Hogarth, Steve - Steve Hogarth + Richard Barbieri Not The Weapon But The Hand (2012)

Zapomeňte na pesimismus skrytý v klávesových rejstřících Richarda Barbieriho, důležitého to článku a vlastně spolušiřitele atmosférických melancholických pochodů světa Porcupine Tree. Zapomeňte na emotivně vzepjatý vokál Steve Hogartha plujícího na malebných tónech kytary S. Rotheryho v nadýchaných skladbách domovských Marillion.
Dvojice pánů podepsaná pod tímto dílem předkládá ještě niternější náhled do pocitů jedince obývající naši dobu a planetu, v míře mnohem intenzivnější. Na světlo hudební, se každý rok dostane bezpočet emotivně laděných souborných prací, troufám si tvrdit že právě tahle spolupráce v roce 2012 dopadla velmi dobře.

Richard posunul, či rozšířil pole působnosti vytvářející smutečně dojemné chvíle padající z jeho pod prstů do dalších dimenzí a pro Hogarthův vyjimečně citově stavěný vokál kouzlí jednu fantaskní chvíli za druhou. V úvodu Red Kite- je jí břitká klavírní melodie a zapojení orchestrálních prvků, nad kterými uhrančivě vévodí Steveův hlas. A Cat With Seven Souls- se posouvá pomalými kroky za zvuků samplů a vokál spíše cituje než pěje, postupně se přidávají vícehlasy, hudba se moduluje a okolní souzvučí nabývá na působivosti. Naked- vyznívá v houpavých rytmech bizardně a svým charakterem dokáže nahlodat poklidnou stránku lidského vědomí. To čtvrtá Crack- přináší mnohem větší dynamické zpestření i rockovou svěžest, Barbiery se rázem mění a i Hogarth dodává svým hlasem více přijatelného tepla v mnohdy tanečním rytmu. Your Beautiful Face- se opět odehrává ve vysněných představách a asociácích obou protagonistů, prvky které používají ve stavbě této skladby působí značně progresivně(krásná kytarová melodika), úsporně a bez okolních ovlivnitelných stop. Only Love Will Make You Free i následná Lifting The Lid- se soustředí na prchavé kouzlo okamžiku, stěží uchopitelné, stejně jako celá tato "kniha poezie", pro kterou je jakési škatulkování zcela bezprizorní.

Ne vždy, jen při příhodné konstalaci se stává zázrak a hudební zdělení dokáže svou silou dokonale očistit duši zdevastovanou okolním světem a dobou. Je moc dobře že v progresivní muzice stále emoce dokáží vítězit nad technikou a bouří myšlenek odsunou "přehrávače stupnic" do zapomění.
reagovat

john l @ 20.01.2017 16:51:05
Je moc dobře že v progresivní muzice stále emoce dokáží vítězit nad technikou a bouří myšlenek odsunou "přehrávače stupnic" do zapomění.
TOHLE je jeden z nejlepších recenzních názorů co jsem tu kdy četl. Taky "nesnáším" všechny ty Malmsteeny, Rudesy a ostatní mistry f1, co si honí rychlostní triko za každou cenu a stavějí svou "dokonalost" na piedestal umění.