Cult, The - Electric (1987)

20.10.2023 Apache | #

Čirá genialita. Žádná kapela nikdy nevyužila vliv AC/DC lépe než The Cult s Rickem Rubinem na tomhle fantasticky nářezovém albu. Pokud tedy nepočítám Cinderellu a jejich "Shake Me" z o rok staršího počinu Night Songs. Jenže tam se jednalo o jedinou (i když nezapomenutelnou) píseň. The Cult promítli vliv australských "elektrikářů" do celého alba. Ovšem zdaleka se nespokojili jenom s tím. 
Ian Astbury samozřejmě zpívá úplně jinak než Bon Scott nebo Brian Johnson. Jeho hlas vnáší do celkového soundu vlivy psychedelie a skladby sice krášlí hutné AC/DC rify a podobná razance, ovšem struktura písní je úplně jiná. Billy Duffy sóluje ve zcela odlišném duchu než Angus Young a celkové tempo je zběsilejší, takže evokuje spíše divokou jízdu na harleyi než pařbu v hard rockovém pubu.
Motorkářská ostatně není jen tehdejší image kapely. "Easy rider feeling" doslova prýští z každé drážky tohohle vinylu. A zařazení "Born to Be Wild" do jeho tracklistu to jenom potvrzuje. The Cult se ovšem nezdráhají vypůjčit si rif třeba od Rolling Stones a přetavit ho v pohodovou jízdu po americké dálnici, jak to předvádějí hned v první zdejší singlovce "Love Removal Machine". Astbury tady jasně ukazuje, že jeho hlas je dalším hudebním nástrojem, stejně jako třeba kytara nebo bicí. Když se po prvním refrénu jakoby zasekne na svém "baby, baby, baby, baby", je vám jasné, že tohle je pán, který ví, co a jak má dělat, aby to mělo grády.
Další dvě singlové skladby, "Lil' Devil" a "Wild Flower" jsou na albu umístěny hned zkraje, protože dokážou posluchače okamžitě nakopnout do té správné destrukční nálady. A pokud to nedokážou, tak to potom není ten správný posluchač pro tohle album. Ale pokud ano, tak už musí být ve chvíli, kdy Ian zpívá to své "come on, little devil, be my little angel", dávno stržen vírem.
Takže si obléká "Aphrodisiac Jacket" a vrhá se střemhlav do vln elektrického oceánu. Ten kytarový rif právě v "Electric Ocean", ve spojení se šlapající rytmikou a Astburyho opakovaným "oh yeah / ah-ah / oh yeah", je totiž naprosto strhující. A než se takto stržený posluchač stačí pořádně nadechnout, už si užívá tu nádhernou devastaci v "Bad Fun", kde Duffyho kytara předvádí hotové inferno.
A pak se mu do cesty postaví "King Contrary Man". A to je jiný pán. Pán, co má rohy.
Duffyho úvodní rif je patřičně zlověstný, aby vás naladil na to setkání a Astbury na něj navazuje: "Viděl jsem ďábla, toho muže protikladů. Viděl jsem ho dole na té dlouhé, dlouhé cestě. Řekl mi, chlapče, chci tvou duši." 
Zpěvák to instinktivně odmítá. ("Řek jsem mu ne, řek jsem ne, řek jsem ne. Nemůžeš mi vzít mou duši.") Jenže pak se na chvíli zamyslí. Uvědomí si, že stojí "na křižovatce osudových pokušení", možná dokonce na té samé, kde potkal svůj osud Robert Johnson. A změní názor. Protože stejně jako legendární bluesman, i on "chce to všechno". Nastupuje Duffy, aby za necelou minutu rozžhavil kytaru do běla při svém pekelnickém sólu, a pak to přijde: Skladba se efektně zasekne na jediném, mnohokrát rychle za sebou opakovaném hromovládném úderu do strun a bicích. Je to trochu jako když rytíři v Excalibru buší do stolu při tanci Igrayne. Pak se ozve Astburyho táhlé "yeeeeeeah" a celá ta zběsilost, do níž Ian cedí slova o beatové generaci a pohrdání konvencemi, pokračuje.
Poslední sloka je stejná jako první, jen tentokrát už zpěvák neřekne ďáblovi své ne.
Texty alba jsou vůbec samostatná kapitola. Plné neklidného symbolismu, maniakálních obrazů a hříček s velkými slovy. Astbury je ze sebe chrlí se stejnou razancí a nespoutanou divokostí, s jakou jeho kolegové útočí na své nástroje.
Electric není kopií ničeho. Je to dechberoucí originál; rock 'n' rollový manifest absolutní tvůrčí svobody. The Cult dávají tímto počinem sbohem své gothické / post punkové minulosti, opouštějí londýnské kluby a na ocelových ořích se s rachotem řítí vstříc americkým velkoměstům. A s sebou přivážejí tenhle syrový, hard rockový, či chcete-li, glam metalový opus magnum - výbušnou směs, která působila jako zjevení v době svého vydání a dokáže posluchače bez problému rozsekat i 35 let po něm.
Tahle divoká, elektrizující jízda prostě nestárne.

