Hogarth, Steve - Ice Cream Genius (1998)
The Evening Shadows
Really Like
You Dinosaur Thing
The Deep Water
Cage
Until you Fall
Better Dreams
Nothing to Declare
The Last Thing
Obsazení:
h: vocals, piano, samples and machines
written and arranged by h except cage written by h & h
produced and mixed by craig leon
co-produced by h
engineered by stewart every
additional engineering by stuart epps and michael hunter
mixing assistant matt lawrence
the following people screamed genius all over this record:
dave gregory guitars
richard barbieri synthesizers
clem burke drums
chucho merchan bass guitar and upright bass
luis jardim percussion
additional genius:
steve jansen percussion
stuart gordon strings
craig leon 12 string cloud on "until you fall"
eddie tan-tan thornton trumpet
brian edwards saxophone
trevor edwards trombone
cassel webb and stuart epps backing vocals
tim wheater flute
niels van iperen front & back cover photography
hugh gilmour art direction, booklet photography & design
První sólový počin Steva Hogartha v sobě sice nezapře vlivy domovského působiště, na druhou stranu vcelku srdnatě bojuje na nové a částěčně neprozkoumané frontě za větší kompoziční svobodu, chtíc se zbavit okovů svých chlebodárců. Daří se mu to myslím více než dostatečně a tak prostřednictvím této desky jsme schopni ještě více nahlédnout do zpěvákova nitra a objevit další emocionálně nové světy této sofistikované větve hudební odnože.
Prchavé impresionistické obrazce se snaží zachytit úvodní The Evening Shadows- že se jí to prostřednictvím piána a dojímavého Stevova hlasu daří mimořádně o tom není pochyb. Duch Marillion se plíží kolem nás, přesto mírné rozdíly, především v uchopení kytarových linek jsou hmatatelné. Really Like- už pokukuje po nových horizontech a její moderní střih poukazuje na novou vlnu britských kapel 90-let, slyšíme v ní ale hodně progresivní přístup a rostodivnou koláž různých zvuků. You Dinosaur Thing- rockuje na basovém podkladu za asistence ráznějších bicí a krátkých klávesových vstupů. Stěží uchopitelná a křehká záležitost The Deep Water- buduje svou atmosféru prakticky z ničeho od počátku po celých osm minut, temnou aurou prostupuje jen tklivý mistrův vokál, postupně jsou to především dráždivé perkuse jež mírně vystrkují růžky. Až schizofréni separátnost vyzařuje z páté The Deep Water- má podobnou struktura jako předchozí, přesto vstup dechů (jak z filmové hudby) do této písně, stěží prozáří její choulostivý charakter. Plně odvázat se můžeme při Until you Fall- nedá se nevzpomenout si na podobně laděné písně z mateřské kapely, rockový náboj září na všechny strany. Subtilní smaragd Better Dreams- přináší pocit smíření a odevzdání se do rukou boha, křehký Hogarthův vokál, něžné klávesy a flétnová melodie podtrhují tuto mimořádně jímavou píseň. Propojení Pink Floyd a Marillion působí "dobře" ve vzdušné artové kompozici Nothing to Declare a závěrečná, úderná The Last Thing album uzavírá.
Fanoušek druhé etapy Marillion si cestu k desce už jistě našel a pro nové objevitele je tato procházka více než záviděníhodná.
reagovat
- hodnoceno 0x
- hodnoceno 0x