavíru a určité minimalistické rytmické vzorce RIO stylu a hodně prog rockových kvasinek. A hlavně takový pozitivní až radostný feeling ve variujících melodiích, což se rozhodně u severských spolku moc často neslyší.

Na vtipně pojmenovaném albu najdete v sympatické stopáži čtyřiceti tří minut sedm instrumentálních písniček. V bookletu ke každé z nich najdete anglicky popsanou historku o pocitech muzikantů a důvodech vzniku, které tak nahrazují chybějící textovou část.

Stručně k obsahu. Úvod alba je poněkud línější fusion rock. Ve skladbě Spadom se teprve žhaví trysky a muzikanti rozhýbávají ztuhlé prsty v nevyhřátém studiu. To v následující a titulní Pestrottedans to již ohnivě bublá a na členitém povrchu již hudebníci předvádí naplno svůj um. Navazující Tredje Malist se promění po krátké předehře v líbezně melodickou jednohubku. Fundai je (spolu se závěrečnou tečkou) nejrockověji působícím songem. Rytmikou připomene King Crimson, mně se vybavilo i přirovnání k písni brněnského Dunaje z období desky Dudlay. Landsbysladder v úvodu předkládá ústřední melodickou linku, aby se k ní po různých jakoby instrumentálních odbočkách zase vrátil. Hodně ponurá, ale i snivá je závěrečná Goda' Gomorrah.

Závěrem shrnuji: Nikterak přehnaně známá kapela nabízí zajímavý a trochu jiný pohled na rock v barevné směsce rozličných inspiračních zdrojů. Prog rockery by neměla minout.

Ukázka zde: >> odkaz
reagovat

Mayak @ 08.05.2019 12:03:12
Jirko, veľké díky za výbornú (celkove prvú tunajšiu) recenziu na skvelú kapelu (jasne, moja srdcovka).
Toto je skutočne forma RIO/avant/prog muziky, ktorá by mala byť straviteľná aj pre tých, čo termín RIO zrovna nemusia...
Za vrchol tvorby týchto Nórov považujem osobne album "Koralrevens Klagesang", ale celkove všetko od nich - beriem aj "žeriem" ...

northman @ 08.05.2019 14:32:09
Každá jejich deska je trochu jiná a Koralrevens Klagesang se mi taky líbí asi nejvíce. O téhle skupině tu opravdu nikdo nepsal, protože to není tolik oblíbený prog, nebo neoprog, ale ono to není ani to RIO v pravém slova smyslu. Je to spíše moderní verze jazzrocku ze sedmdesátých let.

jirka 7200 @ 08.05.2019 17:35:34
Chlapi, jsem mile překvapen, že znáte tuto partičku a zároveň trochu zahanben, že jste slyšeli od nich více nahrávek. Já zatím naposlouchávám novinku... :-}

Máte pravdu,je to taková zvláštní směska stylů, každý si tam může najít tu svou polohu. Já osobně jsem vymyslel výraz - Light version of RIO style. :-)