Poprvé slyšeno v září '89 z kazety značky Sony na sedadle smrti kabrioletu Felicia z roku 1962 při přesunu za dnes již neznámým cílem.
reagovat

hejkal @ 20.10.2023 06:37:06
Som rád, že to tu spestruješ. Iste, ja a Cult, to je ťažká ignorácia a nič na tom v tomto živote nezmením, ale aj tak ma baví čítať o akejkoľvek hudbe nadšené reakcie.

Apache @ 20.10.2023 07:36:40
hejkal: Díky, v každém případě je tohle imho jedno z nejlepších hard rockových alb 80. let vůbec. A vzhledem k tomu, že neobsahuje prakticky žádné z těch 80's přísad, které nemáš rád (je to jen syrová palba zpěv/kytara/basa/bicí, i když fantasticky produkovaná kouzelníkem Rubinem), nevím proč ta ignorace. Electric is a must hear thing, my friend.

hejkal @ 03.01.2024 14:56:52
Počul som, názor som si vytvoril a žiadna sila vo vesmíre ma k nemu nepripúta. Svoj diel viny má na tom ten Jagger z Wishu za mikrofónom. Akurát nechcem zbytočne chŕliť negatívne emócie, a tak sa už viac nebudem vyjadrovať. Platí, že recenziu som si prečítal s chuťou. 

Antony @ 20.10.2023 09:08:18
The CULT jsem zkoušel v průběhu času několikrát a vždycky to dopadlo bídně. Jalová muzika s vyprázdněnou rockovou podstatou. I zmínky o podobnosti s AC/DC jsem kdysi kdesi četl, ale v muzice slyšel pravý opak. Jelikož tyto Australany mám velice rád, neb tvořili mé posluchačské dějiny, pustil jsem se do čtení recenze, že se inspiruji. Kde se tam ona tradovaná podobnost nachází.
Jenže po přečtení pasáží "Ian Astbury samozřejmě zpívá úplně jinak než Bon Scott nebo Brian Johnson", "Billy Duffy sóluje ve zcela odlišném duchu než Angus Young" a "celkové tempo je zběsilejší, takže evokuje spíše divokou jízdu na harleyi než pařbu v hard rockovém pubu" mi začalo být jasné, že ani tady se to nedozvím. Tři základní pilíře, které AC/DC nezaměnitelně charakterizují, jsou tímto popřeny. S takovým přístupem zní jako AC/DC vlastně kdokoli. Připomíná mi to vtip, taktéž o chtěné podobnosti - když vezmu slovo "pivo", změním čtyři písmena a jedno přidám, vznikně slovo "láska", to nemůže být náhoda...
Stále tedy platí, že The CULT jsou pro mne alternativně gothický rock, povrchně klouzající po trendech, poslechově nepřínosný. Jako největší blízkost k AC/DC, tedy i s jejich přírodně drsnou a orvaně hospodskou nevymělkovaností, vnímám švýcarské KROKUS v první polovině osmdesátek.
Jinak, samozřejmě, pěkná recenze, je celkem jedno, že to každý slyšíme jinak. Díky za zmínku o CINDERELLA, které též považuji za skvělou kapelu. 

hejkal @ 20.10.2023 13:00:35
Je to tiež zoširoka, ale čo sa týka možných AC/DC vplyvov, vedel by som nájsť dva. Prvým je obľuba posadeného bum-čvach rytmu v tempe okolo 90 bpm, čo je obľúbené tempo AC/DC (ale aj mnohých iných kapiel). Druhou jsú sekané riffy (napr. Wild Flower spĺňa obe tieto podmienky - tempo i riffy), ale ani to nie je úplne netypická črta. 

Apache @ 20.10.2023 17:22:41
Antony: Myslel jsem tím, že na tomhle albu (a žádném jiném) čerpají The Cult inspiraci z hudby AC/DC, ale přitom ji nekopírují. Kytarista zní úplně jinak než jejich kytarista, zpěvák zní taky úplně jinak než jejich (oba) zpěváci, The Cult si jdou vlastní cestou, ale ten vliv tam nelze neslyšet. A znovu zdůrazňuji, že jde jen o tohle album a žádné jiné.
Vźdyť si ho koneckonců můžeš poslechnout a posoudit sám.
Mě třeba strašně baví, že přes ten (naprosto zřetelný) vliv to zní ve finále jinak než AC/DC a úplně jinak než cokoliv. ;-)
A při vší úctě ke Krokus, které mám moc rád (zapálený fanda od roku 1983), na tohle (The Cult - Electric) hoši švýcarští nemají ani hodně velkým omylem.

Apache @ 20.10.2023 17:48:02
PS: A pokud si někdo láme hlavu s tím, že něco může znít jako něco a přitom jinak, tak moje odpověď zní: To je právě to umění. Brát si z něčeho inspiraci, dosáhnout podobných účinků a přesto neznít jako epigon nebo vykradač.
Já The Cult nevyčítám, že si na Electric berou z AC/DC a přetavují to ve vlastní extrakt. Já je za to chválím.
Pro mě osobně je to výborný nápad, který mě strašně baví. Něco podobného jsem čekal od kapely Cinderella, když jsem prvně slyšel jejich Shake Me, a pak mě trochu zklamalo zjištění, že to byl v podstatě jediný případ, kdy něco takového zkusili takhle otevŕeně a naplno. (Jinak mám tu kapelu ale hodně rád.)
Jenže je něco jiného dělat podobné věci zábavně a s invencí nebo nudně a bez invence. (Myslím, že ten druhý případ by se mohl týkat kapely Airbourne. To, co jsem od nich slyšel, byla na rozdíl od toho, co rozebírám výše jen otravná nuda bez nějakého vlastního zajímavého koření. Ale vycházím opravdu jen z toho, co jsem od té kapely slyšel, takže nevylučuju, že se můžu mýlit.)

hejkal @ 20.10.2023 18:07:26
To je tá zábava, že to každý z nás vidí a počuje inak a inak sa to snaží popísať slovami.

Apache @ 20.10.2023 18:21:16
Přidal jsem do profilu The Cult video k jedné věci z Electric, aby si každý udělal obrázek sám a nemusel se spoléhat jen na má slova.

Apache @ 20.10.2023 18:26:45
A pak jsem přidal ještě jedno, aby to bylo úplně jasné, jen jsem ho tam omylem vložil 2x. :-)

Judith @ 20.10.2023 18:53:35
Apache, mě třeba zajímají tvoje slova - zajímá mě, co a jak tam slyšíš ty. To nikdo z nás vědět nemůže a proto jsou recenze tak skvělá věc :-) Taky vnímám zmínku o podobnosti s AC/DC jako nakousnutou. Vím, že se podobné věci někdy vyjadřují špatně, ale nechceš to přece jen trochu víc popsat, třeba i nějakým obrazem, pocitem? Mně takové situace pomáhají ujasnit si líp sama pro sebe, co vlastně v nějaké hudbě slyším, čím mě přitahuje, baví... Mám z tvých doplnění dojem, že ti záleží na tom, abychom si tady na webu navzájem rozuměli, tak si dovoluju tohle navrhnout. Klidně mě pošli s mým komandováním do háje :-)

Apache @ 20.10.2023 19:27:56
Judith: V pohodě, proto jsem přidal do profilu The Cult dvě videa s písněmi z Electric, pro ty, komu se nechce to album poslouchat celé, aby si na to utvořili svůj vlastní názor. :-) Já jsem na popis toho alba použil v recenzi zhruba šest set slov, tak pokud je to ještě málo, tak už vážně nevím. Myslím, že pokud se mi čtenáře nepodařilo tou recenzí na to album navnadit, tak ten čtenář prostě hledá jiné věci a nebo jsem to napsal špatně.
Jinak jsem se snažil to napsat víc pocitově, protože jsem si přitom vzpomněl na tvá slova z diskuze, že hudba je o pocitech. Takže jsem tam popsal jak mi ta muzika zní a jaké z toho mám pocity, přićemž jsem se v obou případech snažil nevynechat nic podstatného. Plus teda mezitím jsou ještě nějaká ta jasná fakta, jako třeba co bylo na singlech nebo úryvky z textů. ;-)

zdenek2512 @ 20.10.2023 19:35:52
Skupinu mám rád, když si pustím jejich desku Love, tak se vracím do šedesátek. Zpěvák Ian Astbury mi imponuje svým vztahem k "First Nation".

Apache @ 20.10.2023 19:37:08
Judith: Taky ta moje recenze mohla vypadat takhle: 
Je to totální pecka, nářez jak svyň, trochu to připomíná AC/DC, ale přitom to není žádná trapná kopie, prostě fakt paráda, pokud máš rád / ráda tvrdý rock, tak si to kup, nahrej nebo stáhni a neprohloupíš. ;-)

Apache @ 20.10.2023 19:50:29
zdenek2512: Jasně, jen Love je hudebně dost jinde než Electric. Mám Love vážně rád, ale z těch dvou stylů, které předvádějí na těch dvou deskách, je Electric jasně hudba mého srdce. Kdežto Love pouze oceňuju jako fajn záležitost, která je už ale mému srdci o dost vzdálenější. Taky si myslím, že většina příznivců Love a dřívější tvorby kapely, musí Electric nesnášet. :-) (I když věřím, že jsou tací, kterým se líbí oboje stejně. Ale řek bych, že takových moc nebude.)
Pro mě jsou alba Electric a Sonic Temple to nejlepší z jejich tvorby, takové dva vrcholy. Ale to je proto, že já mám rád spíš ten (slovy Hudby Praha) hodně vostrej rokenrol. A toho je (imho) na Electric vydatné množství.

Judith @ 20.10.2023 20:44:37
Apache, určitě takhle tvoje recenze vypadat mohla - yeah, bejby! - a bylo by to v pohodě. Je potřeba najít rovnováhu mezi rozpitváváním a radostí ze sdílení. Jen jsem chtěla vypíchnout ten point, že tak jako ty to nikdo jiný prostě nevidí a zajímavé je právě to, jak to vidíš ty (stejně jako u každého autora recenze). No a jsem prostě zvědavá, no :-)

Antony @ 20.10.2023 21:16:47
Apache:
Dobře, inspirace AC/DC a její přetvoření po svém, to už dává smysl. Akorát, ten vliv tam neslyším ani náznakem. Taky jak, když zpěv a kytary jsou úplně jiné. Narozdíl od KROKUS a CINDERELLA.
Proces si představuji jako braní podnětů odněkud, zvenčí i ze sebe a pomocí nadání jimi vtisknout podobu novému dílu. Ta je tak vzdálená od prvopočáteční inspirace, až se mi zdá vcelku přirozené, že ji nelze vysledovat. Má roli volné asociace. To je umění.
A umění je o pocitech, v tom se naprosto shodujeme. Máme je každý jiné a je přínosné si o tom umět povídat.

Apache @ 20.10.2023 23:00:54
Antony: No, kytara je stejná, sóla jsou jiné. A když je někdo něčím inspirovaný, tak to znamená, že na něj má to něco vliv, ne?

Judith: Já naopak doufám, že tak jako já, to (Electric) vidí (slyší / vnímá) spousta lidí...

Apache @ 20.10.2023 23:24:24
Judith: ...a nebo aspoň tak nějak podobně.

Myslím, že u The Cult je problém, že předtím (a taky později) zněli dost jinak, a to hodně lidí mate. A někteří jim za to i spílají.
Já to jejich hard rockové období miluju, a jelikož si Electric a Sonic Temple jenom v USA koupily dva milióny lidí, řek bych, že v tom nebudu až tak osamocen.

hejkal @ 20.10.2023 23:32:07
Jasné, že svoj fandom majú. Mňa nemätú, sú to skrátka ejtýsáci s emo vsuvkami. To ma neberie. Rozhodne bude fajn, keď na Rockboard tvoje nadšenie pritiahne aj ďalších podobne zameraných fanúšikov, pestrosť je to, čo chýba azda všetkým hudobným webom.

Apache @ 20.10.2023 23:58:36
Já jsem spokojený s tím, jak je tady tohle album hodnoceno. Polovina hodnotících dala pět a druhá polovina čtyři hvězdičky. :-) To je fajn.

Apache @ 21.10.2023 02:20:00
A vidím, že teď už to s tou polovinou neplatí. Díky za hodnocení, Jiŕí!
hejkal: Emo vsuvky... Ty mi dáváš. :-)

hejkal @ 21.10.2023 07:55:45
To vieš, pamätám si taký klip, The Rain sa to tuším volalo, strašná skladba s naozaj smiešnym image. A ešte mám v pamäti takého ha-ha kovboya v Sweet Soul Sister. Automaticky sa mi táto kapela preklopila do kategórie - nepribližovať sa ani v ochrannom odeve.

Apache @ 21.10.2023 09:08:05
hejkal: Souhlas, že image před Electric byla strašná, ale Sweet Soul Sister je pro mě nejlepší skladba The Cult vůbec. :-) Jen teda ne v singlové verzi, ke které patří tebou zmíněný videoklip. Z té totiž vypreparovali skoro nejlepší část songu. Však o tom budu psát v recenzi na jejich další skvostné album, Sonic Temple. ;-)

hejkal @ 21.10.2023 10:17:18
Rád si o tom prečítam. Pre mňa sa image snúbi s hudbou, ale to je stále dookola. Na tejto 80's muzike sa nikdy nezhodneme. A pod pojmom nikdy myslím tak 99,9% tvorby. Samozrejme sa asi nájdu výnimky. :)

Antony @ 21.10.2023 11:30:02
Mně tedy osmdesátky rozhodně nevadí, naopak, rád v nich objevuji.
Do The CULT bych nekecal, kdybych s nimi neměl osobní a opakovanou zkušenost. Pokud bych měl najít vzory, jež jsou v jeiich hudbě slyšItelné, jmenoval bych kapely jako AEROSMITH nebo ZZ TOP. Jsou tam, a jde o provedení hard rocku hmatatelně zcela odlišného od toho, jak jej dělají AC/DC. 
One je inspirovat se a "inspirovat se". Každý si vytáhne to svoje a po svěm to překuchtí. Někdy z toho vyleze chutná poživatina, jindy blaf. Ale co jednomu nechutná, druhému šmakuje, s tím nic nenaděláš.
Dalším příkladem pro mne nepřijatelné retro hudby, která mi přijde jen jako otravná a prázdná póza, jsou The BLACK CROWES. Vyčpělé již v okamžiku vzniku. V současnosti třeba GRETA VAN FLEET, opět křečovitý nepodarek. Většinová oblíbenost těchto skupin na mém postoji nic nemění.
A musím dodat, že na opačném konci spektra existují skupiny, které to dělaly dobře až skvěle, podle mého ucha, ovšem..

hejkal @ 21.10.2023 11:37:00
Tomu rozumiem. Black Crowes ma nikdy nebrali, ale ešte som sa hlbšie nezamýšľal, že prečo, skrátka mi za to nestoja. Greta Van Fleet ma poteršila v počiatkoch kariéry, ale od druhého albumu je to des, plne súhlasím, že sú o ničom, ten posledný som ani nepočul, len nejaký klip a stačilo mi na celý život.

stargazer @ 21.10.2023 11:52:16
The Black Crowes a jejich debut dobyl Ameriku. Já tuhle skupinu mám spjatou jen a pouze s písní Remedy, která se mi líbí. Nikdy jsem neslyšel jediné album této formace, takže mlčím a nic nepodotýkám.

Apache @ 21.10.2023 13:33:34
Antony: ZZ Top? To snad ne. A jestli ano, tak kde? Aerosmith tam taky nikde nějak moc neslyším.
Jinak s The Cult je to velice jednoduché.
Až do alba Love (včetně) pilovali nějaký svůj styl, vycházející z post punku a gothic rocku. S tímhle dosáhli na Love v daném ranku svého maxima. Pak provedli totální stylovou otočku na Electric, kde začali hrát hard rock se slyšitelným vlivem AC/DC. S hard rockem pokračovali i na další desce, Sonic Temple. Tam ale zkusili trochu něco jiného (nejvíce se v tomhle případě hovoří o vlivu Led Zeppelin). Další album, Ceremony, bylo do třetice opět hard rockové, i když zase trochu jinak. V 90. letech pak ještě zkusili alternativní rock (eponymní album) a protoźe Astbury s Duffym si v té době už lezli absolutně na nervy, tak to rozpustili. V roce 2000 na žádost Nicolase Cage nahráli pro jeden jeho film s Angelinou Jolie celkem fajn pop rockovou baladu (možná ta by mohla být tou spojnicí s Aerosmith, o které mluvíš, mj. proto, že ji napsala autorka jednoho z jejich velkých hitů). Tehdy zjistili, že už spolu můžou zase hrát, aniž by se navzájem zakousli, a od té doby vydávají alba, která jdou jedno za druhým úplně mimo mě. Kdybych k nim musel něco říct, tak snad jen tolik, že se na nich snaží vstoupit spíš do toho svého dřívějšího, gothic rockového stylu, protože to jejich hard rockové období většina pozérských kritiků zavrhuje jako nedostatečně umělecké. :-) Tolik The Cult v kostce. Já ta dvě alba (Electric a Sonic Temple) považuju za jedny z naprostých vrcholů osmdesátkového hard rocku. Desky kolem toho jsou OK a všechno, co vydali v tomto století, je (pro mě) o ničem. A to je v kostce tak asi všechno podstatné, co jsem k The Cult chtěl říct.

stargazer @ 21.10.2023 13:44:23
Otázka : Je pravdou, že bubeník Matt Sorum přeběhl z The Cult a ke skupině Guns n' Roses? Když jsem si projížděl sestavy hudebníků zde na RB, nikde jsem na jeho jméno nenarazil. Třeba je to tím, že ta diskografie není komplet, říkám si. Wiki píše, že byl u The Cult. 

Apache @ 21.10.2023 14:33:23
stargazer: Je to tak. GNR přetáhli Soruma od The Cult, když spolu ty dvě kapely jely společné turné. Sorum nestačil nahrát s The Cult žádné album.

chimp.charlie @ 21.10.2023 15:11:33
Ale jo, Beyond Good and Evil.

Apache @ 21.10.2023 15:30:09
stargazer: Jinak já jsem se k The Cult dostal v tom osmdesátém devátém právě přes GNR, protože když jsem na tehdejší tvrdě rockové scéně hledal nějakou podobnou, rebelsky / rock 'n' rollově zaměřenou partu, tak mě to vždycky dovedlo právě k The Cult. Ti byli tenkrát v tomhle ohledu hodně in a navíc se o nich tehdejší hudební tisk zmiňoval právě i v té souvislosti se zlanařením Matta Soruma. Takže jsem si od svého dealera nechal nahrát na jednu kazetu tehdy poslední dvě alba The Cult a bylo vymalováno.

Apache @ 21.10.2023 15:31:48
chimp.charlie: Myslím v té době. :-)

Antony @ 21.10.2023 19:47:17
Postupy AEROSMITH a ZZ TOP slyším v přímočaré snaze o líbivou melodii a chytlavý refrén. Kytary slouží jako prostředek dosažení cíle, nejsou svébytné jaku u AC/DC. Rytmus je rovný, v zákrytu. Rytmická složka ve spojení s kytarami je u AC/DC zdánlivě prostá, ale nejedou v zákrytu, jsou rafinovaně vystavěné, melodie a refrén jdou až někde za nimi, skoro mimochodem. Kdežto americké vzory mají vše pěkně srovnané, aby vyniklo to efektní a posluchač se ničím nezatěžoval. 

jiří schwarz @ 22.10.2023 00:25:13
Jak v obecnosti spolu s Hejkalem "ejtýs" nemusím, tohle album se mi dost líbilo. Přímočaré tvrdší rokáče, za mě skvělý vokál a kytara, baskytara s dobrým zvukem, ale vcelku celkem nezajímavá rytmika (ale je fakt, že v tomhle žánru nelze očekávat, nej3n proto ro není můj z nejoblíbenějších žánrů). Album si vynutilo pozorný poslech, příjemný, má šťávu. Jedna z písní prošpikovaná riffem, co znám ze Stones, ale dosud jsem si nevybavil, odkud. I náznaky boogie tu jsou (ani pro ně nevzal Hejkal album na milost). Verze Born to be Wild neurazila, ale nenadchla.
Ad Judith: ne každý dokáže popsat své pocity tak bohatoobrazně, jako Ty. 
Ad Apache: čirá genialita, to je pro tohle dílko hodně nadnesené. Nepřináší celkem nic, co tu nebylo i dřív. Nikdy mě vůbec nenapadlo v bigbítu někoho přídomkovat géniem.
Když mi Spotify po poslechu tohoto alba pustilo The Who, byla to příjemná změna.

Apache @ 22.10.2023 01:19:44
Já s tou genialitou nemám problém v žádném uměleckém odvětví, ani v rocku. Když ji zachytím, tak ji neváhám pojmenovat. ;-) A myslím, že si ji ani moc nepletu s nějakým náhodným osvícením. Například si vůbec nemyslím, že by Astbury s Duffym byli géniové. Ale ohledně takového Ricka Rubina (alespoň v tomhle období) už si tak jistý nejsem, :-) A právě to spojení hard rock + The Cult + Rubin, tzn. zcela konkrétně deska Electric, mi v určitých momentech připadá jako takového označení hodná. Některé z těch momentů jsem se snažil v recenzi přímo popsat.
Ovšem souhlasím s tvým názorem na zdejší provedení Born to Be Wild. Já bych k němu byl možná ještě kritičtější než ty - původní verzi se tady chlapci moc nepřiblížili. A to měli k dispozici Rubina v nejlepší formě. Je to zvláštní, když taková jistota se nakonec ukáže jako snad nejslabší položka alba. Zase to ale ukazuje, jak moc je to album dobré, když vlastní písně zní líp než tahle tutovka.
Jinak ten rif od Rolling Stones, co použili v Love Removal Machine, je ze Start Me Up.